Eritrea je dlouhodobě považována za jednu z nejuzavřenějších zemí Afriky. Přezdívku Severní Korea Afriky si nevysloužila náhodou. V zemi vládne už přes dvacet let jeden prezident, který obyvatele drží v šachu. Vrcholem represí je povinná vojenská služba, která může trvat i deset let (více o životě v Eritreji se dočtete zde).
EritreaNěkdejší italskou kolonii okupovala od 40. let minulého století Británie. Později ji anektovala Etiopie a Eritrea získala nezávislost až v roce 1993. Krátce nato se však ocitla ve dvou vojenských konfliktech - nejprve s Jemenem a posléze s Etiopií. V současné době žádné války nevede. Bojuje ale s chudobou, dvě třetiny obyvatel jsou závislé na potravinové pomoci. V zemi žije pět milionů obyvatel, hlavním náboženstvím je islám a křesťanství. zdroj: BBC |
Práce je v Eritreji ze zákona povinná. Kdo nevstoupí do armády, toho zaměstná stát, uvádí organizace Human Rights Watch. Desetitisíce mladých Eritrejců končí v dolech, které představují hlavní pilíř ekonomiky zbídačené země. A právě z toho čerpá řada západních korporací.
Vlna kritiky se v posledních měsících snáší zejména na kanadskou těžařskou společnost Nevsun Resources, která je majoritním vlastníkem největšího eritrejského dolu Biša. Od roku 2008 se zde těží zlato a měď. Pracovníci Nevsun Resources přímo na místě dohlíží na těžbu i export vytěženého materiálu do ciziny.
Podle Sheily Keetharuthové, pracovnice OSN, která dohlíží na dodržování lidských práv v Eritreji, v dole Biša už od jeho otevření bují moderní otroctví.
„Zejména během výstavby dolu zde využívali nucenou práci. A to kvůli tomu, že zdejší práce probíhají pod dozorem vlády,“ uvedla ve své zprávě z června letošního roku (zprávu v angličtině najdete zde). Nutno podotknout, že pracovníci OSN ani diplomaté nemají do Eritreje přístup. Při monitoringu situace v zemi tak musí vycházet zejména z výpovědí uprchlíků.
Málo jídla a směšná výplata
Ty oslovili také reportéři serveru The Guardian. Většina z nich si při popisu práce v dole Biša shodla na dvou věcech – pracovní podmínky jsou otřesné a platy minimální.
„Bylo tam strašné horko a nedali mi žádné ochranné vybavení na práci,“ uvedl jeden z dělníků. „Nedávali nám ani dostatek jídla, takže jsem byl na konci dne strašně zesláblý. Objevily se i zdravotní problémy jako potíže s močením či průjem. Bydlel jsem v zařízení pro asi 600 lidí. Měli jsme tam deset záchodů a dvacet sprch,“ dodal.
Jiný bývalý pracovník popsal neférové vyplácení honorářů. „Za prvních šest měsíců jsem nedostal zaplaceno. Potom, co si skupina dělníků začala stěžovat, nám začali dávat v přepočtu asi tři dolary za měsíc. Po půl roce pak výplatu zvedli na osmnáct dolarů za měsíc,“ uvedl. Trojice Eritrejců dokonce v prosinci loňského roku podala na kanadskou těžařskou společnost žalobu kvůli „neúměrně dlouhé pracovní době a malé výplatě“, uvádí The Guardian.
Společnost Nevsun Resources obvinění odmítá. Ředitel firmy Cliff Davis uvedl, že žaloba se zcela jistě nezakládá na skutečných podmínkách v dole Biša. „Na základě mnoha našich auditů i průzkumů externích auditorů jsme opakovaně prokázali, že v dole Biša se splňují všechny mezinárodní standardy pro dobré pracovní, zdravotní i bezpečnostní podmínky na pracovišti,“ uvedl Davis (tiskovou zprávu Nevsun Resources najdete zde, výsledky auditů zde).
Těžba jako motor ekonomiky
Nevsun Resources se ohrazuje také proti zjištění OSN. Společnosti vadí zejména to, že zpráva nevychází z pozorování přímo na místě, ale ze zprostředkovaných rozhovorů s bývalými dělníky. Zprávu OSN kritizuje v tiskovém prohlášení také eritrejská vláda (celé prohlášení v angličtině zde). Proti zneužívání otrocké práce se už vyslovilo více než 135 tisíc lidí podpisem internetové petice (petici najdete zde).
Eritrea je líhní uprchlíků do Evropy, místní diktátor konkuruje Kimovi |
Kritika podmínek v eritrejských dolech se režimu příliš nehodí. Právě těžařský průmysl totiž stojí za současným ekonomickým růstem této rozvojové země. Naleziště cenných kovů a minerálů už do země přilákalo investory a těžařské firmy z Austrálie, Kanady a Číny. V současnosti v Eritreji fungují čtyři velké doly. Největší důl Biša, ve kterém se nejprve těžilo zlato a od roku 2013 pak měď, vládě dosud přinesl zisky ve výši 755 milionů dolarů, vyplývá ze zprávy společnosti Nevsun Resources (kompletní zprávu v angličtině najdete zde).
Bez příjmů z těžařského průmyslu by se eritrejský režim potácel na hraně finančního kolapsu. Na zemi totiž tvrdě dopadly sankce OSN poté, co prezident Isaias Afwerki posvětil trénink a financování somálských islamistů ze skupiny aš-Šabáb. Afwerki tato obvinění odmítá a zavedení sankcí odsuzuje.
Investoři z Austrálie a Číny
Analýzu hospodaření Eritreje komplikuje celá řada faktorů. Afwerkiho režim nezveřejňuje detaily o státním rozpočtu ani směřování toku financí z vládou kontrolovaných průmyslových odvětví. Prezidentská kancelář však ubezpečuje, že zisky z težařského průmyslu investuje do rozvojových projektů. Co konkrétně vláda rozvíjí, však nikdy neuvedla.
Eritrea podle ekonomů v loňském roce, i díky ziskům z těžařství, vykázala roční hrubý domácí produkt 3,8 miliardy dolarů. Podle Eritrejské národní těžařské asociace je navíc v následujících letech v plánu otevření dalších dolů na nalezištích zlata, mědi, zinku, ropy a celé řady dalších cenných surovin.
Kanadská firma Sunridge Gold před pár týdny oznámila, že už během letošního roku začne ve svém vlastní dole u hlavního eritrejského města Asmara těžit zlato.
Australská společnost Danakali má během následujících měsíců ohlásit termín spuštění těžby v dolu Colluli. Podobně je na tom i těžařská společnost Zara gold patřící pod čínský koncern Sfeco, která plánuje těžit zlato na severu země. Všechny tyto společnosti se zavázaly, že budou při zaměstnávání místních dodržovat základní lidská práva.
Paradox aktivistů
Zástupci kritizované společnosti Nevsun Resources často poukazují na paradoxy, které podle nich vyplývají z kritických zpráv ochránců lidských práv. Argumentují tím, že těžařské společnosti přinášejí do země tisíce pracovních míst a posilují ekonomiku země.
Mimo to s přílivem zahraničních investorů přichází i přidružené programy na výstavbu infrastruktury a podporu školství. „Těžařství je průmyslovým odvětvím, které může hrát významnou roli ve vývoji společnosti. Může také pomoci omezit současnou uprchlickou vlnu,“ uvedla společnost v tiskové zprávě.
Běženci z Červené země: z Eritreje prchají i křesťané, kteří měli smůlu |
Společnost naráží na fakt, že velká část uprchlíků směřujících do Evropy pochází právě z Eritreje. V loňském roce do Evropy přicestovalo podle Úřadu Vysokého komisaře OSN 34 300 Eritrejců, což je pětina celkového počtu migrantů. O azyl Eritrejci žádají především ve Švédsku, Německu a Švýcarsku. Například v Německu jich loni žádost podalo 13 200.
Nehledě na podmínky v dolech bude mít těžařství v následujících letech obrovský dopad na rozvoj Eritreje. Shodují se na tom ekonomové a paradoxně také lidskoprávní organizace. Africká rozvojová banka předpovídá, že eritrejská ekonomika letos poroste o 2,1 procenta. V roce 2013 to přitom bylo pouhých 1,3 procenta. „Růst reflektuje zlepšení v oblasti ekonomických aktivit a zvýšení investic do těžařského sektoru,“ uvedla banka.
Otázkou zůstává, zda s růstem zisků půjde ruku v ruce také zlepšení podmínek pro ty, kteří v dolech dosud otročili v nelidských podmínkách.
