Harding o Ukrajině píše posledních asi 15 let a jeho poslední cesta vedla do Doněcké oblasti, kde v minulých dnech hovořil s obránci obléhaného Bachmutu. O město se několik týdnů vedou tvrdé boje, které jeden z vojáků v jeho textu přirovnal k první světové válce.
Podle dostupných informací se Rusům postupně daří město obkličovat, byť za cenu obrovských ztrát. Harding soudí, že velké ztráty mají také Ukrajinci a že město je prakticky zničené. „Můj odhad je, že Ukrajinci se z Bachmutu stáhnou, nejspíš poměrně brzy,“ řekl dlouholetý reportér The Guardian a bývalý zpravodaj v Moskvě.
Ústup z Bachmutu by podle něj pro Ukrajince nepředstavoval zásadní problém, neboť dál na západ u měst Kramatorsk a Slovjansk disponují „velmi silnou“ obrannou linií, která by byla pro další ruský postup značnou překážkou. Harding vyjádřil přesvědčení, že na jaře Ukrajinci spustí nový protiútok, a že s další západní pomocí mohou válku vyhrát.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvBěhem uplynulých měsíců hovořil s mnohými lidmi bojujícími na ukrajinské straně, od řadových vojáků přes mladé lidi, kteří kvůli obraně vlasti přerušili studia, po „webové designéry operující drony“ v bojových zónách. „Všichni říkají to samé: ‚Bojuju za svou rodinu, za svoji vesnici, za svou vlast, za svobodu‘... říkají to od srdce,“ líčil Harding.
„Chlapci tropí neplechu.“ Jsme u centra Bachmutu, snaží se dokázat Prigožin |
Morálka je podle něj silná nejen mezi ukrajinskými jednotkami, ale v celém obyvatelstvu. „(Ruský prezident Vladimir) Putin udělal Ukrajinu nejukrajinštější, jaká kdy byla,“ shrnul dopad války na nálady v napadené zemi. Nadšení pro obranu ukrajinského státu podle něj v rozhovorech vyjadřují i etničtí Rusové. „Chápou, že je to existenční záležitost, že je to boj o jejich přežití... Po všem tom mučení, po tom znásilňování, po zmizeních, po únosech dětí, nikdo nepoleví,“ řekl.
Soucit s Rusy je nulový
Na otázku, zda je u Ukrajinců patrný soucit s obyčejnými Rusy, Harding odpověděl: „Nula, nula.“ „Nula, protože chápou, správně, že většina Rusů válku podporuje,“ dodal.
Za svou kariéru pokrýval války v Afghánistánu i Iráku a také ruskou invazi v Gruzii. Dění na Ukrajině britský reportér sleduje od svého působení v Moskvě, které začalo v roce 2007, a výrazněji se na něj zaměřil na konci roku 2021, kdy Rusko stupňovalo přípravy na invazi. O pozadí konfliktu a o jeho dopadech na ukrajinské obyvatelstvo loni napsal knihu „Invaze: Ruská krvavá válka a ukrajinský boj o přežití“, jejíž český překlad představil na besedě v Praze.
Harding nedávno navštívil také jihoukrajinské město Cherson, které ukrajinské síly dokázaly na podzim po měsících okupace osvobodit. K návratu k normálnímu životu má však podle něj daleko, neboť Rusové jsou hned na opačném břehu řeky Dněpr a neustále jej ostřelují. Zásahy při tom na rozdíl od míst vzdálenějších od fronty přichází prakticky bez varování. „Cherson se z ráje změnil na peklo,“ shrnul britský reportér.
Dalekosáhlé ruské fiasko. U Vuhledaru se odehrála největší tanková bitva války |
V rozhovoru s ČTK tlumočil výpověď jisté místní ženy, kterou údajně okupanti na začátku invaze zadrželi společně s manželem. Ženu po výslechu pustili, manžel však zmizel a o dva měsíce později prý dostala informaci, že jeho tělo bylo nalezeno v Dněpru se svázanýma rukama. „Tohle se děje běžně... zmizely tisíce lidí,“ řekl Harding. Popsal také příběh muže z Mariupolu, s nímž se setkal při reportážní cestě v roce 2021. „Když Rusové Mariupol obklíčili, loni v březnu mi zavolal a víceméně mě prosil, abych dostal jeho rodinu ven... A já nemohl vůbec nic udělat. Pak zmizel, nevím, co se s ním stalo,“ řekl.
Podle Hardinga média často zveličují závažnost některých událostí, v případě války na Ukrajině ovšem může běžné zpravodajství těžko pojmout rozsah zkázy a lidského utrpení, což uvedl jako jeden z faktorů, který jej motivoval k napsání nové knihy. „Je důležité, abychom nevypínali a nepřepínali na jiný kanál... Válka je tady, umírají lidé a je to hrozné,“ řekl.
