„Jméno může změnit trajektorii života. Když máte kira-kira jméno, ostatní se na vás dívají a říkají si, že vaši rodiče musejí být společensky neobratní nebo hloupí,“ vypráví Japonec Juni Macumoto. „Kira-kira“ znamená v japonštině „lesklý“ nebo „třpytivý“. Ve zkratce je to jméno, které je v dané kultuře neobvyklé.
Stejně jako v Česku a dalších zemích, i japonští rodiče se při vybírání jména pro své děti čím dál víc přiklánějí k netradičním možnostem. A stejně jako v Česku, i v Japonsku bývají děti z nápadů svých rodičů nešťastní. To je případ rovněž čtyřiadvacetiletého Macumota. Loni na jaře se proto nechal přejmenovat na Juukiho. „Cítil jsem se, jako bych konečně dostal svobodu,“ říká muž pro list The New York Times.
V uzavřené konformní společnosti nezápasil jen s tím, že coby Juni nezapadal – spolužáci se mu smáli a šikana vedla tak daleko, že ze školy nakonec odešel –, lidé měli problém jeho jméno vůbec přečíst. Také někdejší olympijská rychlobruslařka Seiko Hašimotová své dvě nejmladší děti pojmenovala Giriša, což znamená Řecko, a Torino neboli Turín. Pro ni sice mají osobní význam, ale jinak jsou v japonštině obtížně čitelná.
Třetina osmnáctiletých Japonek možná bude bez dětí, říká studie. Zemi drtí stáří |
Tradiční jména se v japonštině zapisují v systému „kandži“. Rodiče při výběru zvažují, v co chtějí, aby jejich dítě vyrostlo, a podle toho zvolí jméno. Například dívčí jméno Hikari se v kandži zapisuje stejně jako slovo „světlo“. Každý znak z dostupných 2 999 má svou výslovnost a společně pak tvoří výslovnost daného jména. Problém je, že většina znaků v kandži má i možnou další výslovnost, což souvisí se zaváděním čínského písma před 1 500 lety.
A pokud se rodiče rozhodnou jméno svého potomka poskládat tak, že se některý znak bude číst jinak, než je obvyklé, další lidé to při pouhém pohledu na toto jméno nemají šanci poznat, s čímž bojoval i nešťastný Macumoto. Jak už loni v lednu vysvětlil také list The Japan Times, jméno většinově vyslovované jako „Hiroto“ se může číst i osmnácti dalšími způsoby. Těmi jsou například „Jamato“, „Tajga“ nebo „Sora“.
„Pouhý pohled na kandži neřekne člověku nic o tom, jak by se mělo vyslovovat. Jsou tu pravidla, ale i mnoho výjimek. Japonští mluvčí spoléhají na směs instinktu, zkušeností a kontextu, když se snaží uhodnout, jak se co čte, ale když dojde na vlastní jména, často je zapotřebí hrubé síly a memorování,“ píše list s tím, že konfrontace se jménem jiného člověka může způsobit i menší paniku a test z umění zdvořilosti.
OBRAZEM: Jako po apokalypse. Školu ve vymírajícím Japonsku pohlcuje příroda |
„Jsme možná jedinou zemí, ve které je opravdu obtížné přečíst jméno správně. Zároveň je však v naší společnosti nezdvořilé přečíst jméno špatně. Trochu nás to štve,“ podotýká kulturní psycholog Judži Ogihara, který se studiem vzorců při vybírání jmen zabývá od roku 2015. Jeho výzkumy ukazují, že jsou lidé větší individualisté než dřív a častěji sahají k originálním jménům.
O to víc, pokud se jim narodí dcera. Což podle Ogihary může vycházet z faktu, že na ženy japonská společnost tlačí ještě víc než na muže. „Rodiče se snaží, aby jejich holčičky byly ve srovnání s chlapci nezávislejší a jedinečnější,“ míní.
Kreativita versus přehlednost
Přestože mnozí budou se svým originálním jménem spokojení, podle průzkumu japonské stanice NHK se každý rok pro změnu jména z jiného důvodu, než je svatba, rozhodne na čtyři tisíce lidí. Podle dalšího průzkumu, který provedla poradenská firma Bengo4.com, se zase 80 procent respondentů domnívalo, že by výslovnost jmen měla být nějak omezena.
Japonská vláda proto nyní plánuje, že zavede nová pravidla, která mají podobným problémům předcházet. Během příštích dvou let tak začne platit novela zákona, jímž se řídí výdej rodných listů.
Některá výrazně neobvyklá jména budou zakázaná a poprvé za posledních 150 let budou matriky vyžadovat, aby se všechna jména dala číst tak, jak bylo zamýšleno. Výslovnost znaků ze systému kandži v dětských jménech se pak omezí na tu, která je „ve společnosti obecně známá“. Zakážou se také jména, která je kvůli výslovnosti možné snadno zaměnit.
Dál povolená pak budou jména, která se sice inspirují slovy z jiných jazyků, ale znamenají totéž co zvolené znaky pro zápis, či jména, která už mají precedens. V některých případech budou úřady muset jméno nejprve schválit.
Bipolární elektromobilita. Japonsko řeší, zda vyrábět baterie, či léčit depresi |
„Naše jména jsou v každodenním životě registrována sluchem, nikoli zrakem, a zákon to nikdy nebral v úvahu,“ řekl Acumi Kubota, který vedl legislativní podvýbor, jenž se zákonem zabýval. Kritici však namítají, že nová pravidla mohou budou zasahovat do kreativity budoucích rodičů, což vláda odmítá.
Prostoru pro originalitu prý i tak zbyde dost. Podle Kuboty navíc zákon pomůže těm neobvyklým jménům, která budou i nadále povolená, protože budou srozumitelnější. Sám Macumoto říká, že by byl raději, kdyby si rodiče svou volbu pořádně rozmysleli. Ještě před tím, než si vyřídil změnu jména, si chtěl jméno Juuki schovat a jednou ho dát synovi. V zápise se Juuki skládá ze znaků pro „laskavost“ a „naději“.
