Pandemie viru SARS-CoV-2, která vypukla na sklonku roku 2019, zastihla většinu zemí po celém světě zcela nepřipravené. Výjimkou nebyly ani velmoci jako USA či členské státy Evropské unie. Dosud na nemoc a její následky zemřelo sedm milionů lidí. Světová zdravotnická organizace (WHO) za pomalou reakci zejména v prvních fází pandemie sklidila kritiku. Nelogické a často protichůdné kroky podle epidemiologů nedávaly smysl. Dobrým příkladem je pohled na nošení roušek, zprvu je WHO nedoporučovala, s rostoucím počtem nakažených však otočila.
Samostatnou kapitolou byla nerovnoměrná distribuce vakcín a často chaotické sdílení informací o stále se vyvíjejícím viru. Jihoafrická politická garnitura svého času postup farmaceutických společností označila za vakcinační apartheid. WHO proto po opadnutí nejhorší vlny pandemie zavelela k vytvoření mezinárodně platné a legislativně závazné úmluvy, která by další podobnou celosvětovou nákazu pomohla zvládnout. Dva roky jednání však nepřinesly takřka nic. Co stojí v cestě na první pohled logickému zavedení mezinárodních standardů, které by mohly zachránit miliony životů?
Obávám se, že žádné propracované úmluvy se nedočkáme. Až přijde další pandemie, zažijeme to, čeho jsme byli svědky během covidu.
Githinji Gitahivýkonný ředitel organizace Amref Health Africa
Základem úmluvy by měl být princip rovnosti, který během pandemie covidu zcela chyběl. Rámec je podle prvních návrhů podobný jako v případě pandemie chřipky. Jednotlivé země sdílí všechna podrobná data i vzorky nemoci s pandemickým potenciálem. Tato data jsou k dispozici i farmaceutickým firmám, které výměnou za to investují do fondů na prevenci plošných nemocí. Zlepšuje se tak připravenost jednotlivých států.
Farmaceutické společnosti však varují, že v případě rychlého rozšíření nových onemocnění, proti kterým nejsou nastavena sezonní protiopatření jako u chřipky, mohou být nové navrhované postupy kontraproduktivní. Podle firem jde o transakční přístup, zjednodušeně řečeno „něco za něco“, který „s velkou pravděpodobností zpozdí přístup k patogenům těchto nemocí a zpomalí vývoj nových vakcín“. Firmy rovněž jen nerady sdílí své intelektuální vlastnictví a mnohem raději spolupracují s bohatými zeměmi, kde mají jejich produkty větší odbyt.
Sdílení znalostí
Právě s obsáhlou pasáží, která popisuje fungování tohoto mechanismu, nesouhlasí celá řada vlivných zemí. Spojené státy, Evropská unie, Kanada, Švýcarsko a Spojené arabské emiráty již naznačily, že jde o velký problém. Předseda Evropské rady Charles Michel přitom už v roce 2020 hlásal, že z pandemie covidu se svět musí poučit. „Je to absolutně zásadní pro to, abychom mohli příště reagovat rychleji a koordinovaněji. Jen tak zajistíme, že budeme mít k dispozici zdravotnický materiál a výměnu dat mezi zeměmi, abychom lépe ochránili naše občany,“ uvedl v listopadu 2020. Rada však dala zelenou k projednávání nové mezinárodní úmluvy z pera WHO až v březnu 2022.
Princip rovného přístupu je pochopitelně pro chudší země absolutním minimem, aby úmluvu případně schválily. „Mnoho rozvojových zemí jednoduše nepodepíše něco, co jim ve výsledku nepřinese v podstatě nic a nezajistí žádnou rovnost,“ uvedl pod podmínkou anonymity pro server Politico jeden z diplomatů, který se účastní jednání.
Úmluva by měla být podle původních plánů hotová na konci května letošního roku. Politická pozornost se však od covidu přesunula k jiným krizím, ať už válce na Ukrajině či konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Jednání se tak takřka nikam neposouvají. „Pokud chtějí mít státy nějakou dohodu, měly by nejprve začít skutečně jednat. Spousta z nich jen říká, že se jim to celé nelíbí. Zároveň se ale jejich představitelé ani neseznámili s návrhem úmluvy,“ popsal jeden z diplomatů z rozvojových zemí. „Během covidu se stalo to, že mnohé země sdílely data a vzorky patogenů, ale nic za to nedostaly. To je to, co si z toho odnesly,“ dodává.
Počet nakažených covidem mírně roste. Pořád je čas na očkování, řekl Válek |
Do května jsou naplánovány dvě oficiální schůzky, kde by měla úmluva dostat finální podobu. Je zřejmé, že klíčoví hráči si nechávají trumfy stále v rukách. Vyloží je až na závěr, z čehož mají obavu zástupci rozvojových zemí, jejichž manévrovací prostor je minimální. Výsledkem tak může být kompromisní dohoda, která nic neřeší.
Globální sever proti jihu
Americká stanice NPR upozorňuje, že jedním z klíčových témat v otázkách moderní medicíny je boj o intelektuální vlastnictví mezi takzvaným globálním severem a jihem. Sever je středobodem vývoje, většina vakcín, léků a moderních lékařských technologií vzniká právě tam. Jih dlouhodobě tvrdí, že v případě krizí by měly být tyto technologie a informace sdíleny.
„Otázkou zůstává, zda budete z těchto znalostí profitovat až do úplného konce. Nebo máte dát ostatním přístup k vašim znalostem, obzvlášť v případě, že je někdo jiný může využít pro výrobu léků a zachraňovat tak lidské životy?“ ptá se keňský lékař Githinji Gitahi, výkonný ředitel organizace Amref Health Africa.
Mladí a senioři se s pandemií ještě nevyrovnali. Buďte aktivní, radí terapeut |
Viceprezidentka sekce pro globální zdraví United Nations Foundation Kate Dodsonová se snaží na složitá vyjednávání úmluvy dívat realistickým pohledem. „Členské země přicházejí do debaty se zcela odlišnými zkušenostmi. Chybí tady určitá důvěra. Každý má jiný pohled na to, jak v případě nové pandemie postupovat a jak se na ni připravit,“ vysvětluje.
Gitahi její mírný pohled nesdílí. Vadí mu, že první črty úmluvy jsou plné prázdných frází. Chybí jasné závazky a vymahatelnost. „Obávám se, že žádné propracované úmluvy se nedočkáme. Až přijde další pandemie, zažijeme to, čeho jsme byli svědky během covidu,“ varuje.
Depresivní vize lidskoprávních organizací
Podobně radikální přístup mají nepřekvapivě i lidskoprávní organizace. Podle Human Rights Watch návrhy úmluvy operují pouze v rovině jakéhosi apelu a doporučení na obecné strategie, které by jednotlivé státy měly zavést. Chybí však konkrétní postupy a metodika. „Takový přístup ale zbavuje vlády většiny odpovědnosti v oblastech připravenosti, prevence a reakce podle mezinárodního práva,“ uvádí organizace v tiskové zprávě.
Státy EU zlikvidovaly vakcíny proti covidu za sto miliard korun |
Právní poradkyně Amnesty International Tamaryn Nelsonová vidí v chystané úmluvě promarněnou příležitost. „Vytvoření nové pandemické smlouvy by mohlo být nadějí, jak zajistit, aby země měly k dispozici vhodné mechanismy spolupráce a zásady, které by zabránily takovému rozsahu devastace, jakou způsobila pandemie covidu,“ uvedla. „Tím, že smlouva nedostatečně řeší problémy v oblasti lidských práv, které vznikají během mimořádných situací v oblasti veřejného zdraví, vlády riskují, že se historie bude opakovat, až udeří další globální zdravotní krize,“ dodává.
Někteří však stále věří, že úmluva může do budoucna zlepšit připravenost na pandemické situace. James Love, ředitel nevládní organizace Knowledge Ecology International, si myslí, že současné šnečí tempo jednání je dáno zejména zbytečným politikařením. Silnější země se podle něj obávají, že schválením benevolentnější podoby úmluvy by ztratily pozice na mezinárodním poli.
Mike Ryan, výkonný ředitel programu WHO pro mimořádné zdravotní situace, úmluvu přirovnává k novoročnímu předsevzetí. „Samotná deklarace nic nevyřeší,“ tvrdí. „Je to jen kus papíru. Ale někdy si takový slib prostě dáte a dodržíte ho. A my dlužíme lidem po celém světě, abychom tento slib dodrželi.“ Tváří v tvář milionům mrtvých, které za sebou zanechala pandemie covidu, jde o poněkud lehkovážné vyjádření.
