Když bojová letadla zaútočila v září 2017 na vesnici Dana poblíž Idlibu, byl Abdas Salám Chavín doma se svými pěti dětmi. Jeho žena Karímán nakupovala na tržišti, kde upadla do bezvědomí, když bomby vybuchovaly mezi stánky. Celý další týden se zotavovala v nemocnici, ale než ji byla schopná opustit, uprchl její manžel i s dětmi do bezpečí přes hranici s Tureckem.
Karímán tak zůstala sama v Sýrii a se svými blízkými se nemohla spojit, takže nevěděla, jestli jsou její manžel a děti naživu. Ani Abdas neměl jak zjistit, zda jeho manželka útok přežila.
Teprve loni v srpnu Karímánin bratr objevil na sociální síti účet s fotografií jejího nejstaršího syna Hamzy. Zřídil ho Abdas, kterému se podařilo i s dětmi dostat do Řecka – na pátý pokus a poté, co pašerákům zaplatil 5 000 eur za plavbu ve vratké lodi s 60 dalšími migranty. V Řecku pak dostal azyl. Karímán okamžitě přes internet poslala zprávu.
„Ten den jsem měl dobrý pocit,“ popsal agentuře AP 37letý Abdas, který se před válkou živil jako prodejce aut ve vesnici nedaleko Homsu. „Když jsem tu zprávu viděl, tak jsem se skoro zbláznil radostí. Dětem jsem to ale neřekl. Myslel jsem si, že pro ně bude lepší, když ji rovnou uvidí, až se k nám dostane,“ řekl.
Když se předtím děti na svou matku ptaly, říkal jim otec, že je v Sýrii a jednou se k nim připojí. „Myslely si, že je mrtvá. A já taky ztratil veškerou naději,“ dodal.
Ilegální cesta ze Sýrie
Pro 32letou Karímán ale vystopováním rodiny dobrodružství teprve začalo. Musela se totiž vydat na nebezpečnou a ilegální cestu ze Sýrie do Turecka a Řecka za pomoci pašeráckých gangů.
Co se syrskými uprchlíky? Dánsko prohlásilo Sýrii za bezpečnou a posílá je domů |
„Neměli jsme peníze na to, abychom jim zaplatili a museli jsme je nějak získat,“ popsala mladá Syřanka, která nakonec s potřebnou hotovostí doputovala až do Istanbulu. Pak se s pomocí sítě pašeráků pokoušela dostat do Řecka přes řeku Evros, ale řečtí pohraničníci ji u toho chytili a poslali zpátky do Turecka. Úspěšná byla teprve na druhý pokus, v listopadu 2020, kdy za tmy pěšky dorazila do řecké vesnice u hranic.
„Vešla jsem do kavárny a začala plakat. Ptali se mě, odkud jsem, řekla jsem, že ze Sýrie a oni mě pohostili... Seděla jsem na terase s nějakou ženou, pila kávu a ona mi rukama nohama dala na srozuměnou, že už jsem v bezpečí,“ říká Karímán, které se pak s pomocí policie podařilo najít zařízení poblíž Soluně, kde žil její manžel s dětmi.
Příběh se šťastným koncem
Šéf tohoto zařízení, Manolis Zugos, tvrdí, že s takovým příběhem se za 17 let práce s uprchlíky ještě nesetkal. „Až do poslední chvíle jsme se domnívali, že je mrtvá, protože si to myslel i Abdas. Měl to opravdu těžké. Byl sám a musel se postarat o své děti,“ říká Zugos. Už před útěkem ze Sýrie přitom zažíval složité časy, s rodinou se kvůli postupujícím bojům stěhoval celkem osmadvacetkrát.
„Kdykoli se přiblížily boje, museli jsme jít dál... Jakmile jsme slyšeli bombardování, sebrali jsme deky, stan a generátor, naskládali je do auta a vyrazili,“ vzpomíná Abdas, který příběh se šťastným koncem vypráví se svou ženou a dětmi po boku. K desetiletému Hamzovi, osmileté Imán, sedmileté Lajan, pětileté Bajan a tříleté Safá brzy přibude další sourozenec a Abdas si přeje syna.
Rozrůstající se rodina ale doufá v další cestu. Chtěla by přesídlit do Německa, kde má Abdas bratra a sestru. „Řecko je bezpečná země, ale je těžké tu najít práci. Je to tu pro nás složité,“ uzavírá Abdas.
