Ocelová lavina na spadnutí. Jak by probíhala ruská mobilizace

Ruská armáda na Ukrajině zabředla do dlouhých krvavých bojů. Sveřepí Ukrajinci brání svou zem odhodlaně a způsobují Rusům značné ztráty. Čím dál víc se proto nejen na ruské straně, ale také na Západě ozývají hlasy, že by Vladimir Putin mohl v dohledné době vyhlásit velkou mobilizaci.

Válka na Ukrajině

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jak se ruská mobilizace odlišuje od té sovětské, jak by probíhala a mohla by ruské armádě na Ukrajině skutečně vytrhnout trn z paty?

Mobilizace v Sovětském svazu

V sovětských časech existovaly vojenské instituce pouze pro dobu míru, které byly určeny k likvidaci během válečného konfliktu. Ty doplňovaly jednotky, které fungovaly jak v míru, tak za války a do třetice válečně utvářené svazky.

Mírové jednotky měly různý stupeň bojové pohotovosti, a především jasně určenou dobu dosažení mobilizační pohotovosti. Jinak tomu bylo u jednotek v zahraničí, které byly zpravidla na plných stavech, vysoké připravenosti a mohly být prakticky okamžitě nasazeny. Na území SSSR se naopak počítalo s všeobecnou mobilizací. Jednotky vojenských okruhů dislokovaných v západní a jihozápadní části SSSR ve většině případů potřebovaly pouze jeden nebo dva dny k dosažení mobilizační připravenosti, vojenské okruhy ve střední a východní části SSSR se skládaly z jednotek s mnohem nižší mobilizační pohotovostí a potřebovaly k jejímu dosažení několik dní.

Rozdíly byly i v typech jednotek, v okamžité pohotovosti byly raketové a radiotechnické jednotky protivzdušné obrany, stíhací letectvo, průzkumné, speciální a diverzní jednotky a vybrané válečné lodě. Zajímavostí je, že vzhledem k velkým vzdálenostem pobytu vojáků z povolání od místa nasazení (daným značnou rozlohou země) byl přísně regulován podíl vojáků na dovolené a propustkách. Zatímco tak vojáci z povolání obvykle bydleli ve vojenských bytech poblíž jednotek a v případě nouze se mohli vrátit do kasáren, vojáci základní služby potřebovali na návrat často několik dní.

Problémy ruské armády po rozpadu SSSR

V prvních letech existence Ruska byly dva hlavní problémy s udržením bojeschopných ozbrojených sil. Prvním byly obrovské finanční problémy a druhý problém představovali sami vojáci. Zatímco v sovětských dobách totiž většina vojáků z povolání byli Rusové, tak branci pocházeli ze všech svazových republik a v nové situaci nebyl dostatek prostředků k provedení odvodů v dostatečném počtu.

Velká část ruských vojenských jednotek byla proto v 90. letech buď rozpuštěna, nebo přetvořena na různé typy základen uložené techniky. Podobný proces koneckonců potkal všechny armády bývalé Varšavské smlouvy, tu naši nevyjímaje. V té době šly v Rusku všechny vojenské prostředky na údržbu jednotek, které fungovaly v době míru. Postupem času vojenské vybavení, které nebylo používáno a řádně udržováno, degradovalo a stárlo. Základny, které měly být mobilizačními místy pro brigády a pluky, se stále více podobaly pouhým skladištím, kde se vojenská technika uchovávala pouze jako rezerva pro stávající jednotky nebo pro doplnění bojových ztrát.

Ruské tanky T-72B3

Problémy vyvstaly v lokálních konfliktech, kterých se Rusko v 90. letech účastnilo, když nasazené jednotky vždy postupně ztratily bojeschopnost. Stále početná ruská armáda se stále více stávala kolosem na hliněných nohou. Všudypřítomná byla zároveň obří korupce.

S konsolidací ruské ekonomiky a financí a se změnou zahraniční politiky na ofenzivnější začala v prvních letech 21. století postupná reorganizace armády. V rámci reformy předchozího ruského ministra obrany Serďukova přešla armáda z divizní na brigádní strukturu. Západní a jižní vojenský okruh byl na mírové poměry poměrně dobře rozvinutý, střední a východní vojenský okruh na tom však byl tradičně mnohem hůře.

Po roce 2010 se v Rusku počítalo s mobilizací v době války mimo jiné s osmnácti mechanizovanými a jednou tankovou brigádou a dále jednadvaceti dělostřeleckými, ženijními a spojovacími brigádami. Pozemní síly se tak výrazně odlišovaly od námořnictva a letectva, které byly i v míru prakticky na válečných stavech. Obrovské množství ruských tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů, dělostřelectva a další vojenské techniky totiž umožnilo pozemním silám vytvořit desítky nových brigád.

Šojguova mobilizační doktrína

V roce 2012 ministr obrany Šojgu zastavil reformy svého předchůdce a v posledních letech je prakticky zvrátil. Ruské pozemní síly se systematicky vracejí od brigádní struktury k divizní, důvody mohou být operační (otestované v polních cvičeních), ale také právě mobilizační. Je snazší doplnit mírovou divizi na rámcových stavech na válečné počty než vytvářet od nuly další samostatné válečné brigády. Zároveň se ve větších jednotkách lépe promísí dobře vycvičení profesionální vojáci se záložníky, odvedenými v rámci mobilizace. Jednotky tak mají zhruba stejnou bojovou úroveň a lépe se dá předpokládat, jak si na bojišti povedou.

Na různých úrovních velení byly v rámci pokynů nového ministra vytvořeny nové typy mobilizačních středisek. Podléhají jim jak velitelství armády a námořnictva, tak ve větším počtu i jednotlivé druhy vojsk na lokální úrovni. Nová mobilizační střediska zahrnují také řadu reformovaných základen a středisek materiálního a technického zabezpečení. Jednotky provádějící mobilizaci a jednotky skladující vojenskou techniku tak tvoří společně základ moderního ruského mobilizačního systému.

Sledovat a analyzovat ruský mobilizační systém je nesmírně obtížné, ale zároveň je to nezbytné pro správné posouzení schopnosti Ruska vést případné vojenské operace v době války. Je přitom nutné připustit, že po všech změnách a reformách je dnes Rusko připraveno na rozsáhlou mobilizaci lépe než dříve.

Kromě jednotek, které poskytují mobilizační zázemí nově vytvářeným taktickým svazům a divizím, disponují ruské ozbrojené síly celým systémem středisek materiálně-technického zabezpečení, zbrojnic, skladů, tankových záložních základen, záložních základen automobilové techniky a mnoha dalších podobných jednotek. Jejich hlavním úkolem je skladovat zásoby materiálu, raket, munice a dalšího vojenského vybavení pro systém doplňování mírových jednotek a jednotek formovaných pro válečný stav.

Ruská armáda tak navazuje na zkušenosti té sovětské. A ačkoli je Rusko počtem obyvatel proti Sovětskému svazu poloviční, stále platí, že skutečná síla ruské armády netkví ani tak v její okamžité bojové síle, ale ve schopnosti mobilizací vytvořit masivní tzv. „druhý sled“, který významně změní situaci na bojišti.