Když je premiér v zahraničí

- Premiér Miloš Zeman, který v posledním březnovém týdnu vyrazil do Norska, Finska a Litvy, je přesvědčen, že změnil charakter návštěv v zahraničí.
"Sýr, sýr a ještě jednou sýr, jak to mají média ráda," brouká Zeman anglicky, podle potřeby přechází do ruštiny a šetří tlumočníka.

Poprvé se prý taková cesta zaměřila více na byznys, české krajany a určité oblasti v dané zemi než na politické rozhovory v metropoli, které většinou zůstávají dál tradičně omezené na téma evropské integrace a bezpečnosti. I zbytek je neměnný - červené koberce, hymny, projevy a přípitky.

Mají takové cesty efekt?

"Dopad těchto jednání se projeví se zpožděním. Může to být zítra, pozítří nebo popozítří," slibuje Zeman. Když ho z domova dostihnou zprávy o sporných výrocích jeho kolegů, odráží je svou tradiční replikou o hlouposti novinářů.

Během dne zpravidla vyslechne dvě až tři velmi nudné uspávající přednášky doprovázené grafy a ještě nudnějšími čísly. Často podřimuje a není sám. Když projev skončí, většinou se omezí na drnčivou anglickou větu: "Všechno bylo jasné a transparentní."

Podnikatelé a členové doprovodu se usmívají. Miloš Zeman opouští místnost s hlubokým výdechem, který někteří znalci z jeho okolí komentují slovy: "Předseda upouští páru." Cena za příslib budoucnosti byla z jeho strany zaplacena.

Celkově působí ve srovnání s kolegy ze Skandinávie a Pobaltí jako o poznání lepší řečník. Jeho projev není tak jednotvárný. Publikum, které ještě neslyšelo jeho bonmoty, oceňuje ujištění, že nebude mluvit dlouho jako Fidel Castro, či drobná šťouchnutí na adresu předešlé pravicové vlády.

Na pokoji nenechá ani McDonaldy: "Je to zločin, dávat karbanátek do sladké housky," říká při procházce na adresu fastfoodu na promenádě litevského Kaunasu. Jde pomalu. "Premiéra bolí záda," vysvětluje někdo.

Taková návštěva je i plná rozporů, především pokud jde o symboly a vžité tradice: Zeman, vůdce sociální demokracie, původně to dělnické strany, navléká smoking a jako pravý konzervativec se chlubí plánem doprivatizovat, co se dá, a o přestávce při audienci si jde zakouřit s králem. Stali se tak prý "bratry v hříchu".

Cigaretě se občas podřídí i přísný harmonogram. Zatímco příjemní, ale na minutu přesní norští důstojníci pohánějí novináře na tiskovku, ta se o pár minut odkládá. V celém komplexu velitelství NATO ve Stavangeru se přitom nesmí kouřit, ale Jeho Excelence má výjimku. Je to stále tentýž Zeman, který ne tak dávno pozvedl darovanou broušenou cukřenku se slovy: "To mi ale dali pěkný popelník." Finové jsou však "hi-tech" a premiér od nich dostal mobilní telefon. Na oplátku rozdává modré balíčky se zlatou stuhou ukrývající české sklo.

Nejen o protidary se stará doprovod. Oficiální delegace čítá celkem včetně premiéra dvanáct lidí, což je nejen premiérský pár, ale i ministři či zastupující náměstci, poradci a šéfové odborů. Pak je tu doprovod, který kromě několika osobních strážců tvoří tlumočnice a pracovnice protokolu.

Všechno je naplánováno v minutovnících - kdo, kdy, kde a jak dlouho. Zatímco premiér jedná s politiky a byznysmeny, jeho žena navštěvuje školy a muzea ve vlastním programu.
Sama vrcholná jednání se podobají jako vejce vejci. Premiér a vybraní členové delegace vstoupí a před zavřenými dveřmi čekají bodyguardi. Osobní strážci si povídají s kolegy z druhé strany o výcviku - kolik věnují střelbě, taktice a jaké kopy a chvaty trénují nejčastěji. Když se oni zvednou, je jasné, že jednání skončilo, a je třeba se přesunout dál. Jiné město, jiná kulisa s jinými lidmi - ale podobné rituály třesení rukou a přátelských úsměvů.

Večer se většinou všichni sejdou na banketu, který pořádá premiér navštívené země nebo český velvyslanec. A ráno znovu na letiště.