„Chápete, proč jsme proti YouTube, Twitteru, Netflixu a dalším sociálním sítím? Jsou nemorální,“ uvedl Erdogan v televizním projevu, kterým reagoval na twitterové komentáře o jeho novorozeném vnukovi. Ten se narodil jeho dceři Esře a jejímu manželu Beratu Albayrakovi, jenž je zároveň ministrem financí. Komentující v příspěvcích zpochybňovali zejména jeho otcovství, píše server Al-Džazíra.
Autory části komentářů již vyšetřuje policie za „útok na Erdoganovu rodinu“ a „urážení novorozence“. Prezident zkritizoval také samotná sociální média, která mají „sídla na západě a záměrně přehlíží prohřešky uživatelů v Turecku“.
Aféra Erdoganově Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) posloužila jako záminka pro zpřísnění návrhu nových restrikcí vůči sociálním médiím. Návrh zákona měla vláda projednávat již v dubnu, nicméně to musela odložit kvůli pandemii koronaviru. Návrh zákona parlament tedy dostal v pondělí tento týden a ve středu jej schválil.
Všechny sociální sítě s více než milionem uživatelů tak budou nově muset v Turecku povinně mít své fyzické zastoupení. Záměrem je, aby lokální vedení společností pružně reagovala na vládní stížnosti na „nevhodné“ příspěvky, a to do 48 hodin. Pokud nebudou společnosti spolupracovat, úřady je budou trestat pokutami. Ty se mohou vyšplhat až do výše 5 milionů lir (16 milionů korun).
Sociální média, ačkoli vládou zatracovaná, ještě nejsou pod neprodyšnou státní kontrolou. Lidé, kteří na nich kritizují současnou vládu, se bojí, že kvůli novému zákonu bude možné dohledat jejich osobní data, což povede k jejich vystopování a následným perzekucím za nesouhlasné názory. V zákoně je totiž zakomponovaný i bod o lokálním uložení osobních dat, ke kterým tak vláda bude mít snazší přístup.
V osmdesátimilionové zemi používá sociální sítě přes padesát milionů uživatelů. Podle serveru The Independent jsou lidé v současné době nespokojeni především s narůstající nezaměstnaností či klesající hodnotou liry. Témat, o kterých vláda nechce diskutovat, je však daleko více; mezi nimi například kurdská menšina, konflikty v Sýrii či nepovedená vládní opatření v době koronaviru.
V hledáčku byla i Wikipedia
Restrikce sociálních sítí nejsou v zemi žádnou novinkou. Jen do konce minulého roku vláda podle turecké Asociace svobody projevu zablokovala přes 400 tisíc webových stránek, 7 tisíc twitterových účtů, 10 tisíc videí na YouTube a 6 tisíc příspěvků na Facebooku.
Před třemi lety turecká vláda zakázala přístup na stránky internetové encyklopedie Wikipedia. V oficiálním prohlášení svůj krok nejprve nijak nevysvětlila, později jako důvod uvedla článek „Státem podporovaný terorismus“ na anglické verzi encyklopedie. V článku bylo Turecko zmíněno jako jedna ze zemí, které terorismus podporují.
V prosinci 2019 však turecký ústavní soud rozhodl, že blokace porušuje lidská práva a nařídil odblokování, které proběhlo 15. ledna tohoto roku.
Erdoganův odpor k sociálním sítím umocnily ještě dříve také protivládní protesty v roce 2013, při kterých se lidé domlouvaly právě prostřednictvím akcí a příspěvků na různých platformách.
Přijetí podmínek, nebo konec
„Pokud vláda zákon skutečně schválí, nastane absolutní kontrola sociálních médií. Příspěvky budou správci odstraňovat z libovůle a uživatelé za ně budou stíháni,“ varoval Tom Porteous z lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW). „Tento zákon věstí novou, temnou éru v digitální cenzuře,“ dodal.
Restrikce však můžou otevřít cestu jiným, méně známým sociálním sítím, podotýká The Independent. Ty by totiž kvůli malému počtu uživatelů v Turecku nemusely mít zastoupení.
Stále však zůstává otázkou, jestli velké platformy na podmínky turecké vlády přistoupí a v Turecku své pobočky otevřou. „Je možné, že tento nedemokratický přístup kategoricky odmítnou a svůj provoz v Turecku zruší,“ míní právník a expert na sociální sítě Yaman Akdeniz.
„Každý, kdo uznává svobodu slova, by měl vidět, jak ničivý tento zákon je. Zejména v autokratické zemi, která umlčuje všechny opoziční hlasy včetně médií,“ dodal Porteous. „Korporáty by měly jednoznačně odmítnout přistoupit na turecké podmínky a měly by se pokusit přimět vládu od návrhu zákona ustoupit,“ uzavírá.
