Erdogan svůj plán oznámil v pondělí s tím, že armáda připravuje vojenskou operaci proti syrským Kurdům proto, aby vytvořila podél turecké jižní hranice třicetikilometrové nárazníkové pásmo.
Proti nové invazi se okamžitě ohradila syrská vláda. Ta ji prý bude považovat za válečný zločin a zločin proti lidskosti. Na protest také poslala dopis generálnímu tajemníkovi OSN a Radě bezpečnosti OSN s upozorněním, že jsou turecké plány nezákonné. Damašek tyto akce považuje za porušení národní svrchovanosti.
Turecku však jeho námitky větší starosti nedělají. Od roku 2016 dosud podniklo už tři armádní operace proti „teroristům“. Těmi má na mysli Kurdy z milice YPG, kterou považuje za odnož zakázané Strany kurdských pracujících (PKK). Komentátor listu Hürriyet Sedat Ergin soudí, že vojáci nejdřív udeří na město Kobani, kde se YPG v roce 2015 podařilo odrazit Islámský stát.
Před ofenzivou však Turky nevaruje jen syrský prezident Bašár Asad. Hned v úterý se ozvali i spojenci Turecka v NATO – Američané. Ti do Ankary vzkázali, že jsou „hluboce znepokojení“ obzvláště dopadem, který nový vpád turecké armády může mít na civilní obyvatelstvo. „Odsuzujeme jakoukoliv eskalaci a podporujeme udržování příměří v jeho současných hranicích,“ dodávají.
Západ ví, s kým má tu čest. Turecká válečná diplomacie sleduje hlavně své zájmy |
Poslední velkou operaci mimochodem Erdogan spustil v roce 2019 poté, co tehdejší americký prezident Donald Trump oznámil, že americká armáda v Sýrii splnila svůj úkol a brzy se stáhne. Zděšení na mezinárodní scéně pak urovnával viceprezident Mike Pence a na výslednou dohodu se nyní odkazuje i diplomacie současného prezidenta Joea Bidena.
„Očekáváme, že se bude Turecko držet společného prohlášení z října 2019, které zahrnovalo i zastavení operací na severovýchodě Sýrie,“ uvedl mluvčí resortu zahraničí Ned Price a dodal, že by jakákoliv nová ofenziva mohla „ohrozit regionální stabilitu i americké síly v koalici bojující proti IS“. V Sýrii je stále necelý tisíc amerických vojáků.
Vzkaz NATO i voličům
Proč Erdogan plánuje další operaci právě teď? Agentura AFP připomíná, že Finsko a Švédsko před pár dny vyslalo své zástupce do Ankary, aby ji přesvědčili, že jsou turecké obavy ze vstupu obou zemí do NATO zbytečné. Jednání podle posledních zpráv výrazně nepokročila.
Na mrtvém bodě. Turecko, Finsko a Švédsko se dlouze dohadují kvůli NATO |
Jednou z hlavních výhrad Turecka je přijímání kurdských uprchlíků ve Finsku i Švédsku a jejich údajná podpora teroristů. Erdogan chce proto severským delegacím předložit „důkazy“ o teroristických aktivitách PKK. Prezident také řekl, že operace „ukáže, které země respektují turecké bezpečnostní obavy a které ne“.
Zároveň se Erdoganovi uvolňuje manévrovací prostor vzhledem k tomu, že je hlavní spojenec Syřanů, totiž Rusko, plně vytížený ve své vlastní válce na Ukrajině. V té je Turecko důležitým spojencem Západu třeba proto, že uzavřelo úžiny Bospor a Dardanely ruským válečným lodím.
A Erdogan si svou nynější klíčovou pozici uvědomuje, míní analytici oslovení agenturou Reuters. Pondělní prohlášení tak podle nich ukazuje, že se turecký prezident domnívá, že se může do operace v Sýrii bez obav pustit. Říká si, že mu to projde.
Mučení, znásilňování, popravy. Návrat Syřanů domů stále není bezpečný |
Turci se v boji proti PKK neomezují jen na Sýrii, pravidelně bez většího zájmu světové veřejnosti zasahují i v horách na severu Iráku. Odhaduje se, že Ankara tam má ve čtyřiceti základnách až tři tisíce vojáků. V některých případech jsou přitom tyto posty až 40 kilometrů od hranice, uvádí Mezinárodní krizová skupina (ICG). V Sýrii pak turecká armáda kontroluje tři místa podél hranice a má tam osm až deset tisíc vojáků.
Důvodem, proč si chce Turecko rozšířit „své“ pásmo v sousední zemi, je i složitá politická situace doma. Turci už léta hostí přes tři miliony syrských uprchlíků, samo se přitom potýkají s těžkou ekonomickou krizí. Ochota pomáhat tak pomalu, ale jistě vyprchává.
Erdogana příští rok čekají klíčové prezidentské i parlamentní volby, jeho popularita přitom klesá a opozice už dávno pracuje na společném kandidátovi, který by autoritářského prezidenta porazil. A otázka budoucnosti Syřanů v Turecku je tak jednou z klíčových volebních témat.
Byť Erdogan dlouhodobě zdůrazňuje, že nehodlá podlehnout tlaku společnosti a nebude nikoho násilím vyhánět, více či méně dobrovolné přesuny běženců už dávno probíhají. Začátkem května Erdogan navíc oznámil, že chce motivovat až milion uprchlíků, aby odešli právě na sever Sýrie.
Turci budují své „bezpečné zóny“ se školami, domy a nemocnicemi v místech, odkud předtím násilím vyhnali syrské Kurdy. Už v současnosti se však podle stanice Deutsche Welle tísní na území, které má kapacity pro zhruba milion lidí, odhadem až pět milionů vnitřně vysídlených uprchlíků. A ani bezpečno tam není tak, jak se Turecko snaží světu namluvit.
Střety v oblasti kolem Idlíbu, kam by uprchlíci měli zamířit, dodnes nepřestaly. Podle DW mezinárodní pozorovatelé hlásí, že sever Sýrie ostřelují Rusové. Nebezpečí navíc mnohým Syřanům hrozí i na územích ovládaných Asadem. Vždyť právě před ním a jeho bezpečnostními složkami kdysi povstali a následně utekli.
Damašek turecký plán na vystěhování milionu Syřanů zpět do jejich vlasti odmítl a označil ho za „agresivní hru“, jejímž cílem je kolonialismus. Erdoganova vyjádření jsou prý „laciná prohlášení“ a v takzvaných bezpečných zónách podle syrské diplomacie probíhají „etnické čistky“.
