Květy k hrobu Gustáva Husáka (1913-1991), symbolu komunistické normalizace, přinesli ve středu na hřbitov k stému výročí jeho narození do bratislavské Doubravky pouze členové a sympatizanti Komunistické strany Slovenska.
Mezi články, které se ve slovenském tisku objevily, byl nejzajímavější příspěvek v deníku Pravda. Ten se zabývá posledním významným politickým činem, kterým bylo jeho ovlivnění volby nové hlavy státu. Tou se stal po Husákově abdikaci Václav Havel, kterého zvolilo jednomyslně Federální shromáždění.
Podle slovenského historika Ivana Laluhy, který byl blízkým přítelem Alexandra Dubčeka, to politik udělal především proto, aby znemožnil vítězství Dubčeka - symbolu Pražského jara, které během celé normalizace negoval.
"Některé náznaky situace v listopadu ukazují, že Husák byl jedním z tichých iniciátorů toho, aby tato část komunistů volila Havla a šla na kompromis s Občanským fórem. Aby se Dubček nedostal do jeho funkce," řekl Laluha.
Gustáv Husák(10. ledna 1913 Dúbravka v Bratislavě) – 18. listopadu 1991 Bratislava) československý komunistický politik a prezident. Jako šestnáctiletý vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933 do Komunistické strany Československa. Za druhé světové války se aktivně účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo včleněno do Sovětského svazu. Po druhé světové válce se stává předsedou Sboru pověřenců. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl zpočátku úspěšný, ale roku 1950 byl s dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V roce 1954 je ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Nedoznal žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu 60. let byl jednou z hlavních osobností reformního proudu, v období Pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 "změnil kurs" a stal se Brežněvovým spojencem a symbolem "normalizace". V letech 1969 až 1971 byl prvním tajemníkem KSČ, poté do roku 1987 generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal prezidentem Československa. |
"Husák by to byl chápal jako ztrátu smyslu své existence, protože by se bylo ukázalo, že jeho režim byl těch 20 let nelegitimní. A prohrál boj s Dubčekem. Oni se v té době strašně neměli rádi," dodal Laluha.
Havlovi pomohla i nominace Čalfy
Základem celé politické kalkulace podle něj bylo, že se předsedou vlády národního porozumění stal Slovák, komunista Marián Čalfa. Ten později z komunistické strany vystoupil a stal se členem VPN.
"Jakmile už jde do funkce Slovák Čalfa, nemůže být i prezidentem Slovák. To se vylučuje. A z některých osobních rozhovorů s lidmi, kteří se tam tehdy pohybovali, usuzuji, že i Husák přiložil ruku k dílu, aby to skončilo, jak to skončilo. Komunističtí poslanci, kteří byli tehdy ve Federálním shromáždění, pak uposlechli Čalfu a za slib, že se jim osobně nic nestane, volili Václava Havla," tvrdil v rozhovoru pro Pravdu Laluha. "Ti poslanci potřebovali mít nějaké garance a ty dostali," dodal.
Čarnogurský: Pro Slovensko udělal Husák hodně
Mezi převažujícími negativními hodnoceními Husáka se i v den výroční jeho narození objevilo jedno výrazně pozitivní, které dlouhodobě zastává bývalý slovenský premiér, disident a dlouholetý předseda Křesťansko demokratického hnutí Ján Čarnogurský. Ten nedávno oznámil svoji kandidaturu v blížících se slovenských prezidentských volbách.
Na otázku serveru Aktuálne.sk, jak hodnotí význam Husáka pro slovenské dějiny, uvedl Čarnogurský: "Husák byl levicový politik na Slovensku, který v daných podmínkách 20. století dosáhl pro Slovensko poměrně hodně."
A podpořil i pohled zpěváka skupiny Elán Jožo Ráže, který Husáka označuje za "světového politika". "Husák dosáhl určitých reálných výsledků. Jednak byl 10 let ve vězení, politicky prosadil federalizaci a normalizace byla přece jen lepší než dělnicko-rolnická vláda," říká Čarnogurský.
K převládajícímu negativnímu pohledu na Husáka dodává: "Myslím si, že historici jsou pod tlakem politické korektnosti, která vyžaduje nadávání na Husáka. A jelikož já jsem svobodný od každé politické korektnosti vždy a všude, mě se to netýká."
