"Doposud jsme věděli o jiných hrozbách, jako je nadměrný rybolov, lov a znečištění, novou představuje rostoucí počet podvodních sonarů," zdůraznil Mark Simmonds ze společnosti pro velryby a delfíny.
"Tyto nízkofrekvenční zvuky putují na velkou vzdálenost, stovky, ne-li tisíce kilometrů od zdroje," vysvětlil.
V říjnu koalice skupin na ochranu životního prostředí obvinila americké námořnictvo z přílišného používání sonarů - uši trhající zvuky porušují zákony na ochranu životního prostředí. Námořnictvo ovšem tvrdí, že se problémem zabývá, nicméně sonary jsou prý potřebné pro národní obranu.
Ochranářské organizace se už dlouhá léta snaží prosadit omezení v používání sonarů, protože jejich zvuky dezorientují živočichy na sluchu závislé a navíc jim způsobují krvácení z očí a uší.
Simmonds upozornil, že v posledních letech západní vlády vyvinuly utajenější ponorky, jejichž zjištění vyžaduje silnější nízkofrekvenční sonary.
Podle Programu OSN pro životní prostředí a Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů jsou v největším ohrožení především běluha, vorvaňovec tropický a vorvaňovec zobatý.
Badatelé zjistili, že uvíznutí 12 vorvaňovců zobatých v Jónském moři v 90. letech se shodovalo se zkouškami akustického podmořského detekčního systému, které provádělo NATO.
Další jedinci tohoto druhu uvízli v roce 2000 na březích Bahamského souostroví a odborníci to rovněž přičítají vojenským zkouškám.
Regulující zákony neexistují
Testy na tělech sedmi velryb, které uhynuly v blízkosti ostrova Gran Canaria před třemi lety, prokázaly krvácení a poškození vnitřního ucha. Vědci jednoznačně stanovili jako příčinu použití nízkofrekvenčního sonaru s vysokou intenzitou v oblasti.
"To vzbuzuje skutečně vážné obavy, protože tato zvířata potřebují zvuk k navigaci, při hledání potravy, ke komunikaci i pro páření," varoval Simmonds.
Zákony regulující zvukové narušování světových oceánů neexistují, avšak západní vlády, které nesou největší zodpovědnost vzhledem ke své zvyšující vojenské přítomnosti v mořích, prohlašují, že k zahájení nějaké akce potřebují větší výzkum.
Problémy kytovcům mohou způsobovat také seizmické výzkumy při hledání zdrojů ropy a plynu či stále více velkých lodí brázdících moře.
Hrozbou jsou také rybářské sítě a chemikálie
Zpráva zveřejněná v keňské metropoli na osmé konferenci o úmluvě o stěhovavých druzích dále uvádí, že ohroženo je také na 70 procent menších druhů kytovců včetně různých delfínů, především plískavice novozélandská - těch se v mořích jižního Pacifiku vyskytují už jen pouhé 4000. Největším nebezpečím pro ně jsou rybářské sítě - pokud se do nich zapletou, pak nemají možnost se zachránit před utopením.
Druhou největší hrozbou pro ně je lov kvůli masu - ať už slouží k přímé konzumaci nebo jako návnada pro žraloky a humry.
Na seznamu neblahých vlivů je také znečištění těžkými kovy (olovo a rtuť), pesticidy a v neposlední řadě jsou to odpadky, které tito mořští živočichové mohou spolykat a nebezpečně si tak ublížit.
Nadměrný rybolov ohrožuje asi 15 procent kytovců, dalších 13 procent je na pokraji vyhynutí, protože je pobíjejí rybáři, kteří je považují za hrozbu pro hejna lovných ryb.
