Příběh druhý Student
Na konci devadesátých let chodil třiadvacetiletý Fang Čeng na pekingskou sportovní univerzitu, exceloval ve sprintu a v budoucnosti chtěl učit tělocvik. V březnu 1989 se bez váhání zapojil do protestů, ačkoliv byl už dva roky sám členem komunistické strany. Čína byla tehdy podle jeho slov relativně otevřená a Čeng věřil, že život zde může být ještě lepší, se svobodou slova a bez korupce.
Dne 4. června Čeng jako v předchozí dny pobýval na mírovém protestu na náměstí Nebeského klidu. Se skupinou spolužáků stáli přímo v jeho středu, pod Památníkem lidových hrdinů. Za rozbřesku se z vedlejších ulic ozvala střelba. Jedna z mladších spolužaček Čenga poprosila, jestli se může držet v jeho blízkosti, měla strach.
Když se vojáci přes barikády z autobusů a suti dostali až k náměstí, vznikl chaos. Nad hlavami Čenga a jeho spolužačky lítaly střely a odrážely se od památníku, jiné si našly cestu přímo do těl lidí stojících vedle nich. Do davu civilistů davu vjely tanky a spolu s protestem rozdrtily i sochu Bohyně demokracie, kterou studenti postavili jako symbol očekávané změny.
Peking se bojí mrtvých z Tchien-an-men, hřbitov obklíčili policisté |
Mezi utíkající studenty vojáci hodili granát se slzným plynem. „Dusili jsme se, bylo nám nevolno, nic jsme neviděli,“ popsal Čeng osudné momenty. Jeho spolužačka omdlela. „Zvedl jsem ji a chtěl ji odnést pryč. A najednou jsem uviděl, že přímo na nás jede tank.“ Čeng stačil odvalit bezvládnou dívku z cesty pryč, sám ale tanku uhnout nestihl.
„Přejel mi přímo přes nohy a chvíli mě za sebou táhl. Než jsem omdlel, viděl jsem svoje holé kosti,“ popsal Čeng pro The Guardian a vyjádřil vděčnost lidem, kteří jej odvlekli do bezpečí. V nemocnici mu obě rozdrcené nohy amputovali.
V následujících letech Komunistická strana na Čenga tlačila, aby tvrdil, že o nohy přišel při dopravní nehodě. Odmítl, jako jeden z mála. I dívka, kterou zachránil, po nátlaku strany popřela, že s Čengem na náměstí kdy byla. Odhodlanému sportovci, který má zlatou medaili z paralympiády, strana kvůli neochotě mlčet znemožnila studovat, pracovat nebo navštívit Peking.
V období okolo Olympijských her v roce 2008, kdy Čína učinila mnoho slibů o liberalizaci, nakonec Fang Čeng získal vízum do Spojených států, kam se svojí rodinou emigroval.