Evropa totiž žádá ústupky. Rušení cel na potraviny podmiňuje klimaticky šetrnou politikou. V zemích, jako je Indonésie či Brazílie, to ale vnímají jako nepřípustný nátlak. Navíc pokrytecký, mluví se o „zeleném neokolonialismu“. EU se podle nich snaží chránit své farmáře a skrývá to za klimatické cíle. Těžit z toho může Čína, která o klimatu nediskutuje a zajímá ji jen obchod.
Evropa dohody o volném obchodu naléhavě potřebuje, protože bez spolupráce s třetím světem se neobejde. Bez jeho surovin se nemůže evropská zelená transformace uskutečnit.
