Poslechněte si celý rozhovor s diplomatem Počuchem v Kontextu:
Ukrajina a její západní spojenci v těchto dnech rozjíždějí velkou diplomatickou ofenzivu, jejímž cílem je získat země jako je Brazílie nebo Indie pro svoji vizi, jak ukončit agresi proti Ukrajině. Přesvědčovat je budou na víkendovém summitu v Džiddě, kterého se zúčastní třicet zemí a který má především upevnit pozici Kyjeva na cestě k možným mírovým jednáním.
„Náš základní argument zní, že boj se zachování ukrajinské nezávislosti a obnovení její územní celistvosti je také bojem za obnovení smyslu a účelů Charty OSN. Protože pokud stálý člen Rady bezpečnosti, jaderná velmoc, povede agresi proti menšímu sousedovi, tak v tom případě kladu otázku, k čemu nám Rada bezpečnosti popřípadě celé OSN je. Na tento argument tyto země slyší,“ vysvětluje Ivan Počuch.
Mnoho rozvojových zemí se zatím ke konfliktu stavělo neutrálně a dál udržují obchodní styky s Ruskem. Podle Počucha si ovšem postupně uvědomují, že základní cestou k možnému mírovému summitu jsou dvě věci. „Za prvé je to ukrajinské vítězství – tedy Ukrajina jako země, která obnoví v tom či onom rozsahu svoji územní celistvost a Rusko bude donuceno to akceptovat. To se nemusí rovnat drtivé strategické porážce Ruska. Druhou věcí je, že je nutné dále prohlubovat izolaci Ruska ve všech sférách.“
Ivan Počuch (1961). Ředitel odboru bezpečnostní politiky na Ministerstvu zahraničních věcí. V diplomacii pracuje bezmála třicet let, působil jako český velvyslanec při OSN nebo OBSE. Jako český velvyslanec na Ukrajině byl svědkem revoluce důstojnosti na Majdanu a začátku ruské agrese na Krymu a v Donbasu.
Přízeň „globálního jihu“ se ovšem snaží získat i Kreml. Ruský prezident minulý týden hostil v Petrohradu africký summit a svým hostům nasliboval obilí zdarma a odpuštění miliardových dluhů. Podle Počucha se ovšem vzhledem ke skromné účasti jednalo spíš o událost uspořádanou pro Putina, aby se cítil jako velký státník a utvrdil se v tom, že ne mezinárodní scéně stále není zcela izolován.
„O pošramocené reputaci Ruska nejlépe svědčí výroky jihoafrického prezidenta Ramaphosy, který zcela veřejně řekl, že africké státy nepotřebují od Ruska milodary. Africké státy potřebují, aby se Rusko znovu zapojilo do obilné dohody, kterou zprostředkovalo Turecko a OSN,“ komentuje Počuch obnovení ruské blokády černomořských přístavů a systematické bombardování obilných skladů a infrastruktury.
Summit v Džiddě je v západních médiích vnímán také jako začátek debaty, jak by válka měla skončit. Ne z pohledu Ukrajinců, kteří si kladou maximalistické cíle a požadují stažení ruských jednotek z celé Ukrajiny včetně Krymu, ale z pohledu jejich západních spojenců. Ochotu dál podporovat Ukrajinu totiž už začínají testovat volby, z nichž ty nejdůležitější se odehrají příští rok v USA.
Podle Počucha základní problémem v debatách o možném mírovém řešení spočívá v tom, že stále nevíme, co je cílem a podstatou Putinovy agrese. Původně ohlášená denacifikace Ukrajiny je nesmysl a už o ní nikdo nemluví, Kreml dnes válku prezentuje jako preventivní boj proti západní hegemonii. Ale ani to není hmatatelný cíl, o kterém by se dalo vyjednávat.
„Pokud válka nemá cíl, tak cílem je sama válka... Z třiadvaceti let Putinova vládnutí můžeme usoudit, že konfrontace a válka je pro něho něco přirozeného. Je to nástroj, jak se udržuje u moci. On z té války nemůže odstoupit, protože žádný autoritářský vůdce nemůže prohrát válku a zůstat autoritářský vůdce. Hraje o své politické přežití, svůj politický odkaz,“ myslí si Ivan Počuch.
Za takové situace je podle něj nepravděpodobné, že by putinovské Rusko kývlo na mírové řešení. „Rusko samotné musí mít zájem na nějaké komplexní mírové dohodě. A to se obávám, že toho se s Putinem nedožijeme... Putin neuznává Ukrajinu jako svrchovanou zemi, ale pouze jako území, které se historickým omylem ocitlo mimo kontrolu ruského impéria. Mírová jednání si za takovýhle okolností skutečně nedokážu představit,“ myslí si Počuch.
Ofenziva je ve druhém poločase, Ukrajincům se krátí čas, říká analytik |
Západ se proto v případě, že ukrajinská protiofenziva nedosáhne zásadních úspěchů, musí připravit na dlouhou válku, která potrvá minimálně ještě deset let. „V opotřebovávací válce jsme od podzimu loňského roku. A nejedná se jenom o opotřebovávací válku ve smyslu válečné mašinérie, válečné ekonomiky, ve schopnostech dodávat zbraně a personál. Především je to otázka opotřebování politické vůle na obou stranách a změn ve společnosti,“ varuje bývalý velvyslanec v Kyjevě.
„Putin tvrdě signalizuje, že on tu válku dál hodlá vést, že neustoupí ze svých bůhvíjakých cílů, že je stále ochoten nést ekonomické ztráty. Počítá s tím, že se naše politická vůle natolik opotřebí, že už nebudeme chtít Ukrajinu dál materiálně, politicky a morálně podporovat. Čeká, až pochopíme, že si nějakou část Ukrajiny nechá. Že si vlastně bere jenom svoje. Chce nás dovést k tomu, že přistoupíme na nějaký kompromis, který pro něj bude výhodný.“
Jak obnovit vývoz obilí z Ukrajiny? Posunul se Kyjev k členství v NATO? Není asertivní diplomacie Volodymyra Zelenského někdy na škodu? A jaká bude role České republiky v bezpečnostních garancích pro Ukrajinu, se kterými přišla skupina G7? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
