Před několika dny si v Británii vyslechl verdikt doživotního vězení Thomais Mair (o verdiktu čtěte zde), který krátce před červnovým referendem zavraždil labouristickou poslankyni Jo Coxovou (o vraždě Coxové jsme psali zde). Během vyšetřování vyšlo najevo, že byl fascinován nacistickou ideologií. Ve společnosti se rozvířila debata, zda v Británii v posledních měsících nenabírá na síle extremistická krajní pravice.
Podmínky pro to má ideální. Uprchlická krize, teroristické útoky v Evropě a rostoucí obliba krajně pravicových politických uskupení. Stačí se podívat na volební průzkumy v Nizozemsku, Francii či Dánsku.
Krajně pravicoví extremisté v Británii jsou na první pohled neorganizovaní, chybí jim lídr a jasná vize. Dřívější nadvládu větších skupin jako Britské národní strany (BNP) či hnutí English Defence League (EDL) nabourávají menší organizace. Za fragmentaci krajně pravicových extremistů může Británie děkovat straně UKIP. Ta před lety převzala část voličů, kteří v ní našli legitimní partaj bojující za národní zájmy.
Protesty stoupenců BNP z roku 2013.
Zadržený stoupenec BNP během protestů v roce 2013
UKIP se však potácí v krizi. S brexitem přišel o hlavní politický program. Bývalý člen krajně pravicové Národní fronty a někdejší radní za BNP Jim Lewthwaite si myslí, že krajní pravice nyní čeká, kam se vývoj na politické scéně otočí. „Pokud se UKIP rozloží a my budeme zastávat tvrdší politickou linku a někdo nás tímto směrem bude chtít vést, budeme se reformovat,“ sdělil Lewthwaite serveru The Guardian.
Zkušení lídři z minulosti se podle něj stáhli do ústraní, protože v současnosti nejsou potřeba. „Pokud však vycítí příležitost, určitě se znovu zapojí,“ tvrdí. Brexit, islámská hrozba, boj za národní zájmy. To všechno jsou otázky, které podle expertů na extremismus hrozí novou krajně pravicovou vlnou v Británii.
Podívejte se na protest Národní fronty z ledna letošního roku:
Potenciál krajní pravice
Kdo může být v tomto případě významným hráčem? Na oblibě získává Britská demokratická strana, která je odnoží BNP a vede ji Andrew Brons, bývalý člen Národního socialistického hnutí. To před lety ukončilo svou činnost. Brons dosáhl až do nejvyšší politiky a v roce 2009 byl zvolen do Evropského parlamentu.
Mateřská BNP je naopak v krizi, do které ji poslal UKIP. Někdejší předseda strany UKIPNigel Farage ostatně před lety přemlouval voliče BNP, ať hlasují pro něj. „Pokud volíte BNP, protože jste frustrovaní a chcete změnit vaše okolí, ale vadí vám rasistická agenda strany, volte nás,“ lákal voliče.
Plakát hnutí English Defence League
Stoupenec polské krajní pravice působící v Británii při protestech z března 2015.
Národní fronta slavila největší úspěch při parlamentních volbách v roce 1979, kdy získala bezmála 200 tisíc hlasů. Od té doby ztrácí politický vliv a její členové se do médií dostávají spíše prostřednictvím pouličních bitek. I přesto strana do voleb stále posílá několik svých kandidátů.
V souvislosti s rostoucí nenávistí vůči islámu získává na síle hnutí Britain First, které před pěti lety založil bývalý člen BNP Paul Golding. Členy strany lze počítat ve stovkách, na sociálních sítích se však těší velké oblibě. Profil hnutí na Facebooku dostal pozitivní hodnocení od 1,5 milionu uživatelů. Hnutí je financované z prodeje oblečení se svým logem.
Odmítání islámu dává strana najevo při pravidelných pochodech. Na počátku letošního roku skončili někteří členové strany v rukách policie, když v Lutonu pořádali takzvanou „křesťanskou hlídku“ v muslimských čtvrtích. Golding společně s další členkou strany dostali dohromady pokutu přes tisíc liber.
Hnutí Britain First prosazuje absolutní zákaz islámu ve Velké Británii. V programových cílech také usiluje o zákaz užívání slova rasismus v médiích. Přistěhovalci by měli dostat státní příspěvky na odchod ze země. Členové strany mají kvůli svým aktivitám zakázaný vstup do mešit. Místo toho pořádají pravidelné nájezdy na halal restaurace.
Oswald Mosley během pochodu v Londýně v roce 1939.
Oswald Mosley na fotografii z roku 1934.
Hnutí se dostalo do popředí mediálního zájmu po smrti Coxové. Objevily se informace, že Mair byl členem Britain First. Vedení to však odmítlo. Naopak ke své vlastní propagaci využila Mairova slova skupina National Action. Jako slogan začala používat výrok „Smrt zrádcům, svoboda Velké Británii“ (více zde).
Extremistické think tanky
Všechna tato uskupení mají tradiční formu a jejich obdoby najdeme ve většině evropských států. Británie však má i několik dalších relativně neobvyklých krajně pravicových hráčů. Nejznámější jsou Přátelé Oswalda Mosleyho, jejichž členové pochází většinou z někdejší Unie britských fašistů. Tu založil právě Mosley v roce 1932 po setkání s Benitem Mussolinim.
Krajní pravice se v Británii sdružuje také do think tanků. K nejznámějším patří IONA London Forum. Členové se scházejí v londýnských hospodách a hotelech. Na své akce zvou hosty z celého světa. Často jsou mezi nimi osobnosti, které popírají holokaust. Fórum zaštiťuje někdejší armádní důstojník Jeremy Bedford-Turner.
Právě takoví stoupenci krajní pravice mohou v následujících letech zažít nečekaný vzestup. Lewthwaite upozorňuje, že mnoho lidí má stoupence krajní pravice zaškatulkované jako pouliční násilníky. Mnozí však za svou věc stále častěji bojují myšlenkami. „Seriozní nacionalisty dnes najdete hlavně na debatních panelech,“ tvrdí.
Podívejte se na archivní záběry Oswalda Mosleyho:
