Proč se zrovna Uzbekistán stává další líhní džihádistů? Pracovník středoasijské pobočky organizace Human Rights Watch Steve Swerdlow uvedl, že je na světě jen málo zemí, kde by se více porušovala lidská práva.
V převážně muslimském Uzbekistánu sice lidé mohou praktikovat islám, komunistická vláda - do loňského roku v čele s již zesnulým Islamem Karimovem - ale všechny bohoslužby dlouhá desetiletí i díky infiltrovaným agentům přísně kontroluje. Podle serveru Foreign Affairs jsou páteční modlitby předepsány státem a imámové je musí odříkat přesně. Vlastní invence se trestá.
Tichý pracant a řidič Uberu. Terorista z New Yorku svou víru skrýval |
Každý imám je prověřen a každý poutník do Mekky musí nejdřív absolvovat úřední kolečko. Na cestě ho pak navíc doprovází vládní dohlížitel. Děti až do osmnácti let do mešit až donedávna nesměly. Dílčí oslavy během ramadánu jsou zakázány.
A jak poznamenává server The Atlantic, takový plnovous by si útočník z New Yorku Sajfulláh Saipov v rodné zemi vypěstovat nemohl. Jakékoliv známky islámského radikalismu Uzbekistán totiž tvrdě potírá. Desítky lidí jsou vězněny a mučeny.
Hned po rozpadu Sovětského svazu a vyhlášení nezávislosti Karimovova vláda zakázala Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU), které v zemi chtělo nastolit islámské právo. Před třemi lety IMU, jehož členové po zákazu odešli do sousedních zemí, přísahalo věrnost Islámskému státu.
Náboženskou svobodu za hranicemi zneužijí k teroru
Čím dál víc Uzbeků tak kvůli tvrdému režimu emigruje do Ruska nebo do některé ze západních zemí, kde se pak potýkají s obvyklými problémy života v nové zemi - hledáním práce, jinou kulturou i jazykem. Jen do Ruska v posledních letech odešlo až pět milionů Uzbeků, ve Spojených státech jich je až 300 tisíc.
Mnozí nový život nezvládnou. A někdy i ti, které islám dosud nezajímal, se obrátí na víru a na svět okolo jsou čím dál naštvanější. „Proces radikalizace probíhá až mimo Uzbekistán,“ potvrzuje Swerdlow s tím, že v autoritářské republice problém s islamistickými útoky nemají.
Ani devětadvacetiletý Saipov, který v úterý vjel do chodců a cyklistů na West Side Highway v New Yorku a zabil osm lidí, nebyl podle známých islámský radikál vyhnaný režimem.
Odborníci na Uzbekistán pro Reuters uvedli, že podle toho, co se zatím o Saipovovi ví, bude nejspíš typickým představitelem „ztracené generace“ Uzbeků, kteří z bývalé sovětské republiky odešli bez skutečného povědomí o islámu i bez schopností orientovat se v západní civilizaci. Tam pak často končí jako špatně placení dělníci nebo nezaměstnaní. I proto tak snadno naletí na vábení radikálního islámu.
„Pobožným se stal bez přemýšlení, impulzivně,“ popisuje uzbecký aktivista a řidič kamionu Mirrakhmat Muminov, který žije v americkém Ohiu a Saipova zná. Terorista předtím žil v uzbecké metropoli Taškentu a po příchodu do USA ho ohromila tamní náboženská svoboda, kterou si náramně užíval. Až tam se o islám začal více zajímat.
Uzbecká vláda svůj nekompromisní přístup donedávna zdůvodňovala snahou o zachování národní bezpečnosti. Až Karimovův nástupce Šavkat Mirzijojev kromě ekonomických reforem nastolil také o něco tolerantnější náboženskou politiku. V září například prohlásil, že z vládního seznamu potenciálních radikálních islamistů zmizelo 16 tisíc lidí.
Celkem přitom „blacklist“ čítal zhruba 17 tisíc jmen. „Chceme je přivést do naší společnosti a vzdělávat je,“ vysvětlil promazání seznamu. Na ztracenou generaci v zahraničí, do které patří i Saipov, už však smířlivější přístup nebude mít vliv.
Teroristický útok na Manhattanu byl v tomto roce už čtvrtým, který spáchal Uzbek nebo člověk uzbeckého původu. Podle agentury Reuters to ukazuje aktuální vliv středoasijské země s 32 miliony obyvatel na světový džihád.
Na Nový rok zabil Uzbek 39 lidí v istanbulském nočním klubu, v dubnu mají lidé původem z Uzbekistánu na svědomí hned dva útoky - v Petrohradu se čtrnácti mrtvými a Stockholmu, kde zemřeli čtyři lidé.
Až patnáct set Uzbeků také odešlo do Sýrie a Iráku, aby rozšířili řady bojovníků Islámského státu (IS). Uzbekistán je tak v počtu radikálů IS na prvním místě z pěti středoasijských republik. A na rozdíl od západních zemí se uzbečtí radikálové domů vrátit nechtějí.
