"Proč tu nikde nevidím fotografii dalajlamy?" zní moje poněkud provokativní otázka. Bledé světlo plápolajících lampiček sycených jačím máslem vrhá stíny na oltář chrámu v tibetském klášteře Palkhor Čhöde, který okupuje pozlacená socha Buddhy Šákjamuniho. Vyvýšený trůn pro opata je nyní prázdný, v jeho okolí shlížejí na poutníky fotografie minulého pančhenlamy a dalších význačných převtělenců, ale dalajlama nikde.
"Nesmí tu být, úřady si to nepřejí," šeptá mi jeden z Tibeťanů. "Ale mniši ho velice milují." Jeho hlas skoro zaniká v pronikavém mumlání několika mnichů, kteří ze svých nízko posazených lavic posílají v nekonečných modlitbách přání míru všem živým bytostem.
O dva dny dříve jsem se v jiném klášteře na okraji Lhasy zatoulal daleko od turistické prohlídkové trasy, když tu zpoza rohu vykoukla postava vyhublého mnicha v potrhané rumělkové róbě. Nenápadně mi gestem naznačuje, abych ho následoval.
Začíná nový rok 2136V Tibetu dnes začal rok Zemního buvola. Novoroční Losar je nejvýznamnějším tamním svátkem, jeho datum připadá na jiné dny než čínský Nový rok. Řada Tibeťanů letos odmítla slavit kvůli čínským represím. |
Autobusy mezitím přivážejí další a další hordy převážně čínských turistů. Krabice smějících se výběrčích u klášterního vchodu se plní stohy jüanů, většina vybraných peněz však nepůjde na opravu polorozpadlých klášterních budov, ale skončí bůhvíkde.
Během pár minut lámané konverzace se mnich neustále rozhlíží, aby se ujistil, že není pozorován žádným z vládních špehů, o nichž naznačuje, že v klášteře slídí. Pak zčistajasna bleskurychlým pohybem odkryje svrchní látku a odhalí drobný zlacený škapulíř s malou fotografií dalajlamy uprostřed. "Nosím Jeho Svatost na srdci," říká hrdě.
Pozor na vyhazov
Právě v prostředí klášterů je čínský útlak asi nejvýraznější. Stojíme na výsostné buddhistické půdě, kde by mělo být samozřejmé, že mnich uctívá svého nejvyššího duchovního představitele. Kdyby ho však načapali, riskoval by přinejmenším vyhazov z kláštera.
Čínská moc se s kláštery, které pokládá za hnízda tmářství a potenciální rebelie, nijak nemazlí. Během represí jsou vždy první na tapetě. Přesto většina mnichů zůstává dalajlamovi věrná i padesát let po jeho útěku do emigrace.
čtěte: Čína utahuje smyčku kolem Tibetu, bojí se nových nepokojů |
Na veřejnosti se o tom moc nešíří - mají strach. Většina z těch, které jsem pokradmu oslovil, se odmítla bavit - nechtěli být viděni v rozhovoru s cizincem. "Nedivte se, represe v klášterech vzrostly zvláště po loňských březnových nepokojích, v nichž se mniši angažovali," naznačil později jeden mladík ve Lhase, jeden z mála Tibeťanů, který se nebál hovořit otevřeněji.
"Mám v klášterech několik přátel, často si stěžují, že tamní výuka je nekvalitní, že mnozí mladší mniši se flákají a není jim cizí ani lahev alkoholu, že mnohde odbývají tradiční rituály, že chybějí některé základní texty, že si vůbec připadají jen jako atrakce pro turisty," pokračuje a dodává: "A obávají se svých kolegů, kteří tajně vyzvídají pro úřady."
Zvláštní kapitolou je zdejší specialita, převýchova mnichů k "vlastenectví". "To do kláštera přijede pár desítek agitátorů Úřadu pro náboženské záležitosti a ubytují se tam na několik týdnů. Přirozeně na náklady kláštera," popisoval mi Thubten Dawa, bývalý mnich ze Sery, jak taková převýchova probíhá.
"Celé to je krajně ponižující. Říkají tomu vlastenecká vzdělávací kampaň, v praxi jde o vymáhání podpisů pod slib věrnosti čínské vládě." Thubten Dawa to zažil na vlastní kůži někdy v roce 1996, už si nevzpomíná přesně. Protože odmítl podepsat pamflet proti dalajlamovi, neprodloužili mu "registraci" a z kláštera ho vyhodili. Teď se živí jako pomocník na stavbě.
čtěte: Čína v době výročí povstání nepustí do Tibetu zahraniční turisty |
Dokument, který museli mniši potvrdit, obsahoval "pět principů věrnosti": odmítnutí separatismu, uznání Čínou preferovaného pančenlamy, uznání jednoty Číny a Tibetu, tvrzení, že Tibet nikdy nebyl a nebude nezávislý, a souhlas s tím, že dalajlama podkopává jednotu lidu.
"Tvrdě naléhali, brali si k výslechu jednoho po druhém. Ti, kdo se podpisem zřekli dalajlamy, obdrželi speciální modré identifikační karty," vypráví asi čtyřicetiletý muž, který je kupodivu stále v dobré náladě. Karta opravňuje mnichy k volnému cestování po Tibetu, k účasti na ceremoniích a také k ubytování v klášterech.
Mnišská "občanka"
Ty vzpurné pak podrobovali speciálním "kurzům" v menších skupinkách po sedmi. "Vzali nám otisky prstů, vyptávali se, jak smýšlíme o tom či onom, a vše pečlivě zaznamenávali do příslušných kolonek ve svých formulářích," vykládal Tibeťan. "Zkoušeli nás z propagandistických blábolů, které nám předtím četli."
Téměř každý aspekt života v klášterech je pod drobnohledem úřadů. Problémem je i přerušení přímého kontaktu mezi učitelem a žákem - to je základní článek buddhistické praxe. V minulých padesáti letech totiž prchlo tolik "živých buddhů", že v Tibetu nyní vlastně nežijí žádní význační mniši. I proto je téměř nemožné předávat nejsložitější buddhistické doktríny z učitele na žáka. Výsledkem je, že teologické vzdělání mnichů začíná daleko zaostávat za exilem.
Běžný turista většinou nemá šanci rafinované represe postihnout. S mnichy nemluví a častěji ani oni s ním. A tak mu připadá, že náboženské aktivity probíhají normálně. Opak je však pravda. Vytrácí se duch. Znalci říkají, že tibetský buddhismus v prostředí, které mu nepřeje, ztrácí svou filozofickou podstatu a praxe je degradována jen na jakési povrchní formality.
"Ano, chrámy jsou plné věřících, ale ve skutečnosti se moc neliší od výstavních sálů. Tento druh ‚náboženské svobody‘ může sice imponovat pošetilým turistům, ale v praxi lidem umožňuje jen rozsvěcovat lampy a kolovat v chrámech," napsal zakázaný spisovatel Wang Li-siung, jeden z mála čínských badatelů o Tibetu.
"Žijeme tady v čínském socialismu," řekl mi Tibeťan Cchering během společné pouti kolem posvátné hory Kailás, když jsem z něho páčil, je-li pravda to, co hlásá vláda: že v Tibetu znovu vládne stabilita a harmonie. "Jestli úřady říkají, že se stabilita a harmonie vrátily, tak se vrátily, protože všechno, co úřady řeknou, je pravda," odpověděl sarkasticky.
