„Když jsem odjížděl, ještě stál,“ říká o svém domě dvaapadesátiletý Syřan Hišám Ibrahím. Satelitní snímky zbořené budovy si mohl prohlédnout zhruba rok poté, co i s rodinou odjel ze své vesnice Chán as-Subul na severozápadě země. Obec dříve obývala opozice, před čtyřmi lety ji však pod svou kontrolu znovu dostal režim Bašára Asada. A dům šel k zemi.
Totéž se stalo i mnoha dalším lidem v regionu, popisuje německá stanice Deutsche Welle (DW), podle níž vedle syrské armády opuštěné domy o jakoukoliv hodnotu připravují i rabující zloději. „Myslím, že chtěli prodat železo, ze kterého byl dům postaven. Ale nám tím vzali i naději na návrat,“ pokračuje Ibrahím s tím, že pachatelé mu bez zjevného důvodu udělali díry i do střechy.
Dvě třetiny domů v jeho obci jsou teď podle něj neobyvatelné. „Míval jsem osm kilometrů olivovníků, některé keře byly i přes padesát let staré. Vyvrátili je z kořenů. Zdá se, že chtějí systematicky zbourat celou vesnici,“ dodává muž, který v současnosti žije v uprchlickém táboře na západě Idlíbu.
Zakrvácený syrský chlapeček neplakal a dojal svět. Pro Asada byl jen „fejk“ |
Také pětačtyřicetiletá Fatima Muhammadová ves opustila před čtyřmi lety kvůli ruskému bombardování. Tvrdí, že její dům byl poškozen, ale nijak zásadně. Na mapách Googlu pak sledovala, jak ho někdo postupně ničí. Podle ní i lidskoprávních organizací za tím stojí Asadův režim a na něj napojené síly. Z bydlení se tak stala další zbraň státu vůči povstalcům.
Záběry vybombardovaných domů civilistů za dva roky brutální války poznala i Ukrajina. Z Mariupolu nezbylo nic, ale ten je jen nejpalčivějším příkladem destrukce, pomocí které Rusové ničí morálku napadených obyvatel. Bez domova se ocitají i Ukrajinci v metropoli Kyjevě a dalších městech.
Zkáza Mariupolu |
Drtivá většina domů už nestojí ani v mnoha oblastech palestinského Pásma Gazy, kde se izraelská armáda po masakru ze 7. října loňského roku vypořádává s původci tohoto teroru, s hnutím Hamás. Izrael důrazně odmítá nařčení z genocidy a trvá na tom, že se během operace snaží zasáhnout co nejméně civilních obyvatel.
Zmizí 200 budov naráz. Izraelci ve velkém demolují a zapalují domy v Gaze |
Bez ohledu na to je však dnes Gaza, která už předtím byla s ohledem na způsob vládnutí Hamásu, mezinárodní izolaci a prožité války jedním z nejhorších míst pro život na světě, v troskách. V souvislosti s tímto konfliktem, ale i válkou v Sýrii a na Ukrajině tak začínají sílit hlasy volající po tom, aby se záměrné ničení obydlí v konfliktech stíhalo stejně jako jiné válečné zločiny.
Novému porušování lidských práv by se říkalo domicida – podle latinského výrazu pro dům „domus“ a s koncovkou běžně označující vraždění. Zvláštní vyslanec OSN pro právo na adekvátní bydlení Balakrishnan Rajagopal v komentáři pro list The New York Times napsal, že „široce rozšířená nebo systematická destrukce domů je už dlouho rys moderních válek“.
Israel has bulldozed large areas of Gaza to make fortified positions as they advance across the enclave. Despite Israel reducing operations in the north, satellite imagery shows ongoing military advancement in southern and central Gaza. https://t.co/w2vlbfgw8D https://t.co/echZFEtpzw
„Mezi fotografiemi trosek a statistikami zničených budov se však často ztrácí hluboký dopad těchto ztrát na lidi. Domov je totiž mnohem víc než jen stavba: Je to repozitář získaných zkušeností a budoucích snů, vzpomínek na narození, úmrtí, manželství a intimní chvíle s našimi blízkými, mezi sousedy a ve známém prostředí. Představa domova přináší útěchu a dává našemu životu smysl. Jeho zničení je popřením lidské důstojnosti a lidskosti,“ upozorňuje.
„Právě proto by se systematické a nevybíravé srovnávání celých sousedství se zemí pomocí výbušnin, jak se tomu dělo v Aleppu, Mariupolu, Grozném, v městech v Barmě nebo v těchto dnech nejakutněji v Gaze, mělo považovat za zločin proti lidskosti,“ podotýká s tím, že čím dál víc akademiků souhlasí. „Ve stále více urbanizovaném světě, kde se hustě obydlená města stávají běžným bojištěm, je potřeba takových opatření o to naléhavější,“ pokračuje.
Fólie místo oken, domy teče voda. Obyvatelé Mariupolu popsali život pod Rusy |
Rajagopal také zmiňuje, že se vražda coby válečný zločin může chápat jako genocida nebo „jen“ zločin proti lidskosti. Záleží na intenzitě. A stejně tak by se podle něj dala odstupňovat i destrukce domovů během válek. „V Gaze jsme svědky ničení, které je svým rozsahem a dopadem ohromující a mnohem horší než to, co jsme viděli v Drážďanech a Rotterdamu během druhé světové války, kdy bylo v každém městě zničeno asi 25 tisíc domů. V Gaze bylo zničeno více než 70 tisíc bytů a více než 290 tisíc bytů bylo částečně poškozeno,“ tvrdí.
„V některých částech Aleppa bylo za pět let konfliktu poškozeno nebo zničeno až 65 procent staveb, v Mariupolu bylo za rok 2021 a 2022 poškozeno nebo zničeno přibližně 32 procent staveb. Za zhruba tři měsíce konfliktu bylo v Gaze poškozeno nebo zničeno šokujících 60 až 70 procent staveb a v částech severní Gazy až 84 procent staveb,“ jmenuje také.
Jen rekonstrukce ukrajinského Mariupolu bude podle něj stát odhadem 14 miliard dolarů a bude trvat ne méně než deset let – pokud na ni někdy dojde. Stejně tak bude nutné znovu postavit i další města na Ukrajině, nový „Marshallův plán“ bude potřebovat také Gaza.
Domicida by se pak mohla stát válečným zločinem stejně, jako se jím naposledy stalo nucené hladovění. Ženevské konvence ho zakazují už od roku 1977 a Mezinárodní trestní soud (ICC) ho na seznam válečných zločinů pod Římským statutem přidal v roce 2019. Dodnes se však nikdy nestíhal, upozorňuje DW s tím, že je velmi obtížné získat důkazy záměrného upírání jídla v posuzovaných případech, prokázat existenci plánu vyhladovět obyvatelstvo a konkrétně pojmenovat řetězec velení, kterým se pachatelé řídili.
OBRAZEM: Gaza před a po. Satelitní snímky ukazují ničivost pomsty Izraele |
Stejně tak se musejí vyloučit vlivy jiných faktorů, které k hladu dotyčných mohly přispět. Podobné to v případě uznání domicidy bude s ničením domů během válek. Podle kanadské profesorky Bree Akessonové, jež se podílela na knize From Bureaucracy to Bullets: Extreme Domicide and the Right to Home (Od byrokracie ke kulkám: Extrémní domicida a právo na domov), by se tak domicida mohla stát součástí větších případů, ve kterých by se soudy zabývaly i dalšími typy porušení lidských práv – třeba nuceným vysidlováním.
„V případě Sýrie jsou domy buď obývané někým jiným anebo byly záměrně zničeny s cílem zajistit, že se (původní majitelé) už nevrátí,“ vysvětluje s tím, že v současné době je pojem domicida známější i díky mediálnímu pokrytí probíhajících konfliktů. Zlepšily se i technologie a satelitní snímky už jsou dnes běžnou součástí zpráv. Demolování domů se tak dá snáze ukázat.
„Jedním z hlavních závěrů naší knihy je, že domov nelze ničím nahradit,“ upozorňuje však expertka po rozhovorech s lidmi, kteří během konfliktů přišli o domov. „Ani všemi penězi světa. Domov už nikdy nebude stejný, komunita už nikdy nebude stejná,“ uzavírá.
