Michal I. se narodil 25. října 1921 jako syn následníka trůnu Karla a řecké princezny. Pocházel z německého rodu Hohenzollernů, jehož švábská větev usedla koncem 60. let 19. století na knížecí (později královský) trůn v Rumunsku, které se osamostatnilo od Osmanské říše.
Rumunsku Michal I. vládl dvakrát. Poprvé usedl na trůn v roce 1927 v šesti letech. Jeho otec totiž kvůli svým záletům na trůn nastoupit nemohl. Po třech letech ale přece jen Karel II. na trůn usedl.
Podruhé se stal Michal králem v září 1940 po abdikaci svého otce. Tou dobou ale Rumunsku už vládl pevnou rukou proněmecký diktátor, maršál Ion Antonescu. Michalovi poddaní bojovali na straně hitlerovského Německa až do srpna 1944, podíleli se mimo jiné na invazi do Sovětského svazu.
Prakticky ve stejnou chvíli, kdy postupující Rudá armáda překročila rumunské hranice, král Michal I. se rozhodl změnit strany a Antoneska svrhl. Rumunští vojáci poté bojovali na straně spojenců, tisíce se jich koncem války zúčastnily osvobozování Československa. Ani panovníkův příklon na vítěznou stranu ovšem nezachránil monarchii a nezabránil nástupu komunistů. Nicméně komunisté Michala na královském trůně přece jen tolerovali.
K odchodu z trůnu ho donutili na konci roku 1947. 30. prosince 1947 komunisté obklíčili královský palác a donutili Michala k abdikaci. Král se sice pokoušel vyjednávat a poukazoval na svou popularitu, komunisté mu ovšem pohrozili, že pokud na abdikaci nepřistoupí, popraví tisíc uvězněných studentů. 3. ledna 1948 pak donutili Michala I. k odchodu ze země. V exilu po několika měsících odvolal svou abdikaci, komunisté reagovali tím, že ho zbavili rumunského občanství. Michal I. také v Rumunsku přišel o veškerý majetek.
Život v exilu
Michal I. poté žil v Londýně a ve Florencii. V roce 1956 se přestěhoval s manželkou Annou Bourbounsko-Parmskou, kterou si vzal 10. června 1948, do Švýcarska. V exilu se živil jako farmář, pilot a podnikatel.
Po pádu režimu Nicolaea Ceaușesca se Michal I. pokusil do Rumunska vrátit. 25. prosince 1990 ho po cestě z bukurešťského letiště zadržely rumunské bezpečnostní složky a donutily ho opustit zemi. Oficiálně mohl zemi navštívit až v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila navštívit Rumunsko během velikonočních slavností. V zemi ho přivítaly miliony Rumunů. Další dvě návštěvy tehdější vláda Michalovi nepovolila. Prezident Ion Iliescu mu dokonce vzkázal, aby se už do Rumunska nevracel.
Teprve v roce 1996 vrátil prezident Emil Constantinescu bývalému králi rumunské občanství. A vyhrocené vztahy mezi rumunskými představiteli a bývalým králem zlepšily. V květnu 2001 už Michal do Rumunska přijel na pozvání vlády.
Po více než půlstoletí letech také navštívil své původní sídlo, kde se setkal i s prezidentem Ilieskem. V roce 2008 se potom vrátil také do rodového sídla, neorenesančního zámku Peleš v horském středisku Sinaia v Karpatech - tedy přesněji řečeno do zámečku vedle restituovaného sídla, které i nadále sloužilo hlavně turistům. Členové bývalé královské rodiny pobývali také v Bukurešti.
V květnu 2011 vyvolal Michal pozornost tím, že se distancoval od jakýchkoli historických a dynastických svazků s kdysi mocným německým rodem Hohenzollernů. Splnil tak přání svého dědečka, krále Ferdinanda I. Rumunského, který v roce 1921 učinil obdobný krok, aby prokázal národní a nezávislý charakter dynastie. Rumunská královská rodina tak přestala používat jméno Hohenzollernů-Sigmaringenů a vystupuje jako rumunský královský rod.
V březnu 2016 se Michal stáhl z veřejného života. Královská rada oznámila, že je to ze zdravotních důvodů. Během svého exilu se léčil s leukémií a rakovinou.
