Zářným příkladem takového soupeře je Turecká republika, jejíž „sultán“ Recep Tayyip Erdogan už neví, co by ještě vymyslil, aby posílil osobní moc. Anebo možná rovnou založil prezidentskou dynastii. Ať se jeho velikášská duše chystá k čemukoliv, doposud si předák strategické země nebral servítky. Dlouhodobě vyhrožuje Unii a vměšuje se, kam jen může. Léta tak například otevřeně usměrňuje vývoj bojující Syrské arabské republiky (SAR). U břehů rozděleného Kypru zase hledá uhlíkatá paliva bez ohledu na výsostné vody. Své zájmy rovněž nepokrytě razí ve zhroucené Libyi, kam prý dováží „cenou válečnou komoditu“ – bojovné syrské islamisty.
13. února 2020 12:00
