"Laurent-sur-Mer byl před válkou zřejmě laciným prázdninovým rezortem pro francouzské učitele. Ale nyní, 6. června 1944, to byla ta nejodpornější pláž na světě..." Tak vzpomínal slavný fotograf Robert Capa na dramatické okamžiky na Omaha Beach, kde dokumentoval vylodění spojenců ve Francii.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Capa toho v té době už měl za sebou hodně. Fotografoval španělskou občanskou válku, během které zahynula jeho snoubenka Gerda Taro. Zachytil ničivé bombardování čínského města Wu-chan Japonci. Jednotky Spojenců doprovázel při jejich postupu Apeninským poloostrovem. Nyní ale cítil, že smrt je blíž než kdykoliv předtím.
Seděl na bobku na zádi invazního člunu, který sdílel s vojáky 16. pluku první pěší divize. Na rozdíl od nich byl reportér časopisu Life vyzbrojen dvěma fotoaparáty Contax II. Plavidlo v chaosu invaze přistálo ve špatné sekci Omaha Beach nazvané Easy Red. Pak se kovová vrata člunu spustila.
Tady končí všechna legrace
"Mezi groteskními obrysy železných překážek trčících z vody se táhl tenký pruh země zahalený v kouři. Sladká Francie nevypadala příliš pohostinně a německý kulomet, který skrápěl okolí člunu kulkami, mi dokonale pokazil návrat," vzpomínal po válce Capa ve své knize Slightly out of focus (Lehce rozostřeno).
Netrpělivý velitel člunu prý Capu z člunu popohnal dobře mířeným kopancem do zadku. Vystrašený fotograf se spustil po pás do moře a v dešti kulek se mu podařilo dostat k první protitankové zábraně. Z provizorního úkrytu začal fotografovat vojáky, kteří se krčili kolem něho.
Po chvíli se odvážil opustit svůj úkryt a vydal se k poškozenému tanku. "Až po konečky vlasů mě zachvátil doposud nepoznaný druh strachu. Tělo se mi třáslo a obličej zkřivil hrůzou," vzpomínal Capa po válce. Podařilo se mu zkrotit roztřesené ruce a vyměnit film. Po celou dobu si opakoval větu, kterou si osvojil ve Španělsku: "Es una cosa muy seria" (volně přeloženo "Tady už jde do tuhýho").
Voják ve vlnách Totožnost vojáka byla léta předmětem diskusí. V roce 2004 jeden vojenský historik určil, že jím je jistý Huston Riley. Dvaadvacetiletý Američan se prý jako jediný ze své roty dostal na pobřeží. "Náhle mě popadli dva chlapi a vytáhli mě z vody. Jeden z nich byl fotograf - vůbec jsem nechápal, co tam dělá," vzpomínal v roce 2009 veterán. K identitě vojáka se nicméně přihlásili další dva Američané. |
Po nekonečně dlouhé době nedaleko Capy přistál další invazní člun. S fotoaparáty nad hlavou se vrhl do vody a podařilo se mu dostat na palubu. Během dvou hodin pořídil 106 snímků prvních hodin invaze do Normandie.
Nehoda v laboratoři
V londýnské kanceláři časopisu Life na Capu netrpělivě čekal editor John Morris. Magazín vyslal ke břehům Francie celkem pět fotografů, ale špatné počasí znemožnilo záběry jak ze vzduchu tak z moře. Další fotograf se vylodil s britskými jednotkami na nebráněnou část pobřeží a čtvrtému reportérovi se záhadně ztratil film. Poslední naději na snímky z bojiště představoval Capa.
Večer 7. července konečně Morrisovi zazvonil telefon. "Fotky jsou na cestě. Dostanete je asi za hodinu," oznámil Capa z přístavu. Úkol vyvolat čtyři svitky 35milimetrového filmu dostal patnáctiletý asistent David Banks. Mokré negativy po vyvolání vypadaly báječně. Morris se odebral do kanceláře, aby zařídil rychlou přepravu fotografií do USA. O chvíli později do jeho kanceláře vpadl zoufalý asistent Banks.
"Jsou zničené! Všechny Capovy filmy jsou nenávratně zničené!" plakal mladý laborant. Na sušení negativů se používala dřevěná skříň, pod kterou se topilo uhlím. Na Morrisův rozkaz, aby si pospíšil, Banks zavřel dveře sušárny. Bez ventilace se fotocitlivá emulze negativů roztekla. Morris prohlížel jeden pás negativů za druhým. První tři byly beznadějně ztracené. Na posledním přežilo jedenáct snímků.
Časopis Life snímky otiskl s vysvětlením, že jsou lehce rozostřené kvůli Capově rozrušení v boji. To Capa vždy popíral a pojmenoval tak i své vzpomínky na válku: Lehce rozostřeno. Zvláštní patinu Capovým fotografiím dodala právě nehoda v londýnské fotolaboratoři. O více než padesát let později atmosféru Capových snímků záměrně napodobil režisér Steven Spielberg při natáčení svého filmu Zachraňte vojína Ryana.
Robert Capa Narodil se v roce 1913 do židovské rodiny v Budapešti jako Endre Friedmann. V osmnácti letech odjel do Berlína a začal fotografovat. Po nástupu Hitlera k moci odjel do Francie, kde se svojí partnerkou Gerdou Taro vymyslel pseudonym a neexistující postavu bohatého amerického fotografa Roberta Capy. Od roku 1936 dokumentoval občanskou válku ve Španělsku, kde také vznikl jeho slavný snímek padajícího republikánského vojáka. Podle některých historiků fotografie je snímek naaranžovaný. (více zde) Během druhé světové války dokumentoval boje v severní Africe, Itálii a Normandii, zachytil bombardování Londýna i osvobození Paříže. Po válce spoluzakládal fotografickou agenturu Magnum a stal se jejím prvním prezidentem. Poté, co nafotil první izraelsko-arabský konflikt, se zařekl, že další válku už fotit nebude. Přesto v roce 1954 odjel do Indočíny, kde místní obyvatelé bojovali proti francouzské koloniální nadvládě. Odpoledne 25. května šlápl na minu a na následky zranění zemřel. Jeho často citovaným mottem byla věta: "Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko." |
