Budova, která dodnes stojí vedle novějších bloků, tak připomíná neslavnou etapu jaderného výzkumu.
Původní myšlenka přitom nebyla úplně špatná - v Jaslovských Bohunicích totiž od konce 50. let vznikal reaktor, který by dokázal využívat jako palivo neobohacený uran, dodávaný z českých dolů. Již na samotném vývoji tohoto klíčového zařízení se navíc významnou měrou podíleli i českoslovenští odborníci, samozřejmě ve spolupráci se sovětskými kolegy. Nakonec se ale ukázalo, že koncepce reaktoru, s níž neměli příliš zkušeností ani v Sovětském svazu, není právě bezpečná.
Zamčený únikový východ...
Možnost doplňovat palivo za provozu, která se zprvu zdála být velkou výhodou použitého řešení, totiž vyústila v obě vážné havárie, které elektrárnu zvanou A-1 postihly.
Při první z nich v lednu 1976 dokonce zahynuli dva muži z obsluhy. Kvůli špatně namontované zátce se tehdy nepodařilo uzavřít zaváženou kazetu s palivem, ta pod tlakem oxidu uhličitého používaného k chlazení reaktoru vyletěla do výšky a do haly elektrárny se začal valit jedovatý a navíc radioaktivní plyn.
Dvojici techniků se sice téměř podařilo uniknout, osudným se jim ale stal zamčený únikový východ, který vedení podniku dalo zablokovat kvůli častým krádežím. Nehodu, která bez hrdinství a nasazení životů dalších zaměstnanců elektrárny mohla dopadnout mnohem hůře, ale komunistický režim před veřejností utajil.
Lidé v Československu se ostatně nedozvěděli ani o mnohem horší havárii, který se stala o rok později a kvůli níž byla nakonec elektrárna koncem 70. let definitivně uzavřena.
...a roztržený sáček s gelem
Osudným událostem z 22. února 1977 se přitom - podobně jako prvnímu neštěstí - dalo předejít, stačilo vlastně jen trochu více pečlivosti. V jednom z palivových článků, připravených k zasunutí do reaktoru, se totiž roztrhl sáček s gelem, který pohlcoval vlhkost (podobný tomu, který znají lidé, co si kupují třeba boty).
Zaměstnanci elektrárny však neposbírali všechnu rozsypanou hmotu a zbylý gel nakonec po zavezení paliva ucpal chladicí kanály.
Kvůli tomu se začal palivový soubor přehřívat, teplem se dokonce roztavila část konstrukce reaktoru a do primárního i některých částí sekundárního okruhu unikla radioaktivita. Na sedmibodové mezinárodní škále závažnosti jaderných událostí byla nehoda označena čtvrtým stupněm. Tentokrát naštěstí nebyl nikdo zraněn, havárie ale znamenala pro první československý elektrárenský reaktor definitivní konec. Štěpnou reakci v něm zastavili v květnu 1979.
To už ale v bezprostředním sousedství fungoval reaktor nový, mnohem výkonnější než 150 megawattový zdroj v elektrárně A-1. Druhý a třetí (ten byl připojen k síti v březnu 1980) bohunický reaktor, každý o výkonu 440 MW, se začaly stavět na jaře 1972 na základě sovětské technologie a jako palivo jim sloužil obohacený uran, dodávaný ze Sovětského svazu. Přestože byly považovány za možné bezpečnostní riziko již koncem socialistické éry, dodávaly elektřinu více než čtvrtstoletí.
Jednání o vstupu do EU
Čtyři bohunické bloky - třetí a čtvrtý přibyly v polovině 80. let - se také proto staly důležitým bodem během jednání o slovenském vstupu do Evropské unie. Bratislava se nakonec zavázala vypnout dva starší bloky ještě před skončením jejich technické životnosti. Ani po odstavení zmíněných dvou bloků v letech 2006 a 2008 ale lokalita Jaslovských Bohunic neosiřela a předpokládá se, že dva zbývající reaktory budou elektrickou energii dodávat až do let 2044 a 2045.
Společnost Slovenské elektrárny kromě dvou bloků v Jaslovských Bohunicích provozuje i dva reaktory v jaderné elektrárně Mochovce, která leží asi 60 kilometrů směrem na jihovýchod. Připravuje se také plné spuštění už dostavěného třetího bloku v Mochovcích. Pravomocné povolení úřadů získal letos v září, kdy také začalo zavážení paliva. Nový blok s výkonem 471 megawattů po náběhu do plného provozu, což bude patrně v příštím roce, pokryje 13 procent spotřeby elektřiny na Slovensku a země se stane soběstačnou ve výrobě proudu. Životnost bloku je plánována nejméně na 60 let.
Zahájení provozu čtvrtého bloku elektrárny se podle dřívějších informací očekává dva roky po spuštění třetího bloku. Atomové elektrárny mají už dnes na Slovensku největší podíl na výrobě elektrické energie, dlouhodobě dodávají v zemi přes polovinu vyprodukované elektřiny.
