Červené koberce, podnikatelské delegace a slavnostní podpisy obchodních dohod v předchozích letech stvrzovaly sice komplexní, ale přesto oboustranně výhodný vztah Německa a Číny. Od roku 2011 až do začátku covidové pandemie v roce 2020 se také mezivládní konzultace obou států, s nimiž začala tehdejší kancléřka Angela Merkelová (CDU), nesly v relativně optimistickém a konstruktivním duchu.
Od posledního setkání německých a čínských ministrů už ale uběhlo pět let a nedávné celosvětové události zcela změnily rozložení vzájemných sympatií a sil. Po třech letech pandemie SARS-CoV-2 a rok a půl trvající ruské invazi na Ukrajinu, stejně jako s rostoucím napětím mezi Spojenými státy a Čínou nejen ohledně Tchaj-wanu, je snaha najít společnou řeč stále složitější.
Německo se nevzdává vztahů s Čínou, sblížení chystá před důležitým summitem |
Stále více se projevuje nejistota ohledně jednostranné ekonomické závislosti ze strany Německa i celé Evropy na Číně a s tím i potenciální zranitelnosti a nestability. Čína je nejen nepostradatelným trhem pro německý průmysl, ale také dominantním zdrojem strategických surovin a surovin potřebných pro německý přechod k obnovitelným zdrojům energie.
Na Číně je navíc přímo závislých více než milion německých pracovních míst a mnoho dalších nepřímo. Provázanost obou zemí je zejména v hospodářské rovině v podstatě neoddělitelná: Téměř polovina německých výrobních podniků závisí na Číně v některé části svého dodavatelského řetězce.
Před Čínou už v Německu varují i firmy na ní závislé, říká politolog |
Ovšem i pro Čínu jsou vztahy s Německem obzvláště důležité: Německo je jejím největším obchodním partnerem v Evropě a téměř polovina všech evropských investic v Číně pochází z něj. Obě země se tak k vzájemným rozhovorům vracejí jako rozhádaní kolegové, kteří z existenčních důvodů opět musí najít společnou řeč.
Nezbývá nic jiného, než spolupracovat
Německý kancléř Olaf Scholz je přitom ve složité situaci: snaží se kráčet po tenkém ledě mezi uspokojením Spojených států v tom, že Německo bude v otázce Číny víceméně následovat americkou politiku, a zároveň se snaží ujistit Peking, že nebude usilovat o náhlé přerušení vztahů.
Ochráníme Evropu, Čína je rival. Německo má novou bezpečnostní strategii |
Toto vyvažování se odráží i v opatrné a ambivalentní formulaci první německé národní bezpečnostní strategie týkající se Číny. Ta připouští, že vztahy obou zemí jsou stále více utvářeny „prvky soupeření a konkurence“, protože Čína se snaží přetvářet mezinárodní řád a „stále agresivněji usiluje o status regionálního hegemona“, přičemž „neustále jedná proti německým zájmům a hodnotám“.
Zároveň však vládní strategie uvádí, že Čína zůstává partnerem, „bez něhož nelze vyřešit mnoho nejnaléhavějších globálních výzev“, a že Německo s ní musí spolupracovat v otázkách, jako je změna klimatu nebo umělá inteligence.
Udržet obchod a „snížit riziko“
Čína je sice největším obchodním partnerem Německa, ale politické prostředí je pro jeho společnosti v asijské velmoci stále obtížnější. Státní a stranické vedení ještě více než dříve očekává, že mezinárodní společnosti budou při svém působení zcela ignorovat čínské vnitropolitické aspekty a zdrží se kritiky tamní politiky a dodržování lidských práv.
Němci zaváhali nad přístavem v Hamburku a slib Číně je rázem zase politikum |
Zatímco Zelení včetně jejich ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové Čínu tvrdě kritizují, Olaf Scholz se snaží držet smírnější tón: Opakuje, že Německo nemá v plánu vazby s Čínou zcela přetrhat, ale kloní se ke konceptu takzvaného de-riskingu, tedy snižování rizika. Problematické ovšem je, že nikde není definováno, co tento de-risking konkrétně znamená. V současné době Scholz v tomto ohledu zmiňuje především diverzifikaci zdrojů při zachování investic.
Scholz: Uznáváme politiku jedné Číny
Také Čína v Německu sleduje své zájmy. Její hospodářské oživení po pandemii bylo pomalejší, než se očekávalo, a některé západní společnosti váhají s novými investicemi s ohledem na tamní novou legislativu o kontrašpionáži, která zvýšila policejní kontrolu západních společností.
Pro Čínu jsou tak berlínské konzultace příležitostí přesvědčit svého největšího evropského obchodního partnera, aby se držel dosavadních obchodních zvyklostí. Peking se po měsících trvajícího napětí se Západem snaží obnovit své postavení v Evropě a právě v Německu nachází vnímavé a naslouchající publikum. Nového premiéra Li Čchianga doprovází početná delegace ministrů a Berlín je jeho první zahraniční cestou v novém mandátu.
Hlavní evropský problém Tchaj-wan? Francie a Německo to vidí opačně |
Zároveň si je ale čínská vláda vědoma toho, že se Německo stále více zajímá o bezpečnostní situaci v oblasti Indo-Pacifiku, který považuje za svou sféru vlivu. Kritizuje proto slova německého ministra obrany Borise Pistoria, který začátkem června oznámil, že německé námořnictvo v příštím roce opět vyšle do regionu námořní lodě.
Kancléř Olaf Scholz sice dává jasně najevo, že sice bude udržovat neoficiální přátelské vztahy s Tchaj-wanem, ale že nemá v úmyslu měnit politiku „jedné Číny“. Na tom ovšem v německé koalici dlouhodobě nepanuje shoda.
