Studie: Oproti krajanům vydělá nejvíc prezident JAR, nejméně ten čínský

Největší propast mezi ročním příjmem státníků a průměrných občanů je v Jihoafrické republice. Tamní prezident si vydělá téměř devatenáctinásobně víc než jeho krajané. Ze srovnání 45 zemí, které nezahrnuje Česko, vyšla nejrovnostářštěji Čína. Její prezident si přijde sotva na 1,2násobek průměrného výdělku obyvatelstva, tvrdí studie společnosti Adzuna.

Ilustrační snímek | foto: Shutterstock

Studie, kterou zveřejnil nadnárodní pracovní portál Adzuna, porovnává příjmy prezidentů či premiérů s platy jejich spoluobčanů a všechna čísla uvádí v eurech. Údaje se vztahují k letošnímu říjnu a prý vychází ze zpráv médií a dat Světové banky. Podle českého ekonoma Martina Gregora ale studie trpí nedostatky.  

Adzuna tvrdí, že jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa inkasuje za rok 212 300 eur. Průměrný plat jeho spoluobčanů za stejnou dobu činí jen 11 300 eur. 

Druhou největší nerovnost odhalila studie v Singapuru. Tamní premiér Lee Hsien Loong pobírá téměř osmnáctinásobek příjmu svých krajanů. V absolutním vyjádření zároveň vydělává nejvíc ze všech politiků – 1 379 200 eur ročně. 

Ruský prezident Vladimír Putin si ročně přijde na 244 200 eur, jeho průměrný krajan pouze na 21 600 eur. Kolem jedenáctinásobku příjmu svých spoluobčanů mají i indický prezident Rám Náth Kóvind a australský premiér Scott Morrison.

Devětkrát víc než jeho krajané bere honduraský prezident Juan Orlando Hernández. Zemi přitom sužuje chudoba a kriminalita, před kterou utíkají tisíce lidí, z nichž mnozí se snaží dostat do Spojených států. 

Přeplácená Merkelová?

Německé kancléřce Angele Merkelové přistane ročně na účtě 333 500 eur oproti 44 800 průměrného Němce. Kolem sedminásobku příjmu svých krajanů pobírají také italská hlava státu Sergio Mattarella a americký prezident Donald Trump. 

Rovnostářštější než Německo je Francie a dokonce i Velká Británie. Francouzský prezident Emmanuel Macron i britská premiérka Theresa Mayová vidí na výplatnici sotva pětinásobně víc peněz než jejich spoluobčané.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a maďarský premiér Viktor Orbán vydělávají přibližně trojnásobek a předseda slovenské vlády Peter Pellegrini jen dvojnásobek. 

Asi nejzajímavější jsou výsledky z více než miliardové Číny, kde vládne komunistická strana, která ale buduje tvrdý kapitalismus s velkými nerovnostmi. Studie uvádí, že čínský prezident Si Ťin-pching vydělá ročně jen 17 100 eur. Průměrný plat obyvatelstva za stejnou dobu stanovila na 14 500 eur. 

Podobně zanedbatelný je podle Adzuna i platový rozestup vládce a obyčejného člověka ve Vietnamu. Tamní komunistický premiér Nguyen Xuan Phuc prý bere 1,3násobek příjmu svých krajanů. 

Ze středoevropských politiků má v poměru k průměrné mzdě ve své zemi nejvyšší plat český prezident, zjistila v červenci MF Dnes. Letos Miloš Zeman inkasoval 252 800 Kč měsíčně bez náhrad, což je osminásobek průměrné české mzdy. 

Poměr příjmu státníků vůči jejich spoluobčanům

Pořadí	Země	Státník	Plat státníka	Průměrný plat	Poměr
1	JAR	C. Ramaphosa	212 300	11 300	18,79
2	Singapur	L. H. Loong	1 379 200	78 400	17,59
3	Indie	R. N. Kóvind	70 100	6 100	11,49
4	Rusko	Vladimír Putin	244 200	21 600	11,31
5	Austrálie	Scott Morrison	455 700	40 800	11,17
6	Honduras	J. Hernández	37 100	4 000	9,28
7	Indonésie	Joko Widodo	84 000	10 300	8,16
8	Chile	S. Piňera	164 600	20 500	8,03
9	Kambodža	Hun Sen	25 500	3 300	7,73
10	N. Zéland	J. Ardernová	264 600	34 400	7,69
11	Estonsko	K. Kaljulaidová	206 400	26 900	7,67
12	Německo	A. Merkelová	333 500	44 800	7,44
13	Itálie	S. Mattarella	240 000	34 300	7,43
14	Belgie	Charles Michel	291 000	41 800	6,96
15	Švýcarsko	Alain Berset	391 400	56 800	6,89
16	USA	Donald Trump	345 000	52 100	6,62
17	Egypt	A. F. Sísí	62 200	9 800	6,35
18	Mexiko	E. P. Nieto	97 700	15 500	6,30
19	Japonsko	Šinzó Abe	242 600	38 800	6,25
20	Rakousko	Sebastian Kurz	266 600	45 500	5,86
21	Jižní Korea	Mun Če-in	171 300	33 200	5.16
22	Francie	E. Macron	181 700	37 900	4,79
23	V. Británie	T. Mayová	175 600	36 900	4,76
24	Lucembursko	Xavier Bettel	293 900	62 900	4,67
25	Island	Jakobsdóttirová	210 000	46 100	4,56
26	Dánsko	L. Rasmussen	205 700	45 400	4,53
27	Švédsko	Stefan Löfven	199 200	44 100	4,52
28	Bangladéš	Š. Vadžídová	14 900	3 500	4,257
29	Izrael	B. Netanyahu	139 600	32 800	4,256
30	Kanada	Justin Trudeau	164 600	39 900	4,13
31	Polsko	Andrzej Duda	97 500	24.200	4,03
32	Nizozemsko	Mark Rutte	159 500	45 200	3,53
33	Irsko	Leo Varadkar	185 000	53 600	3,45
34	Maďarsko	Viktor Orbán	77 600	23 300	3,33
35	Finsko	Sauli Niinistö	126 000	39 300	3,206
36	Bulharsko	Rumen Radev	57 000	17 800	3,202
37	Norsko	E. Solbergová	171 800	55 400	3,1
38	Turecko	R. T. Erdogan	67 600	22 700	2,98
39	Řecko	Alexis Tsipras	66 900	23 900	2,8
40	Lotyšsko	R. Véjonis	61 500	23 700	2,59
41	Slovensko	P. Pellegrini	61 300	26 700	2,3
42	Rumunsko	Klaus Iohannis	44 700	21 800	2,05
43	Chorvatsko	K. Kitarovičová	39 300	21 400	1,84
44	Vietnam	N. X. Phuc	7 500	5 600	1,34
45	Čína	Si Ťin-pching	17 100	14 500	1,18
	Průměr:		187 000 €	31 000 €	6,03
				Zdroj: Adzuna

Úsměvné, kontruje Gregor

Studii znevěrohodňuje už to, že v německé a anglické verzi tabulky s pořadím států se liší umístění Austrálie. 

Ředitel Institutu ekonomických studií FSV UK Gregor vyjádřil pochybnosti o hodnověrnosti udávaných průměrných mezd občanů a o výpovědní hodnotě deklarovaných mezd předních politiků. 

Adzuna průměrný výdělek v populaci odvozuje od hrubého národního příjmu (GNI) na obyvatele. Tyto dva ukazatele však spolu přímo nesouvisí, upozornil Gregor. Podle něj navíc studie pracuje s jinými hodnotami GNI, než jaké uvádí Světová banka. 

To by znamenalo, že i respektovaná média někdy bezmyšlenkovitě přebírají sporná čísla. O studii totiž bez připomínek informoval například rakouský deník Die Presse, německý magazín pro manažery Manager Magazin, švýcarský hospodářský list Handelszeitung a web Business Insider. 

Podle Gregora visí otazník nejen nad metodikou výzkumu, ale i nad smysluplností jeho cíle. „Je dost problematické takto srovnávat velmi chudé země s hodně bohatými státy,“ uvedl. „Problém také je, že se neporovnávají benefity z úřadu pro rodinné příslušníky, které se díky kultuře a tradici velmi liší i mezi velice blízkými zeměmi,“ dodal.

Studie v očích Gregora podává o některých politicích zavádějící obrázek. „U Číny je úsměvné brát to číslo vážně. Si Ťin-pching má už formálně kodifikovaný status vůdce národa, mzda je u něj úplně irelevantní údaj, nevypovídá vůbec o jeho možnostech,“ napsal.

Určitou vypovídací hodnotu ale Gregor studii přiznává. Na rozdíl od jejích autorů nabízí i vysvětlení odlišných platových nerovností: „Malé rozdíly mezi průměrným platem a platem státníků vidíme v zemích, kde existuje vysoká úroveň veřejných služeb a vysoké přerozdělení (skandinávské státy). Největší rozdíly jsou naopak v zemích, kde existuje větší tolerance k autoritativnímu způsobu vládnutí.“

Gregor se nicméně domnívá, že větší pozornost než odměňování politiků zasluhuje otázka omezení jejich činnosti po opuštění veřejné funkce. Jako příklad zmínil bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera. Ten se po volební porážce v roce 2005 stal předsedou dozorčí rady společnosti Nord Stream, která buduje stejnojmenný kontroverzní plynovod z Ruska do Německa. 

„Je efektivnější mít tvrdší regulaci aktivit následujících po veřejném úřadě a přitom ztrátu těchto možností kompenzovat transparentně pomocí dostatečně atraktivní mzdy,“ míní Gregor, který se zabývá mimo jiné i vztahem politiky a ekonomiky.