Když se francouzský prezident Emmanuel Macron pokoušel o nutnou a dlouho odkládanou reformu penzijního systému během svého prvního volebního období, zablokovaly celou zemi rozsáhlé stávky. Svůj nejdůležitější plán, který byl nedílnou součástí jeho volebního programu z roku 2017, tehdy pod tlakem okolností nakonec odložil. Vzdát se ho ale nechce.
Nyní, v době energetické krize a po třech letech covidové pandemie, která ještě více napnula státní rozpočet, souběžně se stále klesající kupní silou francouzských domácností a rostoucím sociálním napětím, Macron zahájil svůj druhý pokus.
O co ve zkratce jde? Nejviditelnějším aspektem připravované reformy je zvýšení věku odchodu do důchodu ze současných 62 na 64 let. Tento posun má podle premiérky Élisabeth Borneové probíhat do roku 2030 postupným přidáváním tří měsíců každý rok. Zároveň s tím se má do roku 2027 zvýšit počet odpracovaných let k získání plného důchodu ze stávajících 42 na 43 let. Každý, kdo splní tuto podmínku, bude mít nárok na důchod v minimální výši 1 200 eur (29 tisíc korun).
Jak Francie přichází o doktory. Nových je málo, obávají se násilí i vyhoření |
Z pozice vlády jsou tyto změny nezbytné. „Jde o to, abychom důchodový systém dokázali udržet a aby nadále fungovala mezigenerační solidarita,“ uvedla Borneová. Tato rovnováha mezi lidmi v produktivním věku, kteří systém financují, a mezi seniory a dalšími, kteří z něj čerpají, podle ní již neexistuje. „To není nějaký názor, ale prokazatelný fakt,“ dodala.
Všichni proti Macronovi
Jen málokterý plán dosud dokázal postavit proti prezidentovi téměř celý stát. Ovšem jakmile jde o důchody, stojí Macron proti značné přesile v podstatě celé země. Tím spíš, že politické body se na důchodové reformě snaží sbírat také všechny opoziční strany včetně krajní levice a krajní pravice.
Poslankyně a bývalá předsedkyně krajně pravicového Národního sdružení (RN) coby nejsilnější opoziční strany Marine Le Penová slibuje, že „zablokuje nespravedlivou reformu“. Předseda RN Jordan Bardella reformu označuje za „brutální“ a říká, že „ti, kdo vstávají brzy ráno a celý život tvrdě pracují, musí mít nárok na dřívější odchod do důchodu, aby si tento čas mohli užít s rodinou“.
Francouze zasáhla „epidemie lenosti“. Polovina jich má problém vyjít z domu |
O „nespravedlivé“ reformě mluví také všechny strany levice. Obávají se, že reforma zvýhodní vzdělanou střední třídu a dopadne zejména na Francouze v méně kvalifikovaných profesích, kteří začali pracovat dřív a jejichž práce bývá i fyzicky náročnější. Macronovo odmítání navýšit finanční rezervu penzijního fondu prostřednictvím vyšších daní považují za znak toho, že na bohaté Francouze reforma dopadne méně než na chudé.
Nepřekvapí, že proti reformě jsou také dvě třetiny Francouzů, pro něž to znamená nutnost prodloužit si pracovní docházku v řádu měsíců až let. Ti, kdo již důchod pobírají, proti plánu naopak příliš nenamítají.
Odbory na příští týden svolávají protesty
Jakmile premiérka Borneová v úterý penzijní reformu oznámila, reagovaly odbory okamžitě. Na jejich naléhání sice vláda ustoupila od svého původního požadavku zvýšit důchodový věk až na 65 let, ani to ale nepomohlo k jakékoli dohodě nebo sebemenšímu kompromisu. Osm největších odborových organizací, které zároveň mají podporu levicových stran, již na příští čtvrtek plánuje koordinované protesty a stávky.
Dětská oddělení německých nemocnic mají plno, chybí stovky lůžek i lékaři |
Je to scénář, který se pravidelně opakuje: pokaždé, když se vláda pokusí provést nutné reformy důchodů, ochromí zemi rozsáhlé stávky. Zažil je Jacques Chirac v roce 1995, o patnáct let později Nicolas Sarkozy a naposledy v roce 2020 Macron.
Tentokrát ale nejde jen o reformu penzí, ale o související tvrdý politický boj mezi stranami levice a pravice, které se přetahují o voliče z nižších sociálních vrstev, a zároveň o budoucí vizi a cestu, kterou se Francie v dalších letech bude ubírat. Tedy zda ustrne ve stávajícím statu quo, charakterizovaným nepružným pracovním trhem, vysokou nezaměstnaností a rozvírajícími se sociálními nůžkami, nebo zda se tuto stagnaci i za cenu rozsáhlých nepokojů nakonec podaří překonat.
