„O tom, že bude chtít Rusko obsadit Moldavsko, jsem byl přesvědčen od počátku války,“ říká politický geograf. „Překvapilo mě, že zaútočili ze severu, ale nakonec se ukázalo, že šlo o krycí manévr. Chtěli odlákat určitou část ukrajinských sil a jsem přesvědčen, že hlavním cílem je skutečně odříznout Ukrajinu od moře a připojit území tak, aby se Rusko propojilo suchou cestou s moldavským Podněstřím.“
Teď jde podle profesora Baara o to, zda je tato varianta reálná. „Svět byl totiž překvapen amatérstvím, které ruská armáda dosud předvedla. Styl válčení, který teď vede, čili ničit, zastrašovat a vraždit civilní obyvatelstvo, to je vlastně arzenál, který provází Rusko při válečných konfliktech od chvíle, kdy se vyvázalo z pout Zlaté hordy.“
Jako nacisté v Polsku
„Takový drastický útok proti civilnímu obyvatelstvu zažil severní Kavkaz v devatenáctém století, který byl v podstatě vyčištěn podobnou hrubou silou, jako teď na Ukrajině. A naposledy to Rusové předvedli v Čečensku,“ míní politický geograf.
Vladimír Baar vidí v současném Podněstří paralelu s německým útokem na Polsko v roce 1939. Odkazuje se na dvě exploze z minulého týdne, které vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v této východoevropské separatistické republice. Podobnou provokaci připravilo i hitlerovské Německo během přepadení vysílačky v Gliwicích, což byla operace SS pod falešnou vlajkou, která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit útok na Polsko.
„Jsem o tom přesvědčen. I ve válce proti Čečensku to bylo podobné. Ty údajné čečenské teroristické útoky byly zcela evidentně provokacemi, které provedly ruské tajné služby. A tady je to něco podobného: snaha o to, zatáhnout Podněstří do války a ospravedlnit tak, jak to Rusko umí, další postup právě do tohoto teritoria,“ myslí si politický geograf.
Profesor Baar ale nepředpokládá, že by se to mohlo stát v nejbližší době. Rusko totiž zatím nemá v této oblasti dostatečný vojenský arzenál. „Chybí mu ještě získat Oděsu a okolní oblast, což je velké území, které sice Rusové ostřelují, ale které Ukrajinci velmi statečně brání. V tuto chvíli by to byla z vojenského hlediska do značné míry sebevražda.“
Spojení s Rumunskem
V dlouhodobější perspektivě je ale podle Vladimíra Baara pravděpodobná i tato varianta. A politický geograf jde v této úvaze ještě dál. „Stejně jako se Sovětský svaz dohodl s Hitlerem v rámci paktu Ribbentrop-Molotov na tom, že si rozdělí sféry vlivu a díky tomu získal Besarábii - tedy území, které se dnes nazývá Moldavskem, je možné, že bude Rusko o podobný územní postup usilovat i dnes.“
„Rusko se prostě nesmířilo se ztrátou sovětských území. Ale na rozdíl od Ukrajiny by v případě Moldavska byla situace mnohem vážnější. Moldavsko totiž nemá prakticky žádnou šanci se ubránit. Vyhlásilo neutralitu, má sice nějakou domobranu, malou jednotku kolem pěti tisíc lidí, ale jejich vybavení není absolutně připraveno na nějakou obranu, jako tomu bylo v případě Ukrajiny,“ varuje Baar.
Podle politického geografa se tu proto nabízí varianta, která už sice byla v minulosti odmítnuta, ale mohla by být strategickým řešením této složité situace. „A to je varianta, že do hry vstoupí možnost opětovného připojení Moldavska k Rumunsku tak, jako tomu bylo v meziválečném období.“
Tomu nahrává podle Vladimíra Baara například to, že rumunština s moldavštinou jsou si velmi podobné. Oba státy, na rozdíl od éry Sovětského svazu, kdy Moldavané používali cyrilici, píší latinkou. Pouze v Podněstří se dodnes používá azbuka.
Temný osud PodněstříPodněsterská moldavská republika, zkráceným názvem Podněstří, je de iure integrální součástí Moldavska, ale de facto jde o nezávislý stát podporovaný Ruskem, který se v roce 1990, respektive 1991 odtrhl od Moldavské SSR. Mezinárodně stát uznaly jen Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie, přičemž tato území rovněž nejsou mezinárodně uznávána. Jde o úzký pruh území podél řeky Dněstr, které se s výjimkou dvou malých předmostí nachází celé na jeho levém břehu. „Historicky byla součástí Moldavska i Oděská oblast, ale Sovětský svaz po druhé světové válce jižní část tohoto území, které zasahuje až k Černému moři, od Moldavska oddělil a předal ji Ukrajině jako náhradu za Podněstří,“ popisuje komplikovanou historii této části Evropy Vladimír Baar. „Zatímco Podněstří bylo meziválečném období (1920-1944) součástí SSSR a bylo v roce 1924 vyčleněno z ukrajinského území jako jeho autonomní republika. Právě proto nemá Moldavsko o tuto oblast nějaký velký zájem, protože to není jeho historická součást. Ani Ukrajinci o něj nejeví zájem, protože zdejší obyvatelstvo je příliš proruské.“ „V třetinových podílech tu žijí Rusové, Ukrajinci a Moldavané. Konala se zde referenda, byť samozřejmě lze vždycky pochybovat o tom, do jaké míry byla svobodná. A ta vyzněla tak, že se v žádném případě nechtějí připojovat k Moldavsku. Jedině jako federální subjekt, případně ve formě konfederace, čili jako rovný s rovným,“ popisuje Baar.  Ukrajina a okolní státy, červeně vyznačeno Podněstří |
Moldavsko je podle Vladimíra Baara prozápadní země. „Jak parlament, tak prezidentka mají prozápadní orientaci. Velké množství Moldavanů pracuje v zahraničí, na Západě, ale i v Rumunsku nebo v Rusku. Starší generace měla v sobě v minulosti silnou dávku prosovětské nostalgie. Ale to se změnilo po anexi Krymu, která Moldavany probudila.“
„Ale přestože jde o demokratickou zemi s demokratickými institucemi, je zde velká míra korupce,“ upozorňuje politický geograf, podle kterého Moldavsko do značné míry ovlivňují podobně jako v jiných východoevropských zemích vlivní oligarchové.
Vstup do EU a NATO?
A pomohlo by Moldavsku urychlené přijetí do EU nebo NATO? „Tady je problém, že území Moldavska není celistvé. Nemá pod kontrolou celé svoje území,“ naráží Baar na problém Podněstří. „Ale máme tu precedent ve formě Kypru. Ten je také v Evropské unii a nekontroluje severní část ostrova.“
„Navíc Moldavsko by se možná i s lehkým srdcem Podněstří vzdalo, protože to není region, který jim přirostl k srdci, který byl k Moldavsku připojen zcela uměle, byl to typický konstrukt sovětského typu,“ tvrdí Baar.
„Bohužel jiná šance než připojení k EU není,“ konstatuje politický geograf. „Ale je evidentní, že přijetí do Evropské unie a Severoatlantické aliance je podobně jako v případě Ukrajiny hudba budoucnosti. Takže možné připojení k Rumunsku by bylo reálnější, ale ani to nelze udělat ze dne na den.“
„V podstatě Moldavsko je v situaci, že pokud se Rusko rozhodne, že ho obsadí, tak ho obsadí, pokud bude mít síly. A opět se dostáváme k tomu, že Severoatlantická aliance měla už dřív zasáhnout minimálně odrazováním Ruska od útoku; to znamená strašením. Tak jak to uměl Západ za studené války,“ konstatuje Baar.
„Ale Západ na tuto taktiku rezignoval. Začal uvažovat tak, že přece nemůže vystupovat v roli agresora. A to je špatná politika, která Rusku ukázala, že má otevřené dveře. Prezident Biden řekl, že bude bránit pouze státy, které jsou v NATO. A vzhledem k tomu, že členství Ukrajiny nebo i Moldavska je hudba budoucnosti, tak tím vyslal Putinovi jasnou pozvánku k útoku. Putin věděl, že nikdo nezasáhne,“ uzavírá politický geograf.
