Dosud největší odbornou konferenci na téma osobnosti Gustáva Husáka uspořádal v sále někdejšího Federálního shromáždění v centru Prahy Ústav pro studium totalitních režimů (program konference najdete zde). Ze zhruba tří desítek přednesených příspěvků chystá Ústav sborník.
Historik Petr Blažek, který se zabývá československými dějinami 20. století a protikomunistickým odporem, zmapoval například Husákovu vězeňskou anabázi z 50. let. Úspěšný slovenský poválečný politik, jehož hvězda stoupala, tehdy dostal doživotí ve vykonstruovaném procesu s tzv. slovenskými buržoazními nacionalisty.
Blažkův příspěvek vykreslil portrét muže, jenž od svého zatčení v únoru 1951 zažil četné přesuny a doslova okružní jízdu po státních věznicích: od třítýdenní samovazby ve sklepě kolodějského zámku, kde zažil nejkrutější podmínky, přes Ruzyni, soudní vazbu v Bratislavě, opakovaně Pankrác a Leopoldov, znovu Ruzyni, Pankrác, Mírov, Bratislava... Ve vězení strávil celkem téměř deset let, z toho šest v izolaci.
Ale ne celou dobu byl na cele sám. To, jak svou samovazbu prezentoval, tedy že byl celou dobu sám, není pravda, což samozřejmě neznamená, že by vězeňský pobyt byl kdovíjak příjemný. Na podmínky na samotkách si později často stěžoval.
Můj přítel stroj
Ostatních vězňů se Husák stranil, dokonce jako na svého kamaráda vzpomínal na stroj, v němž si vyfabuloval svého blízkého. "Ukazuje to jeho přístup k věznění, od ostatních si zachovával obrovský odstup, a pokud byl ochoten se s někým bavit, vyhledával spíše osoby, které mu byly blízké vzděláním a tituly," popsal Blažek. Nicméně upozornil, že toto tvrzení je opřené o písemné svědectví některého z dozorců a jeho výpovědní hodnota tak je nejistá.
Už podmínky ve vyšetřovací vazbě Husák neměl o nic lehčí než například západní vojáci, které komunisté zlikvidovali jako potenciální nepřátele. Husák popisoval, že první výslech trval 72 hodin v kuse, zažil halucinace i fyzické i psychické strádání. Před odsouzením v roce 1954 vážil tento 175 centimetrů vysoký muž 55 kilogramů. O dva roky později se "spravil" na třiašedesát.
Navzdory tomu historici oceňují, že se Husák tváří v tvář brutálním vyšetřovatelům nezlomil. "Na rozdíl od jiných vězňů, komunistů či nekomunistů, se nezlomil. Svá vynucená doznání skutečně odvolával," poznamenal k tomu Petr Blažek.
"Hozeni napospas zfanatizovaným nepřátelům strany"
Rozsudeknad "rozvratnou skupinou buržoasních nacionalistů" Podívejte se na zdigitalizovanou stránku Rudého práva ze 25. dubna 1954 (odkaz zde). |
Husák byl i po odsouzení pevně přesvědčen o tom, že je v právu. A tak od roku 1956 opakovaně žádal o revizi procesu, nejprve na ÚV KSČ.
"Ty žádosti jsou pozoruhodné a dokládají otřesné podmínky, jimž byl Husák vystaven. Dokládají, že byl na mimořádné rozumové úrovni, byl schopen formulovat žádosti tak, že tam nenajdete hluché pasáže. Jsou tam celé stránky, kde není vidět citové pohnutí. Vystavěl je velice pečlivě," řekl na konferenci Blažek.
Nejznámější Husákova žádost pochází z listopadu 1959, kdy se vězeň obrátil na prezidenta Antonína Novotného.
Povstalec, vězeň, prezidentKdo byl Gustáv Husák Narodil se 10. ledna 1913, jako dvacetiletý vstoupil do KSČ, vystudoval práva. Za Slovenského štátu působil v hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Zastával názor, aby se Slovensko po válce stalo svazovou republikou SSSR, později prosazoval značnou autonomii v rámci Československé republiky. Po světové válce stoupal v politické kariéře, působil ve "sborech pověřenců" (ty omezeně vykonávaly vládní pravomoci) jako pověřenec vnitra, později dopravy a nakonec jako předseda 9. a 10. sboru pověřenců. V roce 1950 byl obviněn z "buržoazního nacionalismu", v únoru 1951 zatčen a 24. dubna 1954 odsouzen za velezradu, které se měl dopustit údajným brzděním boje za osvobození a sabotáží Košického programu. Při rozsáhlé amnestii v roce 1960 byl propuštěn, později plně rehabilitován, od dubna 1968 byl místopředsedou čs. vlády. Po srpnu 1968 se stal symbolem normalizace, v letech 1971-1987 generálním tajemníkem ÚV KSČ. V letech 1975-1989 pak prezidentem ČSSR. Ke konci jeho mandátu se už silně projevovaly jeho zdravotní problémy umocněné tím, že byl silným kuřákem. Gustáv Husák zemřel 18. listopadu 1991. |
"Od podání mých žádostí uplynuly celé roky a nic se neděje. Žádné oznámení jsem nedostal a nikdo mě nevyslechl. Při nápravě justičního omylu v mé věci se zřejmě vůbec nic neděje. Tak jsem v tragickém rozpoložení člověka nevinně odsouzeného na nejvyšší trest na svobodě, který se nikde nemůže dovolat nápravy a spravedlnosti. Proto se, pane prezidente, v zoufalé osobní situaci obracím na vás. Jsem ve vězení bez čtyř měsíců devět let. Za tuto dobu jsem měl vždy horší a přísnější podmínky než jiní vězni," citoval Blažek z Husákovy stížnosti.
Vězněný politik si také stěžoval, že odsouzení komunisté byli "hozeni napospas politicky zfanatizovaným skutečným nepřátelům strany a státu, kteří tvořili většinu osazenstva věznice". "Reakční vězni se vysmívali, ponižovali. Byli jsme štvanci mezi vězni," vzpomínal na to Husák.
Zlobu si přenesl i na Hrad
Zloba a mstivost, které se v Husákovi nastřádaly během útrap při výsleších či pobytu za mřížemi, se podle historika Petra Blažka promítly i do politikovy osobnosti poté, co se stal prezidentem. Muž, který působil navenek klidně, dokázal v krizových okamžicích, na schůzích předsednictva ÚV KSČ či veřejných vystoupeních, promluvit i rázně a vulgárně.
"Příkladem je třeba rok 1987, kdy byl donucen k rezignaci na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. Tam podle záznamu doslova řekl, že se k němu chovají jako k 'hovnu u cesty'. To vulgární slovo nemusí v případě uzavřeného jednání lidí, kteří se znají a zasedají spolu dlouhé roky, znamenat něco výjimečného, ale myslím si, že to dokládá určitý rys jeho povahy," řekl iDNES.cz Petr Blažek.
Husák se podle něj jen velice těžko srovnával s porážkami a nezapomínal na ně. To, jak se k němu soudruzi zachovali v roce 1987, kdy ho sesadili a udělali z něj jen "ceremoniálního prezidenta", se pak zřejmě promítlo i do Husákova chování v prosinci roku 1989. Tehdy na rozdíl například od ministra obrany Václavíka nelpěl na udržení komunistů u moci a jmenoval novou vládu i se zastoupením lidí dosud režimem vykreslovaných nepřátelsky.
"Nekladl tomu odpor, byl realistický politik a tu situaci odhadl jednoznačně. Vlastně to byl paradox, odsunuli ho do bezvýznamné role, která měla skončit na jaře 1990 - a to jmenování vlády se ukázalo jako zásadní a významná pravomoc," řekl iDNES.cz Blažek.
Podle historika Jana Kalouse je vězeňská anabáze Gustáva Husáka svědectvím o tom, jak vládnoucí komunisté neváhali likvidovat, vystavit mučení a uvrhnout do vězení své nejlepší kádry.
"Svým postojem během vyšetřování přispěl k tomu, že líčení bylo časově posunuto na dobu, kdy poptávka po hrdelních trestech přece jen vyprchala. Statečně vzdoroval mučení, které by jiné zlomilo. Primárně ovšem nešlo o vítězství morálně silnějšího, ale o vítězství o své pravdě a vizi přesvědčeného komunisty," řekl historik Kalous na plénu konference.
