Neodborný pokus o opravu jednoho z odlehlých a zchátralých úseků Velké čínské zdi začal už v roce 2014. Rekonstrukci nařídily úřady v okrese Suej-čung, který leží asi 300 kilometrů na východ od Pekingu. Úředníci se báli o bezpečnost lidí. Tato část opevnění je sice pro veřejnost nepřístupná, turisty přesto lákala. Při návštěvě jim hrozilo vážné zranění od padajícího kamení.
Dělníci si však s rekonstrukcí památky zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO nevěděli rady, na důkladnou restauraci navíc zřejmě neměli ani prostředky.
Pod jejich rukama nakonec ze zchátralého opevnění zmizely poslední zbytky cimbuří a nahradila je jednolitá plocha zpevněná bílým betonem.
„Pokus o rekonstrukci dopadl velmi špatně. Narušil původní vzhled Velké čínské zdi a sebral lidem část jejich historie. Místní vláda měla sice dobré úmysly a snažila se kamennou zeď obnovit, ale výsledek je přesně opačný,“ uvedl pro televizi CNN Tung Jao-chuej, zástupce ředitele čínské Společnosti pro Velkou čínskou zeď.
„Mí hosté si také stěžují. Spousta z nich jsou nadšenci do fotografování nebo studenti výtvarného umění. Sem se už nikdy nevrátí,“ řekla magazínu Time šedesátiletá paní Jü, která nedaleko zdi provozuje malý penzion.
Jako předkové. Zdi se v Číně staví i z rozvařené rýže
Nečekaný výsledek rekonstrukce některým Číňanům připomněl plány, které měla s Velkou čínskou zdí ve třicátých letech tehdejší vláda. Urbanisté nacionalistického Kuomintangu zvažovali, že by se opevnění dalo přestavět na dálnici. Peking by snadno propojila s provinciemi Kan-su, Šen-si a Šan-si.
Rýže jako pojivo při rekonstrukci hradeb.
Z úvah nakonec sešlo. Nově zarovnaný povrch zdi však podle některých kritiků více než cokoli jiného připomíná právě silnici. Tung Jao-chuej považuje zfušovanou rekonstrukci za jasný signál, že by se o údržbu největší stavby, kterou kdy lidstvo vytvořilo, měla důsledně starat centrální vláda v Pekingu.
Nelze totiž říci, že by Číňané údržbu svého historického dědictví obecně zanedbávali. Když například půlmilionové město Si-čchang letos na jaře rekonstruovalo staré městské hradby, památkáři dělníkům nařídili důsledně lpět na původních stavebních postupech z doby před tisícem let. Jako pojivo museli použít 50 tun rýže, kterou rozvařili v kotlích přímo pod hradbami.
Velkou čínskou zeď nechala v podobě, jakou znají dnešní turisté, zbudovat dynastie Ming. Výstavba opevnění, které i s odbočkami dosahuje délky bezmála 8 900 kilometrů, probíhala od 14. až do 17. století. Na některých místech je přerušená, jinde se naopak táhne hned v několika liniích. Podobná opevnění budovaly i další čínské dynastie, často však jen ze dřeva či hlíny.
Čínu měla zeď chránit zejména před kočovnými nájezdníky ze sousedního Mongolska. Součástí zdi byly i hlídkové věže, zbrojnice a kasárny. Jejich posádky se na dálku dorozumívaly kouřovými signály.
Na seznamu světového dědictví UNESCO figuruje od roku 1987, o dvacet let později byla v celosvětové anketě vybrána mezi sedm novodobých divů světa. Část zdi Číňané restaurovali a otevřeli turistům, v odlehlých oblastech ovšem chátrá a místní ji často rozebírají jako stavební materiál.
