„Potěmkinovy vesnice“ demonstrující údajný blahobyt před chmurnou realitou, byly v bývalém Sovětském svazu běžnou součástí oficiálních návštěv partajních tajemníků a regionálních stranických bossů. V Rusku i ostatních bývalých sovětských republikách přežívají dodnes, což v bohaté míře platilo i o středoasijském Uzbekistánu za vlády bývalého autoritářského vládce Islama Karimova.
Zakrývání omšelých průčelí, bílení špinavých obrubníků, spěšné vysazování alejí, zdobení výloh, generální úklid ulic a prostranství byly v Taškentu a ostatních velkých uzbeckých městech samozřejmou součástí příprav na návštěvu vůdce.
Podle médií se vyskytly případy, kdy studenti museli lepit chomáče bavlny na opuštěné strniště, aby vznikl dojem bohaté úrody. V ulicích lemujících trasu vládní kolony se lepily papírové květy na větve stromů, budovaly se falešné skleníky.
Karimovův nástupce Mirzijojev slíbil reformy a s praxí přikrášlování skutečnosti se rozhodl skoncovat. Poslední kapkou byla podle agentury Reuters smrt jisté učitelky, která se před prezidentovou cestou do Samarkandu musela zapojit do úklidu jedné místní silnice a srazilo ji auto.
Prezidentský mluvčí Komil Allandžonov v Taškentu oznámil, že vláda z rozhodnutí Mirzijojeva musí zakázat mobilizaci veřejných zaměstnanců k nárazovému zušlechťování měst a vítání delegací. Pokyn se vztahuje i na vítání šéfů regionálních samospráv a členů vlády. Kdo nařízení poruší, čeká ho prý vězení.
