Kolumbie: otřesy, smrt, obrovské škody a solidarita

B o g o t á (Od našeho spolupracovníka) - Vlnou celonárodní solidarity odpověděli Kolumbijci na tragédii, která v pondělí postihla západní část země. "Je smutné, že teprve taková katastrofa nás dokáže vyvést z letargie, s jakou jsme si zvykli každodenně sledovat desítky nevinných obětí, které přináší naše další národní tragédie - nevyhlášená občanská válka a masakry trvající již desítky let," poznamenává mladý Bogoťan. Teď se tlačí ve frontě před jednou z bankovních přepážek, které přijímají peněžité dary pro oblasti postižené zemětřesením.

Dramaticky patetické ovzduší je cítit na každém kroku ulicemi sedmimilionové Bogoty.
"Juan Carlos Londoňo - novorozenec, Camila García - čtrnáct let..." zní z autorádia nad hlavou řidiče rozhrkaného městského autobusu poslední - jako by nekonečný - výčet obětí na životech. Stará paní s kartonem plastových lahví pitné vody - víc darovat nemůže, říká - tiše vzlyká na vedlejším sedadle. Následuje dramatická rozhlasová výzva kolumbijského Červeného kříže partnerům ve světě a pak táhlý pozdravný klakson, kterým řidič reaguje na trpělivou frontu dobrovolných dárců krve lemující Avenidu de Quito. "Eduardo Jiménez - pětatřicet let, Pedro Berrío - jedenašedesát..." pokračuje hlas z rozhlasu.
Od pondělní půlnoci ústřední rozhlasová a televizní stanice Caracol téměř nepřetržitě nahrazuje přímými vstupy zničené telekomunikace. "Mami, tady je Gloria Ema z Armenie. Střed města ani náš dům už neexistují, všichni jsme ale v pořádku..." a pak vzlykající ženský hlas: "Prosím všechny, kdo znají mého malého Santiaga, podejte zprávu...".
Jedna z mála silnic, která z postižené oblasti šplhá přes hřebeny And do třítisícových výšek a po níž po desetiletí plynuly miliony pytlů kávy do kolumbijských přístavů a díky nim i stamiliony dolarů do státní pokladny, je zničena nebo zavalena.
"Teď je řada na nás, abychom splatili dluh za prosperitu, kterou zemi přinesl tento region, dnes v troskách," shodují se pohnutí Bogoťané. Mnozí z nich již v následujících hodinách budou moci podpořit zničenou oblast na benefičních býčích zápasech a koncertech svých pop-hvězd, které bleskově organizuje řada agentur.
Prezident Andrés Pastrana, který odložil svou první zahraniční cestu do Evropy a osobně řídí záchranné práce z města Pereiry, vyzývá národ k finanční pomoci. "Vím, že hospodářská situace tíží mnohé spoluobčany," říká.
"Devadesát, sto dvacet, sto padesát tisíc dolarů..." snaží se pak rozhlasový hlasatel pouhých pár minut od otevření krizového bankovního účtu změřit občanské uvědomění a solidaritu národa. A potom znovu: "Jesús María Camargo - dvaadvacet let..."