"Hledal útočiště. Prchal z Pompejí ve snaze zachránit se a nesl s sebou dvacet věcí ze stříbra, které se rovněž pokoušel zachránit," líčí pompejský archeolog Pietro Giovanni Guzzo.
Na vzácný nález narazili před pěti lety dělníci budující dálnici okolo zaniklého města. V ruinách starověkých termálních lázní narazili na zbytky proutěného košíku, oblepeného sopečným prachem.
Až když jej vědci prosvítili rentgenovými paprsky, uviděli pod pokrývkou sopečného prachu a bláta stříbrný poklad. Pět let pak trvalo, než nalezené nádoby očistili a restaurovali.
V košíku byly nalezeny čtyři talíře, čtyři menší a čtyři větší poháry, mísa, dvě tepané vázy a lžíce - to vše ze stříbra, jež váží čtyři kilogramy. Pokud to všechno patřilo prchajícímu, nebyl to asi žádný chudák.
"Nález nám pomůže pochopit Pompeje. Nejsou to jen fresky, není to jen ona tragédie - než bylo město zničeno, mělo svůj způsob života," vysvětluje význam nálezu Guzzo.
Dochované pozůstatky chrámů, pouličních vývařoven, hospůdek, veřejných budov i nevěstinců svědčí o tom, jak bohatý tento život byl. Fresky zdobící pompejské domy uchovávají něco ze zaniklého, zničeného života.
Avšak od prostudování stříbrného pokladu si vědci slibují, že lépe poznají to, co na freskách není: hospodářské poměry města v čase jeho zkázy, k níž došlo roku 79.
Ve dnech zkázy se lidé pokoušeli vzít si to málo, co mohli unést, a opustit na poslední chvíli město. Mnozí to však nestihli. Výbuch Vesuvu, doprovázený oblaky smrtících plynů a sprškami rozžhaveného kamení i popela, tehdy zahubil tisíce lidí.
Majitel stříbrného pokladu byl jednou z obětí Vesuvu. Ale musel se jí stát? "To nevíme. Našli jsme pozůstatky dvou tisíc lidí dostižených erupcí, ale Pompeje měly deset až patnáct tisíc obyvatel, takže mnozí opravdu utekli. Nikdo však přesně neví, kolika z nich se skutečně podařilo uniknout," říká Guzzo.
V Pompejích se už našly i větší poklady, ale je to už dávno - jeden z nich je v pařížském Louvru, druhý se nachází v neapolském Národním archeologickém muzeu.
