Diplomatické, či lépe řečeno až choreografické hrátky západních státníků ohledně toho, v jakém okamžiku a na jak dlouho se sejít s Vladimirem Putinem, účinně zastínily to, oč tu v pátek v první řadě šlo.
S kremelským vládcem se nikdo z nich přece nemá vůbec bavit. Provedl věc, která tu od druhé světové války nebyla. Násilně si zabral část cizího státu. A to jen proto, že se mu nelíbilo, jakou si ta země v jeho sousedství chtěla zvolit budoucnost.
Krize na UkrajiněNORMANDIE: Porošenko se setkal s Putinem, prohodili jen pár slov VŮDCI POVSTALCŮ: Ruský rozvědčík, krupiér či "Děda Mráz" BATALION VOSTOK: Separatisty rovnají do latě bojovníci loajální Moskvě OBAMA: Kvůli Ukrajině posílí jednotky v Evropě DONĚCK: V bojích o letiště zahynuly desítky lidí NOVÝ PREZIDENT: Volby vyhrál miliardář Porošenko ANALÝZA: Největší úkol Porošenka je udržet východ země REPORTÉR: Lidi naštvalo, že jim separatisté neumožnili volit PROPAGANDA: Jak se manipuluje se zprávami DNĚPROPETROVSK: Oligarcha buduje vlastní armádu POROŠENKO: Čokoládový král a ostřílený politik |
Jenže uplynulo sotva pár měsíců, během nichž byl Putin sice formálně vyloučen z velmocenského klubu zvaného už jen G-7, a náhle se s ním zase každý chce scházet: François Hollande, Angela Merkelová, Barack Obama... I Miloš Zeman se podle všeho zatetelil blahem, když usedl zrovna vedle něj na připravené tribuně.
Proto je nutno se ptát, proč byl Putin z géčkového klubu vůbec vyloučen? Tanečky kolem jeho přítomnosti se navíc odehrály při jedné z největších památkových akcí konaných v Evropě zrovna v souvislosti s druhou světovou válkou. Což je dodatečný, navýsost smutný paradox.
Z dostupných zpráv plyne, že se debaty s kremelským vládcem vedly v rovině přátelského pobízení, aby to už nepřeháněl s podporou separatistů na východě Ukrajiny. Případně, aby s nově zvoleným prezidentem Petrem Porošenkem, s nímž včera za účasti Merkelové zhruba minutu také poklábosil, navázal opravdový "dialog". To jest, aby Kreml, pokud laskavě ráčí, uznal jeho legitimitu.
Takže, který z těch západních lídrů si s sebou na první přímé setkání s Putinem od vypuknutí ukrajinské krize přinesl budapešťské memorandum z počátku 90. let? Pro připomenutí, je to mezistátní, stále platný dokument, v němž se Rusko zavázalo, že bude respektovat územní integritu Ukrajiny. Výměnou za to se Kyjev vzdal atomových zbraní umístěných za sovětských dob na jeho teritoriu.
Odpovědí je, že žádný.
V Normandii se v pátek odehrálo hodně inscenací všech možných dávných bojových akcí až na tuhle pomyslnou scénu, která by přitom jako jediná opravdu mohla s sebou nést poselství, že heslo "už nikdy válku" stále platí. Ruskem podepsaný budapešťský závazek nikdo Putinovi zkrátka neomlátil o hlavu.
Jak krásné bude 21. století
"Nacházíme se v momentě, kdy se panu Putinovi otevírá šance vrátit se do mantinelů mezinárodního práva," poznamenal naopak Barack Obama. Jenže těmi otevírajícími se vrátky není vůbec myšleno, aby se ruský prezident vzdal ukousnutého Krymu. Nýbrž aby se už jen choval méně nápadně a agresivně.
Kdyby nešlo o lidské životy a tak zásadní věci pro budoucnost zejména naší, Rusku blízké části kontinentu, musel by se člověk až smát, jak je to trapné, nedomyšlené a nedůstojné.
Jenže je to podobně jako s paletami s hotovými jídly a přístroji pro noční vidění v hodnotě pouhých pěti milionů dolarů, které USA nové, separatismem sužované Ukrajině poskytnou. Člověka z toho spíše zamrazí. Jestli Ukrajinci něco potřebují, jsou to zbraně, výcvik, prostě opravdová vojenská pomoc.
Páteční pohled z pláží na severu Francie, o nichž se bez nadsázky dá říct, že jsou nasáklé krví, proto nebyl moc útěšný.
Bylo by krásné hledět do vln, odkud přišla svoboda. A říkat si, jak je 21. století bezvadnou částí dějin, protože na starém kontinentě už nikoho nenapadne uvádět starým způsobem do chodu ozbrojené konflikty, spojené třeba i s vyloďováním.
Jenže k takovým zítřkům se Evropa bohužel nevydala, nebo pokud ano, byla to jen chvilková vycházka.
Opět je tu zpátky realita vracející vše do starých kolejí. Všechen jakkoli třeba i dobře míněný idealismus je na ni krátký, zejména pak ten moderní obamovský, spočívající v naivní představě, že lze "resetovat" vztahy a bavit se už jen jako pragmatičtí kamarádi.
Že se, řečeno s Obamou, nyní Putinovi otevírá šance vrátit se do mezinárodního společenství? Vždyť se mu už otevřela tím, jak si jej všichni předcházeli.
Byl to on, kdo se vylodil v Normandii.
