Pelikán: Než tisíce mrtvých, to radši ať jsou ženy v Kábulu v burkách a bez škol

Orientalista, spisovatel a překladatel Petr Pelikán radí českému premiérovi v otázkách migrace. V Rozstřelu se zamyslel nad tím, proč západní civilizace neuspěla v Afghánistánu, zavzpomínal na dobu, kdy v této zemi sám pobýval, a vyjádřil se i k tomu, zda v souvislosti s odchodem spojenců hrozí nová migrační krize. „Hodně teď záleží na tom, kdo uspěje v německých parlamentních volbách,“ míní Pelikán.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Petr Pelikán v Afghánistánu studoval v 80. letech, tedy v době, kdy zemi okupoval Sovětský svaz. Budoucí orientalista tam zažil kulturní šok, házeli po něm kameny, zažil střelbu v ulicích i raketové útoky. Sám říká, že najít v Afghánistánu přátele není možné. „Oni nehledají přátele, pouze uzavírají dohody, které jsou pro ně výhodné. A když už výhodné nejsou, dohodu vypoví.“

Při odjezdu jsem Afghánistán nenáviděl

„Když jsem z Afghánistánu odjel, nenáviděl jsem Afghánce, Afghánistán a vlastně všechno, co s ním souviselo. A teprve později, po letech, když jsem nabíral další zkušenosti, jsem si začal uvědomovat, co všechno jsem tam dělal špatně. Oni mají svoji kulturu, zvyky, pravidla. Nemůže tam přijít někdo zvenčí a říkat, ať to všechno dělají jinak,“ myslí si orientalista.

A právě to se podle premiérova poradce v Afghánistánu odnepaměti dělo. Zemi si chtěli v minulosti podrobit Britové, Sovětský svaz i Spojené státy americké. Nikdo z nich neuspěl, podle Pelikána ani uspět nemohl. Cizinci tam vzhledem k útočným válkám byli pokaždé vnímáni jako nepřátelé.

„I mě tak vnímali. Nebyl jsem pro ně Čech, to nerozlišovali. Byl jsem pro ně Rus a každý Rus byl v té době v Afghánistánu okupantem,“ vzpomíná.

Problémem Afghánistánu je podle Petra Pelikána skutečnost, že se nejedná o stát s jedním národem. Afghánci mluví desítkami jazyků, žije tam nespočet etnických skupin a každá z nich má své vlastní zájmy. Obyvatele tohoto teritoria paradoxně může sjednotit pouze to, když čelí zahraniční invazi, případně společné náboženství.

Vyhrál primitivní islám

I proto nakonec Tálibán uspěl. Islámská organizace stála proti zahraničním interventům, kteří chtěli v zemi měnit místní zvyklosti i zákony. V Rozstřelu se Petr Pelikán zamyslel nad tím, jak docházelo od osmdesátých let k formování jednotné fronty Tálibánu.

Podle něj intervence SSSR z 80. let výrazně narušila tradiční mechanismy afghánské společnosti, která fungovala na pokrevním spojenectví, klanovém a kmenovém principu. „Tyto entity měly poměrně velkou autonomii, ale sovětská okupace situaci výrazně rozkolísala.“

Tradicionalistická společnost, fungující na základě nepsaných dohod menších skupin, tak byla narušena a po odchodu Sovětů se dokázala sjednotit pouze jedinou možnou cestou, kterou jí nabídli učenci z pákistánských náboženských škol - islámem.

„Jejich výklad byl sice primitivní, aplikoval do nové společnosti učení z textů starých půl druhého tisíce let, ale přinesl mír. Sice to byl krutý mír, ale přesto to byl mír,“ myslí si Pelikán o následné vládě Tálibánu v 90. letech 20. století.

Útok USA na Afghánistán byl podle Petra Pelikána postaven na chybné argumentaci. „Afghánci a tehdejší tálibánská vláda rozhodně neplánovali žádný útok na Spojené státy. To, že tam žili lidé, kteří s tím nějak byli propojení, to je pravda, ale ti lidé pak byli zabiti někde úplně jinde, u našich spojenců, kteří nám ani neřekli o tom, že je tam mají, a určitě to přitom věděli.“

Německé volby rozhodnou o migrační vlně

Útok na USA v roce 2001 podle Pelikána provedla malá skupina lidí a trestat za to celý Afghánistán zahraniční intervencí bylo chybné. „Spojené státy musely vymyslet velkého nepřítele, a tím byl nakonec celý Afghánistán.“

Petr Pelikán se v Rozstřelu zamyslel i nad tím, zda by měl Západ s novou afghánskou vládou jednat. Podle něj to bude nutné a Česká republika by měla mít v zemi svého diplomata, který bude s novou administrativou v kontaktu.

Premiérův poradce naznačil, že je reálná i nová migrační vlna. Ale sám připouští, že ti, co z Afghánistánu chtěli odejít, už tak v minulosti učinili. „Miliony Afghánců žijí v sousedním Íránu, ale i v Pákistánu nebo v Turecku.“

Zda skutečně přijde nová vlna migrace, o tom se podle Pelikána bude brzy rozhodovat v německých parlamentních volbách. „Záleží na tom, zda uspějí zelené ženy, nebo to bude někdo pragmatičtější.“ V této souvislosti premiérův poradce ostře odmítl další zásah Západu v Afghánistánu, kdyby se situace v zemi ještě více destabilizovala.

Holky v Afghánistánu a genderová studia

„Za to, co teď řeknu, budu zřejmě muset psát omluvné dopisy feministkám u nás na fakultě. Ale než aby bylo dalších 140 tisíc mrtvých, výdaje v řádu několikanásobku českého státního rozpočtu, a to vše jen proto, aby mohly holky v Afghánistánu studovat politologii a genderová studia s odhalenou tváří, tak za to válka nestojí,“ říká orientalista.

„Proč se raději nezaměříme na jiné země? Navíc na země, které pokládáme za spojenecké? Proč neprosazujeme podobné věci v Saúdské Arábii? Proč nežádáme, aby tam mohly být ženy součástí vlády? Já bych chtěl, abychom aspoň drze netvrdili, že všude hájíme lidská práva. Děláme to pouze tam, kde se nám to hodí. S kartou lidských práv operujeme, ale není to rozhodně všude.“

Petr Pelikán v Rozstřelu mluvil i o afghánské ekonomice, o rostoucím vlivu Číny a Ruska i o tom, že by Česká republika neměla z této země přijímat žádné migranty.