V Izraeli byl poté Eichmann v prosinci 1961 odsouzen k trestu smrti mimo jiné za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Po odvolání a zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen ve věznici Ramla.
Eichmann napsal ve vězení paměti, které byly zveřejněny v roce 2000. Deník nepřinesl nic nového: Eichmann se cítil nevinen a pouze plnil rozkazy.
Jak se vlastně rodáku ze Solingenu v Porýní (narozen 19. března 1906) a původně obchodnímu cestujícímu Eichmannovi, jenž se v rámci SS „židovskou otázkou“ zabýval již od roku 1934, podařilo uprchnout z Evropy?
Eichmann se v květnu 1945 ocitl po odjezdu z Prahy, kde žil ve vile na Ořechovce, pod cizím jménem v americkém zajateckém táboře, odkud uprchl. S manželkou Veronikou, kterou si vzal v roce 1935 a která pocházela z obce Mladé (nyní čtvrť Českých Budějovic), a syny se ukryl na rakouském venkově.
S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s pasem, který mu na falešné jméno Ricardo Klement vystavil Červený kříž v italském Janově (novou totožnost mu pomáhal obstarat i rakouský biskup Alois Hudal, který v Římě „umetal“ cestu nacistům do zámoří), odjel v roce 1950 lodí do Argentiny, která bývala v té době „bezpečným rájem“ pro mnoho nacistů.
Eichmann vystupoval jako Ricardo Klement
Fiktivní Ricardo Klement, jenž se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu a profesí byl mechanik, žil na předměstí Buenos Aires a pracoval v Argentině v dodavatelské firmě pro automobilku Mercedes, později vlastnil farmu na chov králíků.
Milenci z Osvětimi se setkali po 72 letech, holokaust přežili díky lásce |
Manželka s třemi syny za ním přijela v roce 1952 a dětem ho přestavila jako bratrance jejich zemřelého otce. V roce 1953 se jim narodil ještě další syn Ricardo. Veronika zemřela v roce 1997.
První zmínka o tom, že Eichmann, o kterém jeho žena tvrdila, že zemřel v roce 1945 v Praze, žije v Argentině, je z roku 1954. Tehdy dostal šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal z Argentiny pohlednici s textem v němčině: „Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires“.
Důležitou stopu šéfovi Mossadu Isseru Harelovi, jenž celou operaci později vylíčil v knize Dům v Garibaldiho ulici, předal v roce 1957 německý státní zástupce z Hesenska Fritz Bauer.
Ten podle pozdějších zjištění jednal v koordinaci s hesenským premiérem Georgem Augustem Zinnem (ačkoli tehdy neexistovaly diplomatické vztahy mezi Izraelem a Německem). Bauer potvrdil, že Eichmann žije v Argentině pod jménem Ricardo Klement.
Adolf Eichmann poslouchá rozsudek izraelského soudu:
Komando si pro Eichmanna přišlo k němu domů
Mossad tuto tajnou akci po schválení premiérem Davidem ben Gurionem i právníky zahájil v dubnu 1960, kdy přijeli první agenti do Argentiny. Únos Eichmanna byl proveden 11. května 1960 večer a časově se shodoval s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině
Ta tehdy slavila 150. výročí nezávislosti. Eichmann byl komandem zadržen u svého bydliště na předměstí Buenos Aires, když se podle vysledovaného obvyklého scénáře vracel domů ze zaměstnání.
Anděl z Budapešti. Španělský diplomat zachránil tisíce Židů před smrtí |
Zadržel jej agent Peter Malkin se slovy: „Na okamžik, pane!“, jedinými třemi slovy, která ve španělštině znal. Pak se na něj vrhl a s dalšími agenty jej nacpal do připraveného auta. Dalších deset dní byl Eichmann, jenž se ke své totožnosti přiznal, držen v konspirační vile.
„Museli tohoto člověka holit, koupat a vodit na záchod. A přitom museli zapomenout na své otce a matky, bratry a sestry, která vězňova zkázonosná mašinérie proměnila v hromádku kostí a popela,“ napsal později Harel.
Eichmann byl po půlnoci na 21. května 1960 v uniformě stevarda izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ propašován na palubu letounu typu Britania a s mezipřistáním v Dakaru odvezen do Izraele.
V Tel Avivu letadlo dosedlo 22. května v 8:00 hodin a o den později oznámil premiér ben Gurion členům izraelského parlamentu neuvěřitelnou zvěst: „Adolf Eichmann je ve vazbě v Izraeli a zanedlouho stane před soudem!“
Argentina poté podala u OSN oficiální protest proti narušení své územní integrity. Izrael se za čin omluvil, Eichmanna však odmítl vrátit. Mossad se k akci oficiálně přiznal až v roce 2005.
Eichmann řešil jen sako, vzpomíná žalobce nacisty:
Kvůli Eichmanna se Izrael vzdal Mengeleho
Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že se Mossad v roce 1960 vzdal možnosti dopadnout v Argentině dalšího nacistického zločince Josefa Mengeleho, aby neohrozil zadržení Eichmanna.
Zpívali hymnu, smrti navzdory. Hana Adlerová v Osvětimi o vlásek unikla smrti |
Mengele, přezdívaný kvůli krutým experimentům s vězni v Osvětimi „anděl smrti“, tehdy také žil v Buenos Aires, když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa ale už vychladla. Izraelci pak po něm bezvýsledně pátrali v Brazílii a Paraguayi.
Zajímavou informaci přinesl v roce 1992 bývalý komunistický ministr vnitra Rudolf Barák (ve funkci 1953-1961), který uvedl, že českoslovenští agenti unesli na příkaz KGB v roce 1955 z Argentiny do Prahy bývalého šéfa gestapa Heinricha Müllera (v baru mu vhodili do pití uspávací prostředek a nákladním letadlem ho přepravili do Prahy, kde ho předali KGB).
Barákovo tvrzení o únosu Müllera popřela ale řada politiků i historiků, v knize Nedotknutelný to ale v roce 2005 zopakoval francouzský historik Pierre de Villemarest. Müllerův únos se měl stát modelem pro únos Eichmanna.
