Hvězda nizozemské pravice Thierry Baudet měla nastartovanou skvělou kariéru. Čtyři měsíce před parlamentními volbami však předseda euroskeptické strany Fórum pro demokracii (FvD) odstoupil. Důvodem byly antisemitské, rasistické a homofobní výroky stranických mládežníků.
Lídr nizozemské pravice končí kvůli antisemitismu mládežníků |
A údajně i jeho vlastní. „Představte si večeři z pekla. Vypadala by hodně jako ta, kterou v listopadu uspořádali politici z nizozemské krajně pravicové FvD. (...) Hosté byli tázáni, kolik lidí by nechali zemřít pro svobodu. Baudetova nabídka byla tři miliony,“ píše The Economist.
Později měl tehdejší šéf strany prohlásit, že současnou pandemii covidu-19 má na svědomí židovský finančník George Soros. „Křičel, že Hillary Clintonová a ‚ti pedofilové‘ neuspěli,“ cituje političku Nicki Pouw-Verweijoovu také server Shownieuws.
Kvůli „spektakulárním kolapsu“ po „pozoruhodném vzestupu“ nyní FvD doufá, že v březnových volbách získá alespoň pár křesel, komentuje The Economist. A tak je to podle něj s evropskou krajní pravicí neustále. Její lídry přirovnává ke klaunům, kteří jsou najednou všude vidět a slyšet, ale rychle získanou popularitu jen málokdy promění v trvalejší úspěch a moc.
„Evropská unie má štěstí, že jí oponují většinou nešikovní kritici,“ míní list. Vzorec „rychlý vzestup - hlučný náraz do stropu - svižný ústup“ se prý opakuje napříč starým kontinentem. Jako příklad autoři článku uvádějí i německou Alternativu pro Německo (AfD). Opoziční strana odmítající přijetí migrantů zažila vzestup v roce 2017, kvůli covidu i vlastním problémům s příliš radikálními členy však ztrácí procenta v průzkumech.
Některým „klaunům“ se podařilo prorazit skleněný strop a dostat se k moci, jenže ne na dlouho. Italský exministr vnitra Matteo Salvini si byl popularitou své strany Liga před dvěma lety tak jistý, že rozbil vládu, aby vyvolal předčasné volby a ty pak vyhrál. Jeho koaliční partner Luigi di Maio z Hnutí pěti hvězd jej však obešel a začal vládnout s Demokratickou stranou. A Salvini skončil v opozici.
V Rakousku zase pozicí krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ) zatřásla „kauza Ibiza“. Vicekancléř a předseda FPÖ Heinz-Christian Strache rezignoval na své funkce poté, co se na světlo světa dostala nahrávka, kde jedná s údajnou příbuznou ruského oligarchy o podpoře své strany výměnou za zajištění státních zakázek.
To je brexit, pane. Nizozemští celníci zabavili britskému řidiči svačinu |
Odstrašujícím příkladem toho, jak může nějaká země dopadnout, když ji vedou klauni, je podle listu i Velká Británie.
Propagátory brexitu ze strany UKIP kdysi premiér David Cameron popisoval jako blázny a rasisty, doslova „fruitcakes, loonies and closet racists“. O deset let později byl Cameron bez práce a Británie se vydala vstříc „nezávislosti“. „Nechat se přejet autem klauna není legrace,“ komentují britské noviny.
Rozhodnutí Britů opustit Evropskou unii se zpočátku zdálo lákavé i pro další evropské populisty a kritiky EU (včetně těch českých).
„Jenže Británie to tak dokonale zkazila, že už ji nikdo nechce napodobovat,“ glosuje text s tím, že bylo třeba čtyř let, tří premiérů a dvou voleb, aby se Spojené království definitivně osamostatnilo. A ani výsledek celého procesu se zatím nezdá být tím, jaký si Britové kdysi přáli.
„Británie je alespoň přátelský klaun,“ dodává list s tím, že totéž se nedá říct o Rusku či Turecku, které se také aktivně snaží podrýt sílu Evropské unie. Ani tyto země však očividně nejsou vedené natolik dobře, aby se to jejich diktátorům v čele podařilo.
Napálený agent poškodil i Putina, ale Navalnyj není idol mas, říká rusista |
Vladimir Putin si například neumí ani pohlídat agenty své tajné služby, Recep Tayyip Erdogan zase vydírá EU autobusy plnými migrantů, ale výsledek ukázal jen limity jeho moci. „Putin s Erdoganem jsou občas spíš groteskní než zlověstní,“ dodává The Economist.
Varuje však, že i když jsou nejhlasitější kritici zmíněnými klauny, jejich slova by se neměla šmahem zavrhnout. Často totiž na nich něco je, ať už jde o podobu měnové unie nebo zvládání migrační krize. „Kritici se ovšem spletli, když předpokládali, že se EU kvůli těmto problémům nevyhnutelně zhroutí,“ podotýká s tím, že pouhé přežití Unie by však nemělo být měřítkem úspěchu.
Případ Orbán. Spojená opozice má šanci na úspěch
Podle Economistu je zřejmě v každé populaci hranice pro strany brojící proti establishmentu a víc než čtvrtinu hlasů obvykle nezískají. Ve většině zemí nepřevažují euroskeptici a ani třaskavé téma migrace už nezabírá tak jako dřív. Pro to, aby strany na okraji spektra i nadále zajímaly voliče, jsou potřeba kvalitní lídři, „což - z pohledu EU milosrdně - krajní pravici schází“.
Jako zářný příklad pravicového politika, kterému se na rozdíl od ostatních „klaunů“ podařilo nejen prorazit, ale u moci i zůstat, The Economist uvádí maďarského premiéra Viktora Orbána. „Klaunský strop vydržel. Ale jak Orbán ukazuje, když už ho někdo prorazí, může pak být těžko k zastavení,“ uzavírá list.
Orbánovou pozicí dosud neotřásly korupční kauzy ani napomínání z Bruselu kvůli stavu, v jakém se důsledkem jeho vlády maďarská demokracie nachází. Ve volbách jeho Fidesz pravidelně vyhrává. Až v poslední době se proti němu začaly spojovat opoziční strany a do voleb chtějí jít příští rok společně.
Jediná naděje na úspěch. Opozice v Maďarsku chce porazit Orbána, spojí síly |
A navíc i musejí vzhledem k poslední změně volebního zákona, která jim nedává jinou možnost než společnou kandidátku. Podle Denníku N průzkumy ukazují, že se takový výhled líbí i voličům a opozice nad Orbánem začíná těsně vést, zhruba o dva až čtyři procentní body.
Přestože je blok nesourodou skupinou pravicových i levicových stran s různými programy i příznivci, shoduje se na jednom. Chce „zbourat Orbánův systém a dát národu vše, co mu slibovali při změně režimu: svobodu a blahobyt“.
Na vítězství to však zatím nemusí stačit. Fidesz už se totiž oklepal i z horších propadů, než je ten současný zaviněný covidem, ekonomickým poklesem nebo kauzou, v níž Orbánův europoslanec József Szájer utíkal z gay orgií.
