„Musíme s trenérem ten závod rozebrat,“ řekl Zdeněk Stromšík. „Rozhodně chci svůj čas během této sezony k tomu osobáku co nejvíce stlačit. Jestli to bude o víkendu na mistrovství republiky, nebo až v Glasgow, už je víceméně šumák.“
Úterní mítink vyhrál Američan Mike Rodgers, který má medaile z mistrovství světa. Co s vámi tak silní soupeři dělají?
Soupeřím s nimi, abych se dokázal s takovou konkurencí vyrovnat. Ze začátku to bylo těžší, protože když vám někdo ujede na prvních deseti metrech, tak se neběží úplně dobře, ale právě ty mítinky mi daly zkušenosti, abych se soustředil na sebe, nedíval se moc vedle sebe a dokázal běžet výborný čas i ve velkém závodě.
Je znát, když běžíte s těmi nejlepšími sprintery?
Většinou to člověk pozná spíše podle atmosféry. Někdo si třeba hledá časy těch nejlepších před závody a dívá se na závody z minula, kde kdo má nějakou silnější či slabší pasáž, ale já se chci soustředit na sebe. Samozřejmě rozdíl mezi atmosférou třeba na veřejných závodech tady v Ostravě a Czech Indoor Gala je velký. Člověk má takovou tu zdravou nervozitu a je více nabuzený, ale že bych se z toho měl hroutit, to už ne.
Český rekord na sto metrů už máte. Co přidat ten na šedesát metrů?
Jo, to se nabízí, i když šedesátka je trochu jiná disciplína než stovka. Na stovku musíte běžet o čtyřicet metrů dále a musíte je vydržet. Často se stává, že stovkaři, kteří běhají pod deset vteřin, nemají šedesátku tak dobrou, protože třeba nejsou tak siloví, jsou spíše švihoví. Ze mě se teď spíše stává sprinter na sto a dvě stě metrů než na těch šedesát. Ale mám na to ten rekord překonat.
Tušíte, co by tomu řekl František Ptáčník, který rekord drží už 32 let časem 6,58 vteřiny?
Shodou okolností jsme se spolu nedávno fotili. Můj trenér Jaroslav Vlček mu říkal: „Franto, pojď si udělat fotku, kdyby se náhodou něco povedlo...“ Franta Ptáčník nám snad rekord přeje a snad na mě nebude naštvaný a neupadnu u něj v nemilost, kdyby se mi to povedlo.
Je velký rozdíl běžet sto a šedesát metrů?
Je, vzhledem k přípravě. Kdyby se člověk soustředil jen na šedesátku, tak stráví více času v posilovně různým silovým cvičením, což u mě není tak úplně možné, mohlo by mi to na léto paradoxně uškodit, protože počítám s tím, že budu venku běhat i dvoustovku.
Ta dvoustovka už je jistá?
Chceme ji chodit častěji. Důvodem je to, že na soustředění na Tenerife jsem vykázal v rychlostně vytrvalostních a speciálních ukazatelích ohromný posun. Jsem schopný dvoustovku běžet hodně rychle.
Minulý týden jste vynechal mítink v Linci. To bylo kvůli Ostravě?
Nechal jsem to na trenérovi. Hlavně nechtěl, ať běhám tolik závodů po sobě. Rozhodovali jsme se mezi Lincem a Ostravou a vyšla z toho Ostrava i po dohodě s naším panem ředitelem v SSK Vítkovice.
Jak náročný je pro vás tento týden, když po úterních závodech vás hned v sobotu čeká mistrovství republiky?
Není to problém. Mám tři dny na odpočinek. Když jsem loni běžel osobák šest šedesát, tak to bylo ob den, akorát jsem se potom zranil... Všechno má svou cenu. Kdybych tam měl i ten Linec, tak to by už problém byl. Na to by tělo nemuselo reagovat úplně dobře.
Bude pro vás o víkendu mistrovství republiky v Ostravě poslední závod před březnovým mistrovstvím Evropy v Glasgow?
To bude na trenérovi. Zřejmě už budeme trénovat a vše ladit na Glasgow, ale pokud tam bude nějaký mítink, nebudu se tomu bránit.
Tento týden závodíte v hale, kde trénujete. Hraje roli, když znáte každý metr, na který šlápnete?
Není to jako v okresním přeboru, že znáte každý drn na hřišti. Dráha je rovná, ale to rozcvičovací prostředí, ta familiérnost, že tady jsem, mě dostává do většího klidu, ale že bych si vyloženě říkal, že ten povrch dokonale znám, to ne.
Je ostravská hala něčím zajímavá oproti těm ostatním, které znáte?
Tím, že má u sebe rozcvičovací tunel, což je velká výhoda. Člověk si tam může dát poměrně dlouhou rovinku na rozcvičování. Třeba v Praze na Stromovce, když je mistrovství republiky, tak se rozcvičujeme asi ve třicet metrů dlouhé tělocvičně, což není ideální.
