Snahy zakazovat herní tituly nás provází již od samotných počátků našeho průmyslu, přísná pravidla stále platí například v Austrálii nebo Německu. Ne, že bychom snad jakkoli rozporovali fakt, že některé tituly jsou velice násilné a rozhodně nepatří do rukou každému, na druhou stranu nevidíme proč by k nim měl být jiný přístup než například k filmům.
V Republice Uzbekistán, která je nejlidnatější zemi Střední Asie, patří mezi největší světové vývozce bavlny a zlata na světě a většina jeho obyvatel vyznává sunnitskou odnož islámu, ovšem vidí některé počítačové hry nejen jako riziko podkopávající výchovu mládeže, ale dokonce jakožto sílu „ohrožující politickou stabilitu“ a „narušující etnickou a náboženskou rovnováhu v zemi“.
Za velkého mediálního poprasku byl zveřejněn seznam 34 titulů, které nemohou být v zemi nadále prodávány. Ještě překvapivější fakt, než samotný zákaz a jeho důvod, je ale samotný výběr. Nejedná se totiž o koncepční návrh, který by podle jasných pravidel stanovoval, co je ještě povoleno a co už je za hranou.
Proč by prudérním úředníkům mohlo vadit Grand Theft Auto: San Andreas, Dead Space, Mafia 2, Manhunt, Mortal Kombat a další krvavé tituly, si asi každý dokáže domyslet. I u těch erotických (až pornografických) jako Lula 3D nebo 3D Sex Villa 2 dává zákaz smysl, ale komu proboha může vadit Mass Effect, Fallout: New Vegas nebo dokonce mírumilovná hra pro děti The Sims, v níž se místo sexu dělá jen „woohoo“ (pokud tedy hru neobohatíte erotickým fanouškovským vylepšením)?
A co je nejvíce zarážející – proč nejsou na seznamu i ostatní hry zakázaných sérií? Zrovna hraji Dead Space 3, kde je oproti jedničce zhruba dvojnásobek mrtvol, to samé lze říct i o Mafii 3 či GTA 5.
Samotný zákaz je samozřejmě spíše jen symbolický, v době internetu není žádný problém si požadovaný software obstarat i jinak než oficiálními kanály. Svědčí však o tom, že novodobí cenzoři často ani vůbec netuší nic o podstatě toho, co by sami chtěli zakazovat.