Když se loni v červenci Jižní Súdán odtrhl od Súdánu a vyhlásil samostatnost, takřka okamžitě ho uznala většina zemí světa. Africkému rozvodu předcházelo regulérní referendum, které uznal i prezident severního Súdánu Umar Bašír, po kterém prahne mezinárodní trestní soud v Haagu za genocidu v provincii Dárfúr.
Už tehdy ale bylo jasné, že rozchod zemí nebude jednoduchý: kromě sporných hranic se měly dohodnout na rozdělení ropy. Sever totiž přišel o tři čtvrtiny jejích zásob, protože většina ropných polí leží na jihu. Jižní Súdán zase nemá jak černé zlato dostat ze země, poněvadž ropovody vedou k moři přes sever.
Situace byla napjatá po celou dobu. Už před samotným vyhlášením nezávislosti Súdánci válčili o sporný a na ropu bohatý region Abeyi a vojáci ze severu z něj nakonec jihosúdánské jednotky vyhnali. Lokální boje pak byly poměrně časté. Nedávno se ovšem situace ještě více vyostřila a region už skutečně balancuje nad propastí další vleklé války, varují světová média.
Řeč zbraní
Krize nastala, když Jižní Súdán zkraje dubna vojensky obsadil severosúdánské ropné eldorádo Heglig, které Džuba považuje za své. Stejně na něj ale nahlíží Chartúm. V oblasti kolem hranic se okamžitě rozhořely boje, které stály život stovky lidí. OSN krok Jižního Súdánu odsoudila a Džuba o víkendu prohlásila, že své jednotky stahuje.
Vzápětí přišla z Afrického rohu další z četných zpráv o vojenských přeshraničních útocích. Tentokrát Súdán zaútočil na jihosúdánský region Unity (Jednota) a jeho metropoli Bentiu. Severosúdánské vojáky na zemi podpořily i bombardéry, uvedla agentura AP s odvoláním na jihosúdánské zdroje. Súdán to popřel.
Etnický problémKromě sporů o ropu a hranice se obě země musí vyrovnat také s etnickou otázkou, která de facto stála za minulými občanskými válkami v Súdánu. Zatímco sever je převážně muslimský, obyvatelé jihu se hlásí ke křesťanství nebo jsou animisté. Na severu ale stále žije asi půl milionu lidí, kteří se přihlásili k občanství Jižního Súdánu. Džuba jim ale ještě nevydala doklady a oni zůstali po rozdělení zemí v právním vakuu, upozornily světové agentury. A objevují se zprávy, že v Chartúmu v poslední době roste etnické napětí. V sobotu tam dav muslimů zapálil křesťanský kostel, který navštěvovali převážně jihosúdánští věřící. Vykřikovali prý přitom nadávky na obyvatele Jižního Súdánu. |
Svět mezitím tlačí na Chartúm i Džubu, aby spolu zasedly k jednacímu stolu. Obě země se ale navzájem obviňují z vyhlášení války a Umar Bašír v pondělí prohlásil, že s Jižním Súdánem jednat nebude. Dodal, že jih slyší pouze na "řeč zbraní". Obě země přitom mohutně mobilizují. "Rozšiřujeme vojsko, protože si myslíme, že súdánská armáda také mobilizuje," prohlásil šéf jihosúdánské vojenské rozvědky Mac Paul.
Do konfliktu se navíc míchají i různé povstalecké skupiny, které se vyostřené situace snaží využít pro své vlastní cíle. V Súdánu útočí povstalci, kteří podporují jih, a v Jižním Súdánu zase rebelové, kteří se přiklání k severu, píše BBC s odvoláním na nedávnou zprávu ženevského projektu Small Arms Survey.
Poničená ropná zařízení
Do toho se probouzí separatisté z Darfúru, kteří se dle některých zdrojů přidali na stranu Jižního Súdánu a zapojili se i do bojů v Hegligu. Mezi oběma Súdány ale nikdy nebude mír, pokud budou povstalci přilévat olej do ohně, upozornila BBC.
Řešení vyhrocené situace je tak zatím v nedohlednu. Válka by přitom samozřejmě měla na chudý a zkoušený region devastující dopad. Už teď boje narušily tok ropy, která drží nad vodou ekonomiky obou Súdánů, podotkla AP. Třeba v Hegligu byla dle satelitních snímků velká část ropných zařízení během bojů zničena.
Súdánci navíc ještě ani nestačili zapomenout na hrůzy poslední občanské války, která během dvaceti let připravila o život dva miliony lidí. Další čtyři miliony tehdy prchly ze svých domovů. Když pak znepřátelené strany v roce 2005 konečně skládaly zbraně, jednou z podmínek bylo právě referendum a případné rozdělení tehdy největší africké země.
