Třistastránkovou knihu Inch’Allah: l’islamisation à visage découvert (Inšalláh: islamizace s odkrytou tváří) vydalo v říjnu prestižní pařížské nakladatelství Fayard. Autory jsou uznávaní novináři Gérard Davet a Fabrice Lhomme, kteří na díle spolupracovali s pěti studenty žurnalistiky.
Kniha popisuje radikalizaci v severním pařížském předměstí Seine-Saint-Denis, kde žije přibližně 1,6 milionu lidí. Odhaduje se, že zhruba polovina z nich jsou muslimové. Předměstí platí za tu část aglomerace, kde je největší koncentrace imigrantů. Podle některých je i místem s nejvyšším podílem imigrantů a muslimů v celé Francii.
Zároveň jde o nejchudší departement země s nadprůměrnou nezaměstnaností. Také proto není tato oblast reprezentativní pro celou Francii, upozornil německý list Die Welt.
Nečisté stoly
„Stát se stáhl, republika abdikovala,“ řekl Lhomme o Seine-Saint-Denis. S Davetem viděl na předměstí zcela zahalené muslimky a přibývající soukromé školy pro děti islámského vyznání, v nichž například chybí hudební výchova.
Zaměstnanci se běžně i v pracovní době modlí a využívají k tomu různé prostory včetně toalet a úklidových komor, zatímco zaměstnavatelé tápou, jak se k této zvláštnosti postavit.
Časté jsou podle knihy konflikty v bazénech, učebnách, jídelnách i nemocnicích. Za zachování republikánských pravidel bojují ale mnohdy i někteří muslimové, kterým vadí přísné pojetí islámu.
Ředitelka jedné ze škol čelí snahám, aby se v jídelně rozdělily stoly na „čisté“ a „nečisté“ - podle toho, zda se u nich konzumuje vepřové či nikoliv. V jedné z nemocnic řešili případ, kdy manžel bránil v podání injekce své ženě, protože nechtěl, aby doktor viděl její odhalenou ruku.
Die Welt upozorňuje, že jde o známé projevy radikalizace, které jsou zdokumentovány i v jiných pracech. Váhu zjištěním ale dodává pověst autorů, které list označil za novinářské hvězdy.
Davet a Lhomme tvrdí, že paralelní společnosti s nezápadními hodnotami jsou ve Francii stále ještě okrajovým jevem. Jeho rozsah ale podle nich narůstá a je proto znepokojivý.
Reakce na knihu se různí. Někteří ji považují za islamofobní a nebezpečnou. Jiní se holedbají, že o problému věděli už dávno.
Od korupce k islamizaci
Naznačovat, že se Davet a Lhomme „probudili“ pozdě, ale není úplně fér. Novináři, kteří dlouhodobě pracují ve dvojici, se prostě dříve věnovali jiným důležitým tématům jako například korupci.
V minulých letech vynesli na světlo řadu afér a přispěli tak k pádu některých politiků. Jejich starší kniha Sarko mě zabil (Sarko m’a tué) zveřejnila svědectví soudkyně, které byl odebrán případ miliardářky Liliane Bettencourtové. Tu vyšetřovali pro podezření z nelegálního financování prezidentské kampaně bývalé hlavy státu Nicolase Sarkozyho.
V roce 2016 vyvolalo novinářské duo bouři knihou To by prezident neměl říkat (Un président ne devrait pas dire ça…). Obsahuje nezvykle otevřené výroky bývalého prezidenta Françoise Hollanda. Ten mimo jiné řekl, že Francie má problém s islámem, o čemž prý nikdo nepochybuje.
