Bezprostředně po zmařených únosech letadel v Londýně celá desetina dotázaných muslimů v Británii odpověděla, že jsou "ochotni" spáchat sebevražedný útok na domácí půdě. Sedm z deseti dotázaných muslimů takové počínání odmítlo jednoznačně odsoudit.
To je 160 tisíc potenciálních teroristů jen v Británii. Jejich potenciální čin by potenciálně schválilo na milion spoluobčanů.
Když francouzský filozof Robert Redeker o ramadánu publikoval text "Co má svobodný svět dělat tváří v tvář islamistickému zastrašování?", jeho schránka brzy přetékala výhrůžkami od extremistů. V jednom dopise stálo: "Miliarda a 300 tisíc muslimů je připraveno tě zabít."
Britský policista Alexander Omar Basha odmítl střežit izraelskou ambasádu, neboť se bojí o bezpečnost rodiny. Požádal proto o přeložení a bylo mu vyhověno.
Londonistán? Nebo Berlinstanbul?
Damian Hockney pověřený dozorem nad prací londýnských policistů se celkem logicky zeptal: "Co budeme dělat, když třeba policista řeckého původu nebude chtít střežit tureckou ambasádu?"
Loajalita muslimů vůči své domovské zemi je vážně narušena. Nedávný průzkum v Nizozemsku ukázal, že mnozí holandští muslimové podporují více irácké vzbouřence než vlastní jednotky.
Neplatí tedy nakonec, že EU se pomalu mění v "Eurábii", tedy geografický prostor na sever od Arábie, který se připravuje na splynutí s islámským světem? Stane se centrem této provincie Londonistán, nebo snad Berlinstanbul?
Skutečnost je taková, že i podle seriózních výzkumů se muslimové žijící v Evropě - a většina z nich se zde také narodila - jen málo identifikují se svou vlastí.
V Británii je to například sedm procent, v Německu třináct, ve Francii až 42, avšak ve Španělsku jen tři procenta (výzkum institutu Pew, Muslimové v Evropě, červen 2006).
Jako muslimové se primárně vidí sedm z deseti německých, stejný počet španělských a osm z deseti britských muslimů. V tom se Evropa nejvíce liší od USA, kde islám jakožto prostředek k hledání a nalézání vlastní identity nehraje tak výlučnou roli.
Islamisté se navenek chovají jako běžní západní konzumenti, avšak jejich "poevropštění" končívá za pokladnou supermarketu. Na parkovišti už třeba připravují džihád.
Jenže institut Pew odhalil i hlavní důvod frustrace evropských muslimů - necítí se ani tak omezováni jakožto etnická či náboženská skupina, nýbrž trpí vědomím, že v pomyslné ekonomické pyramidě jim náleží místo až u země.
Také v tom se Evropa liší od USA, kde je pro muslima snazší uspět v zaměstnání. Neúspěšní muslimové dají častěji přednost kázáním radikálních imámů, z nichž mnozí se do funkce dosazují sami a jsou placeni z rozpočtů islámských zemí.
Lze se divit americkým sociologům, že celou věc občas zjednoduší a poradí kolegům v Evropě, aby dali muslimům práci a ti že zase na oplátku dají pokoj?
Jinými slovy: Evropou obchází strašidlo - strašidlo jménem nezaměstnanost.
|
Muslimové v Evropě |
|
| Evropská unie měla v roce 2005 462 milionů obyvatel. Osob islámského vyznání žilo v jejích hranicích okolo 18 milionů. Muslimové tedy tvoří 4 procenta obyvatel. | |
| Francie |
5,9 milionu |
| Německo |
3 miliony |
| Velká Británie |
1,6 milionu |
| Itálie |
1,3 milionu |
| Nizozemsko |
980 tisíc |
| Španělsko |
500 tisíc |
| Belgie |
355 tisíc |
| Švédsko |
351 tisíc |
| Rakousko |
339 tisíc |
| Švýcarsko |
310 tisíc |
| Dánsko |
270 tisíc |
| Řecko |
250 tisíc |
| Norsko |
115 tisíc |
| Portugalsko |
50 tisíc |
| Finsko |
20 tisíc |
| Irsko |
19 tisíc |
| Česko |
4 tisíce |
