Toho úterního rána, 3. srpna 1943, se u Oterů v jedné z lepších caracaských čtvrtí slavilo. Podnikatel Henrique Otero Vizcarrondo a jeho syn Miguel Otero Silvo konečně dostali do rukou první výtisk zbrusu nových novin El Nacional, svého vypiplaného tištěného dítěte. Levicově orientovaný deník o šestnácti listech se uchytil, zakrátko po svém jménu v jeho tiráži zatoužili mnozí z venezuelských intelektuálů.
V dalších letech náklad listu, jenž se během let několikrát dostal do křížku s tou kterou vládou, vzrostl na statisíce. Nyní, půl roku po oslavách sedmdesátého výročí, hrozí listu zánik. A nejen jemu, také řadě dalších venezuelských deníků.
Krizi nezavinil odliv čtenářů ani nedostatek peněz. Vydavatelstvím však chybějí dolary, jimiž musí platit zahraničním papírnám. Venezuela od roku 2003 přísně kontroluje nákup a směnu měny, v zemi nelze dolary jen tak sehnat.
Chybějící razítko, chybějící stránky
Finance má vzkřísit generálJedna z nejbohatších zemí Latinské Ameriky se potýká s hlubokým propadem hospodářského růstu a vysokou inflací. Odborníci z toho viní špatné vládní hospodaření a chátrající cenovou a měnovou kontrolu. Prezident Nicolás Maduro naopak z krize v zemi viní opozici. V lednu prezident jmenoval nového ministra financí, který má za úkol vybudovat nový "finanční model" země. Někdejší armádní generál Rodolfo Marco, který stál po boku Huga Cháveze při pokusu o státní puč v roce 1992, má vypracovat plán, který do zkorumpované Venezuely přinese investice. |
Podnikatelé, kteří je potřebují (nebo jinou měnu), nejprve musí dostat razítko od jednoho z odborů Národního střediska pro zahraniční obchod (Cenacoex). A podnikatelé v papírenství na tenhle štempl marně čekají už od loňského léta, zatímco dluhy zahraničním dodavatelům se vyšplhaly na téměř dvě stě milionů dolarů.
Nechtěný, ale nutný úbytek stran hlásí i další deníky: třeba El Nuevo País snížil počet stránek ze šestnácti na polovinu, Diario Caribazo z 64 na šestnáct a výčet by mohl pokračovat.
Vláda venezuelského prezidenta Nicoláse Madura novinovou krizi zatím nijak nekomentovala a také Cenacoex dosud mlčí ohledně povolení k nákupu deviz. A to před jeho sídlem v uplynulých dnech opakovaně demonstrovali zaměstnanci tištěných médií.
El Nacional, který vede přímý pokračovatel rodu Oterů, Miquel Henrique Otero, má zásoby papíru sotva do konce měsíce, a to podle svého šéfa od začátku února list "zeštíhlel" o čtyřicet procent. Z původních osmadvaceti stránek ve čtyřech sešitech nyní vychází na šestnácti stranách ve dvou dílech.
Umlčení kritiků hraje režimu do karet
Pramalý zájem vlády o novinovou krizi je nasnadě: vždyť proč by se úřady hnaly řešit problém svých kritiků, opozičních listů, které upozorňují na vládní přehmaty.
Jako třeba El Nacional: kdysi levicový deník se kvůli nesouhlasu s kroky bývalého prezidenta Cháveze, jehož před prezidentskými volbami v roce 1998 plně podporoval, v uplynulé dekádě přiklonil k středopravicovému proudu. A stal se jedním z hlavních kritiků chávismu, o jehož pokračování se snaží Maduro.
"K podpoře vlády přispívá nedostatečná informovanost," řekla MF DNES venezuelská právnička a opoziční aktivistka Tamara Sujúová. "Vláda ovládá média a nezávislá venezuelská žurnalistika takřka neexistuje. Média, která nejsou napojena na vládu, čelí obtížím, některé noviny zanikají, protože prostě není papír, na který by se tiskly. Naopak média, která fungují, jsou hlásnou troubou vlády, takže tvrdí, že je všechno v pořádku, že nemáme problémy s ničím," uvedla Sujúová.
Jihoamerická ropná velmoc, kterou drtí tristně nefungující centrální hospodářství, se nepotýká jen s nedostatkem papíru. V zemi je sháňka takřka po všem. Chybějí základní potraviny či toaletní papír. Naopak mnohahodinové fronty v obchodech a mohutné výpadky proudu jsou každodenní realitou.
Maduro však krizi venezuelského hospodářství odmítá a považuje ji za výmysl a "ekonomickou válku" opozice. Postupné utichání mediálních kanálů (jen od srpna do ledna zaniklo devět deníků) tak lze považovat za velké nebezpečí.
