Islámský stát už neexistuje, a přesto je. Zmizel z povrchu zemského, ale funguje jako volná myšlenka. Klub, kam se může na dálku přihlásit každý, přestože nezná adresu ředitelny. Ta možná dnes dokonce ani není.
Islámskému státu trvalo tři dny, než se přihlásil k velikonočním bombám na Srí Lance. První reakce: nevypadá o nic míň ďábelsky a nezastavitelně, než když se valil Irákem a Sýrií.
Strůjcem útoků na Srí Lance je radikální klerik Haším, oznámily úřady |
Ale ty tři dny o něčem vypovídají: kdo čeká tak dlouho, neví nic. Nemá spojení. Kdyby bylo, k takové slavné porážce nevěřících by se ředitelna IS přihlásila bleskem. Dělala to běžně, svého času si takhle rychle zkusila přisvojit i masakr v Las Vegas, kde střílel bílý blázen.
Problém je, že o to teď nejde.
Mezi Islámským Státem a Al-Kajdou je podstatný rozdíl. Al-Káida byla franšíza, kterou se Usáma bin Ládin snažil řídit ze své jeskyně. Spousta koní na opratích v jednom spřežení. IS nemá možná ani jeskyni, ani Usámu. Jen silnou obchodní značku. A nějaké počítače obsluhované pár lidmi, kteří se snaží předstírat, že centrální mozek džihádu stále bliká.
Islamističtí zabijáci se posunuli na další vývojový stupeň. Nynější stav je mnohem praktičtější. Samozřejmě pro ně. Mnohem hůř se lapají jejich stopy. A hlavně: natvrdo řečeno, dnes se může za IS zabíjet kdekoliv, kde žijí muslimové. Ani experty před týdnem nenapadlo, že jeden z největších teroristických útoků se odehraje zrovna na Srí Lance.
Jenže ono je to tak snadné. Stačí přeskočit k radikálům, vypěnit, natočit se v kůlně při „bajátu“, přísaze věrnosti, a odkliknout to online „Islámskému státu“. Snadné jako dát fotky na Instagram.
Síťová jízdenka pro kohokoliv
Už se to ostatně nějakou dobu děje. Od vánočního Berlína, kde čerstvě přihlášený „bojovník Islámského státu“ zabil chodce včetně Češky, přes zabijáky s nožem ve Francii, v německém vlaku, přes Rusko až třeba po Tádžikistán, kde ubodali čtyři cyklisty. To je jen zlomek případů, jichž jsme zažili v posledních letech moc.
Stejně jako se něco nedávno hnulo v hlavě vrahovi z Nového Zélandu a předtím třeba střelci z Las Vegas, totéž se děje i mezi muslimy, jen mnohem častěji. Islámský stát je síťová jízdenka, která jim teď umožňuje, aby kdykoliv nasedli. Nepotřebují hledat nějaké spojení kamsi do jeskyně.
Útočníci ze Srí Lanky jsou děti z bohatých rodin, komunita k nim vzhlížela |
Elektronická přísaha věrnosti Islámskému státu, i když absurdně odchází jen do kyberprostoru, jim dodává pocit, že i oni se stávají součástí něčeho velkého a významného. Jejich vraždění tím má podle jejich logiky větší smysl.
Děje se to i ve velkém, před několika dny se Islámský stát objevil i v pralesích východního Konga. Jedna skupina ozbrojenců poslala počítačem přísahu.
Ale ani původní IS tak úplně mrtvý zase není. Byl rozprášen a zadupán, ztratil poslední čtvereční metr zapadlého písku, ale buňky jeho těla přežily. Z asi pětačtyřiceti tisíc zahraničních bojovníků se polovina vrátila domů. Pocházeli ze zemí od Trinidadu v Karibiku po Japonsko na Dálném východě, což je celosvětový rozptyl.
Pokud magnet s Alláhem a Mohamedem přitáhl tolik lidí bojovat za středověk až do Arábie, znamená to, že nemá zrovna malou sílu. A jen tak nevychládá. Rozhovory s navrátilci ukazují, že do práce, na pivo a Brada Pitta chodit nebudou. Nechtějí. Pořád to v nich je, vrátili se jen proto, že přišli o bojiště.
Islámský stát žije svůj život i po smrti. Jen je blíž.
