Navzdory rychlému předchozímu zákroku tkáň v noze odumírala. Tři měsíce ležel v nemocnici - bez výsledku.
Pak stačily tři dny, během nichž červi v noze oddělili zdravou tkáň od mrtvé: postiženou natrávili a zkonzumovali. Červy objednali lékaři Všeobecné fakultní nemocnice z kliniky v Londýně.
Přišla malá lahvička se stovkami bílých nitek velkých tři milimetry - larvami mouchy Lucilia sericata. Lékaři je přenesli na sterilní gázu a tou převázali hlubokou ránu na noze pacienta. Pak už jen čekali.
Tři dlouhé dny
"Nejdřív jsem se musel psychicky vyrovnat s tím, že s mou nohou budou hýbat červi. Ale jinak jsem první den necítil nic," líčí Jaroslav Lundák. Se souhlasem prý neváhal ani chvilku: "Protrpěl jsem už dost."
Druhý den s nasazenými larvami už byl horší. "Svědilo to. A třetí den jsem myslel, že zešílím, jestli mi nedají silnější analgetika.
Svědilo to a bolelo zároveň," popisuje. "Sestřičky se mě štítily, říkaly, že mi budou podávat léky na lopatě - to samozřejmě přeháním, takhle jsme se vzájemně špičkovali," říká.
Když lékaři obvazy sejmuli, měřily stovky červů místo původních několika milimetrů téměř centimetr. Vypláchli je a skutečně: mrtvá tkáň byla pryč a hluboká rána byla čistá.
"Není to standardní metoda," přiznává Petr Vařejka, vedoucí lékař oddělení, na němž se pacient léčil. "Tím ale rozhodně nechci říci, že je nelegální." Předchůdci podle něj byly například pijavice, hojně používané v medicíně ještě v minulém století. Pak je nahradily moderní postupy, jenže ani ony nejsou všemocné.
Další kandidáti?
Lékaři odhadují, že metoda by mohla být vhodná tak pro pět lidí na zmíněné klinice ročně: diabetiky či pacienty s aterosklerózou, jimž se uzavře tepna v končetině. Tkáň se pak neprokrvuje a začne odumírat během několika hodin a dnů.
Když lékaři tepny uvolní a pustí krev znovu do tkáně, je třeba ji někdy preventivně naříznout, aby se nepoškodila. Zatímco někomu se rána hojí snadno, u tohoto pacienta to trvalo tři měsíce.
"Nebylo vyloučeno, že o nohu přijde a skončí na vozíku. Ale samozřejmě nemohu říci, že ho stoprocentně vyléčili červi, že se prostě noha neuzdravila sama," dodal Vařejka.
Jaroslav Lundák potřeboval později ještě druhou dávku, protože se problém objevil v menším rozsahu na jiném místě nohy. Je trochu mrzutý: pustil se do přestavby domu, a kdoví jak dlouho teď bude na nemocenské.
Přesto optimisticky zatřepe lahvičkou s několika exempláři, kterou mu dali lékaři na památku: "Neměl jsem červy nikdy moc rád. Teď jsou to mí kamarádi. Aspoň tady ti v té flašce."
Nejsme žádní šarlatáni, upozorňuje lékař Všeobecná zdravotní pojišťovna červy neproplácí, a ani nehodlá. "Nejde o schválenou metodu," upozornila Jana Žmolíková z pražské pobočky VZP. Lékaři při použití nestandardního postupu balancovali na hraně předpisů, ale jak říkají, občas je prostě nutné jednat.
"Než by úřední šiml obešel všechny instituce a získal patřičná razítka, mohl být pacient bez nohy a nebylo by co schvalovat. My jsme se museli rozhodnout rychle," uvedl pacientův ošetřující lékař Karel Novotný.
V Británii se podle něj metoda oficiálně používá od roku 1995, využilo ji tam přes tři sta padesát zdravotnických zařízení. "Od VZP jsme chtěli proplatit mimořádně jednu dávku, ale bohužel, "nejmenší chirurgové na světě" nezapadají do žádné tabulky a všichni úředníci se báli nám pomoci," líčí Novotný.
Jaroslavu Lundákovi zaplatili léčbu kolegové v práci, jedna dávka larev stála osm tisíc korun. S použitím nestandardní metody pacient souhlasil písemně. Předseda Chirurgické společnosti Karel Havlíček řekl: "O tom, že larvy mohou vyčistit ránu, se běžně ví. O tom, že by je někdo u nás použil cíleně v medicíně, jsem neslyšel a je to esteticky problematické."
Dodal, že vyčistit ránu dokáže kdejaká moucha a není třeba ji vozit z Británie. Pacientův lékař Novotný namítl: "Nejsme šarlatáni a šlo o poměrně komplikovaný případ. Larvy těchto zelených mušek konzumují, na rozdíl od ostatních, jen mrtvou tkáň a v jejich slinách jsou látky, jež hubí i bakterie. Podmínkou úspěchu byla maximální sterilita, ale to se od běžných larev masařek očekávat nedá."
