V Litvě působí mnohonárodní síly Severoatlantické aliance, jsou dostatečně silné na to, aby odstrašily Rusko?
Ano, nyní je to celkem 1200 vojáků, jejichž velení má v rukách Německo. Oceňujeme, že jednotky posílili i čeští vojáci dislokovaní ve výcvikovém prostoru v Rukle. Domníváme se, že je to životně důležitá mise, a to nejen pro nás, ale i pro další pobaltské státy a Polsko.
Důležité je to obzvláště v době, kdy Rusko loni předvedlo mohutné vojenské manévry Západ 2017, největší cvičení za posledních dvacet let, a v době, kdy rozmístilo v nedaleké Kaliningradské oblasti balistické rakety Iskander. Věříme, že přítomnost NATO funguje jako nástroj odrazující Rusy od případné agrese. Bylo by ale užitečné ještě posílit pozemní jednotky, stejně jako námořní i letecké síly.
Jednotky NATO v Litvě tedy vede Německo, podobně jako v Estonsku působí Britové a v Polsku Američané. Co přinesla v tomto ohledu nedávná návštěva kancléřky Angely Merkelové?
Byla to důležitá návštěva v mnoha ohledech, předmětem jednání paní Merkelové nebyly pochopitelně jen otázky obranyschopnosti Aliance, ale i další témata od ekonomiky po imigrační politiku.
V té je Evropská unie poslední dobou hluboce rozdělena...
Jistě, my v této chvíli nejsme zemí, které by se uprchlická vlna nějak bezprostředně dotýkala, ale vnímáme, že pro některé jiné unijní země je to velmi naléhavé a citlivé téma. Souhlasíme s tím, že je potřeba projevit solidaritu a pracovat společně na řešení imigrační krize. Myslíme, že každá evropská země by měla přispět přijetím určitého počtu migrantů na dobrovolném základě.
Litva, podobně jako Česká republika, sice nehostí téměř žádné blízkovýchodní migranty, zato ale přijala velké množství Ukrajinců a Bělorusů.
Ano, Ukrajinci k nám přicházejí ve stále větších počtech, nevidíme v tom ale žádný problém. Vše funguje na základě nabídky a poptávky, tito lidé přispívají svou prací naší ekonomice a dokázali zaplnit poptávku po pracovní síle, když pracují jako taxikáři či ve stavebnictví. Je jen třeba pohlídat, aby nebyli zneužíváni v šedé ekonomice, aby jim firmy opravdu platily sociální pojištění a další náležitosti.
Geografická blízkost Ukrajiny vás staví blízko tamnímu etnickému konfliktu na východě země. Jak se díváte na tuto situaci a na ukrajinské ambice stát se v budoucnu součástí evropských bezpečnostních struktur?
Sbližování Ukrajiny s NATO začalo už před mnoha lety, země má u Aliance své stále zastupitele. Litva vždy podporovala otevřenou politiku Západu vůči Kyjevu, stavíme se i za i součinnost sjednocené Evropy s Ukrajinou. V čase probíhající hybridní války na Ukrajině je ale třeba pečlivě vážit, jaké techniky přesně mohou být na místě užitečné. Nemluvme teď okamžitě o bezprostředním členství Ukrajiny v NATO, spíše o otevřených dveřích a možnostech spolupráce.
Evropské země debatují o potřebě navýšení obranných výdajů, jak vypadá diskuse k této otázce v Litvě?
My jsme vždy říkali, že ze strategického hlediska jsou vyšší obranné výdaje potřebné. Rostly celkem pravidelně, ve světle ruské agresivní politiky, jak jsme ji sledovali v Gruzii a na Ukrajině, vznikl konsensus všech litevských parlamentních stran napříč politikou, že je třeba výdaje v této oblasti ještě zvýšit. Vzhledem k požadavku NATO na výdaje nejméně ve výši dvou procent HDP země jsme se tomuto cíli těsně přiblížili už letos.
Litevské ekonomice se daří, umožňuje to výdaje dále zvyšovat?
Ano, v této chvíli naše ekonomika roste, stát disponuje větším rozpočtem, to umožní absolutní částku zvýšit, neměnný cíl dvou procent přitom zůstává. Chceme být ve společnosti zemí, které závazek NATO plní. Není přitom ale důležitá jen fixní částka výdajů, ale také to, aby peníze směřovaly co nejužitečnějším směrem, tedy hlavně na modernizaci armády.
