Tak to chodí skoro po každém atentátu. Někdo prohlásí, že za vším je Saddámova pravá ruka Izzát Ibrahím Durí.
Jeden americký generál řekne, že v tom mají prsty zahraniční bojovníci, jeho nadřízený mu však následující den opraví mušku s tím, že to nebyli cizinci, ale izolované bojůvky fanatických přívrženců svrženého režimu.
Viceprezident Dick Cheney řekne, že všechno organizuje Al-Kajda, pak někdo prohlásí, že mužem v pozadí je přímo Saddám Husajn. A tak je na vlně akcí iráckého hnutí odporu kromě toho, že vůbec dosáhla takové smrtící intenzity, zarážející ještě jedna nenápadná věc: Američané nemají žádnou představu, kdo se za útoky skrývá.
Přitom přepadů, ostřelování a teroristických akcí přibývá, takže v průměru je v Iráku kolem třiceti incidentů denně.
Týdeník Newsweek napsal: "Zpravodajci se nemohou rozhodnout, zda bojují proti náhodně sestaveným skupinám, nebo proti dobře organizovanému hnutí odporu. Většinový pohled, obzvláště v CIA, dochází k závěru, že kampaň je dílem malých a pravděpodobně izolovaných a nekoordinovaných buněk, jež většinou tvoří skalní příznivci Saddáma. Jiní zpravodajci však myslí, že vše řídí sám Saddám a vzrůstající počet atentátů je součástí širší strategie na vyhnání Američanů."
O tom, že jde o předem připravenou strategii, uvažoval ve čtvrtek i list Washington Post. Ale podobné články se objevovaly už dřív. Možná však obě skupiny uvnitř amerických zpravodajských služeb mají svůj díl pravdy.
Odboj lze rozdělit na dva typy akcí: na drobné přepady, nastražené miny, střelbu ze zálohy a na druhé straně na dobře organizované, komplikované a profesionálně provedené akce s velkým počtem obětí.
Akce prvního typu mohou být skutečně dílem izolovaných místních skupin bývalých členů strany Baas, vojáků, policistů a fidájínů, zatímco ty druhé ukazují spíš na dobře organizovanou a zkušenou síť. Nemusí to být nutně Al-Kajda, přestože mnohé akce skutečně nesou její rukopis. Saddámův Irák si vycvičil dostatečně výkonné tajné služby.
Současně však v Iráku existují další, těžko čitelné skupiny, volně seskupené podle příslušnosti k náboženským nebo městským komunitám. O tom, co se děje v iráckém podzemí, však Američané nemají přehled. Po šesti měsících okupace toho vědí o hnutí odporu míň, než povstalci vědí o nich.
"Americké síly prohrávají zpravodajskou bitvu se stále lépe organizovanými gerilovými skupinami, které používají utajení, informátory a překvapení," napsal list USA Today.
Koaliční síly údajně nedokázaly infiltrovat irácké podzemí, zatímco Iráčané mohou najít mezi tlumočníky, policisty a dalšími lidmi spolupracujícími s Američany mnoho "jazyků". To je jedna z příčin, proč vlna atentátů zesiluje a proč mnozí američtí spojenci, jako třeba včera Japonsko, nespěchají s vysláním svých vojáků do Iráku.
