Dlouhá léta byli Nizozemci zvyklí na dominanci Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) Marka Rutteho. Někdy ji sice v sondážích předběhla Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse nebo Fórum pro demokracii (FvD) Thierryho Baudeta, ale asketický premiér od roku 2010 v každých volbách zvítězil.
Letos je všechno jinak. Rutte po červencovém pádu své vlády oznámil konec v politice, snad všechny velké strany si vybraly nové volební lídry a největší šance na vítězství má šéf uskupení, jež ještě před měsícem neexistovalo – Pieter Omtzigt.
Devětačtyřicetiletý specialista na daně a penze původem z Haagu platí za nejpopulárnějšího nizozemského politika. Přezdívají mu pitbul – když se do nějakého tématu zakousne, jen tak ho nepustí. Vidět to bylo v kauze neoprávněného zpětného vymáhání přídavků na děti, kvůli níž před dvěma lety padla třetí Rutteho vláda. Má za sebou ale i kontroverze – třeba předvedení falešného svědka během vyšetřování pádu letu MH17 nad Donbasem.
Teflonový Mark končí. O moc v Nizozemsku se hlásí naštvaní sedláci |
Omtzigt býval členem středopravicového Křesťanského demokratického apelu (CDA) a v roce 2020 neúspěšně usiloval o post jeho lídra. Mezi spolustraníky nebyl zrovna populární, v konverzacích ho nazývali psychopatem a vůbec pro něj používali různé nehezké výrazy. Ve volbách v roce 2021 ale dostal přes 300 tisíc preferenčních hlasů. Pak si ovšem vzal čtyřměsíční volno kvůlu „vyčerpání“ a nakonec stranu opustil. Následně chodil z talk show do talk show, napsal bestseller Nová společenská smlouva a letos v srpnu založil stejnojmennou stranu (Nieuw Sociaal Contract, NSC).
V určitém smyslu tak Omtzigt kráčí ve stopách samorostů nizozemské politiky, mezi které lze zařadit Pima Fortuyna zavražděného v roce 2002 nebo Geerta Wilderse, jenž je stále jediným členem své strany. Ani Omtzigt kolem sebe nemá žádnou členskou základnu, kandidátku teprve bude sestavovat. „Bude muset sehnat experty, kteří budou v souladu se stranickou linií. Docela fuška,“ komentuje to parlamentní korespondent RTL Nieuws Frits Wester. Omtzigt říká, že mluví s různým lidmi. „Máme čas do 9. října,“ připomíná.
Jaké postoje vlastně zastává? Jako svoje priority uvádí dobré vládnutí a sociální bezpečnost. Je opatrný vůči migraci a mírně kritický vůči Evropské unii. Hlasy podle politologů může sebrat skoro každému – VVD, CDA, naštvaným farmářům z BBB, kteří zazářili v březnových místních volbách, i Wildersovi, s nímž nechce spolupracovat.
V současné chvíli by NSC podle průzkumů ve 150členné dolní komoře parlamentu (Tweede Kamer) získala asi 28 křesel. VVD je na 26, koalici zelených a sociálních demokratů GroenLinks–PvdA pod vedením „pana Green Deal“ Franse Timmermanse, jenž kvůli kandidatuře skončil jako místopředseda Evropské komise, odhady přisuzují 23 křesel a BBB podle nich může počítat s 16. Obzvlášť rozmrzelý musí být především Timmermans, jenž zřejmě veřil, že se mu na domácí scéně otevřelo „okno“ pro bezpečné rozjetí další fáze kariéry.
Eurokomisař Timmermans rezignoval, klimatickou agendu převezme Šefčovič |
Ještě ale nemusí panikařit. Omtzigt avizoval, že nechce, aby jeho strana byla nejsilnější, a nechce se stát premiérem. Prý mu postačí, když se budou implementovat jeho nápady. Politologové se nyní přou, jak by vítězství své strany mohl zabránit – jestli by stačilo kandidovat jen někde a podobně...
Zůstává tak zcela otevřené, kdo v nové vládě bude. Nizozemsko má velice proporční volební systém a poslední dvě Rutteho vlády tvořila čtveřice partají. Celkem má své zástupce v dolní komoře šestnáct subjektů včetně Strany zvířat (PvdD) a donedávna i strany důchodců (50PLUS).
„Odchody dlouho vládnoucích premiérů v Nizozemsku historicky vedly k posunům, pokud jde o křesla v parlamentu a inovátorské vládní koalice,“ řekla deníku The Financial Times profesorka politologie na Amsterdamské univerzitě Sarah de Langeová. Připomíná tak změny, jež nastaly po konci vlád Ruuda Luberse (1982-1994), Wima Koka (1994-2002) i Jana Petera Balkenendeho (2002-2010).