Blízké okolí Jásira Arafata nazývalo abú Ammár. „Zůstává pro ně národním symbolem, vnímají ho jako toho, který se nikdy nevzdal a celý život obětoval boji za palestinský stát,“ řekl agentuře AFP profesor mezinárodních vztahů Nathan Brown z Carnegieho centra.
„Když jsem byl malý chlapec, nevěděl jsem, co abú Ammár dělal, ale všichni jsme věděli, že je to náš vůdce, a obdivovali jsme ho,“ vzpomínal na Arafata v době jeho smrti jeho osobní strážce Muhammad Daja. Stejnou funkci vykonával i jeho otec, který byl zabit při útoku na Arafatův dům v roce 1985, napsal The Guardian.
Jásir ArafatCelým jménem Muhammad Jásir Abdar Raúf Arafat Kidvá Husajní se narodil 24. srpna 1929, nicméně není jasné kde, nejčastěji se uvádí Káhira, další zdroje však zmiňují i Jeruzálem nebo Gazu. O svém dětství a soukromém životě nechtěl hovořit. V roce 1990 se oženil se Suhou Arafatovou, s ní měl jedinou dceru Zahvu. |
Podle Daji pro Arafata byl na prvním místě boj za Palestinu, teprve na druhém rodina. „Byl workoholik,“ tvrdil.
Arafat měl podle Karima Bitara z pařížského Institutu pro mezinárodní a strategické vztahy obrovské osobní charisma, nicméně neuměl vytvářet instituce a plánovat budoucnost. „Byl revolucionář, ale ne státník. Narodil se pro akci, avšak ne pro strategické myšlení,“ popsal.
Izrael i USA viděly v jeho osobě překážku pro mírový proces na Blízkém východě. Přestože v prvních letech 90. let se to mohlo jevit jinak. Arafat, který dříve považoval ozbrojený boj proti židovskému státu jako jediný možný a vedl řadu teroristických operací, od násilí ustoupil.
Status Palestiny
Řada Arafatových rozhodnutí ovlivňuje Palestinu dodnes. „Byl to Arafat, kdo první udělal bolestné rozhodnutí uznat hranice z roku 1967 a vzdát se 78 procent historické Palestiny a otevřít způsob koexistence,“ tvrdí Xavier abú Íd, mluvčí Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).
Národní rada OOP z alžírského exilu 15. listopadu 1988 vyhlásila nezávislost Palestinského státu, jehož území zůstávají od sebe oddělena židovským státem. OOP také poprvé uznala právo Izraele na existenci. Ne všichni tehdejší palestinští lídři s tím souhlasili, někteří to považovali za zradu boje za nezávislost.
V roce 1993 Jásir Arafat podepsal za Palestince dohody z Osla. Díky nim se mohl vrátit na palestinské území a Izrael umožnil konání voleb o tři roky později. V nich si Palestinci vybrali za svého vůdce právě Arafata. V roce 1994 bývalý terorista získal Nobelovu cenu míru, o kterou se v tom roce dělil s izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a izraelským ministrem zahraničí Šimonem Peresem.
Historické podání rukou. Arafat uzavírá v Oslo mírovou dohodu s Izraelem:
14. října 2013 |
Na konci devadesátých let však mírový proces nikam nespěl, naopak násilí mezi Palestinci a Izraelci pokračovalo. Obě strany se podle al-Džazíry nemohly dohodnout ohledně statusu Jeruzaléma, židovských osadách, hranicích i vodních zdrojích.
Spekulace o příčině smrtiI deset let po smrti Jásira Arafata neutuchají spekulace, že nezemřel přirozenou smrtí. Řada Palestinců a i jeho vdova si myslí, že byl zavražděn, a spekulují, že za to mohl Izrael. Podle oficiální lékařské zprávy byl příčinou Arafatovy smrti rozpad červených krvinek. Zemřel na rozsáhlé krvácení do mozku. Příčina rozpadu krvinek však udána nebyla. V roce 2012 jeho tělo exhumovali a vzorky ostatků zkoumali francouzští, švýcarští a ruští odborníci. Zpráva francouzských odborníků v prosinci 2013 vyloučila otravu a přiklonila se k přirozené smrti, stejně tak ruské závěry. Avšak test ve Švýcarsku ukázal, že v těle Arafata bylo přítomno osmnáctkrát více polonia, než je běžné, proto se švýcarští odborníci kloní k možnosti otravy. |
Jednání v Camp Davidu na počátku nového tisíciletí skončila bez dohody. Palestinci v září 2000 vyhlásili druhou intifádu (povstání), když tehdejší izraelský šéf opozice Ariel Šaron vstoupil na Chrámovou horu v Jeruzalémě, což Palestinci chápali jako provokaci. Následovaly palestinské sebevražedné atentáty a odvetné razie izraelských vojáků.
Izraelští představitelé Arafata označili za nepřítele. Americký prezident George Bush ho vinil z ukončení mírového procesu a odmítl se s ním setkat.
Když 11. listopadu 2004 v pětasedmdesáti letech zemřel, byl prezidentem palestinské samosprávy, která však neměla jasný status. Až jeho nástupce Mahmúd Abbás, kterého Palestinci jednoznačně zvolili v lednu 2005, vybojoval alespoň status pozorovatelského státu u OSN. Palestinci nemají hlasovací právo, ale mohou se stát členy agentur OSN a Mezinárodního trestního soudu.
Fatah chtěl pořádat připomínkovou akci v Gaze
Desáté výročí Arafatovy smrti si v úterý chtělo připomenout hnutí Fatah, které Arafat zakládal v roce 1959. Po sedmi letech sporů s islamistickým hnutí Hamas se mělo konat na náměstí al-Katiba v západní části města Gaza.
„Deset let po smrti Arafata se my ve Fatahu hrdě hlásíme, že budeme nadále věrní jeho národním principům a hodnotám,“ řekl agentuře Maan mluvčí Fatahu Fajíz abú Ajta. Zároveň doufal, že by událost mohla být příležitostí, jak ukázat národní jednotu Palestinců a to, že stojí za principy, za které Arafat bojoval - národní sebeurčení a palestinský stát s hlavním městem Jeruzalémem.
Žaloba i obdiv |
Přípravy na událost však ovlivnila páteční série výbuchů v Gaze, které zasáhly cíle Fatahu včetně scény, kde se měla akce odehrát. Neví se, kdo za útokem stojí a jaký byl jeho cíl.
Hamas akci v neděli zrušil. Agentuře AP to potvrdil představitel Fatahu z Gazy Fajsal abú Šala. „Zrušili jsme událost, protože Hamas nám řekl, že je politická a bezpečnostní situace, při které nemohou zajistit bezpečnost na akci.“
Bez Arafata a také bez klidu
Když Jásir Arafat v roce 2004 zemřel, řada komentářů hovořila o tom, že nastala doba, kdy na Blízkém východě může zavládnout mír. Avšak opak je spíše pravdou. Izrael se sice po 38 letech podle dohod stáhl z Pásma Gazy, které v roce 2007 ovládl Hamas, o němž Izrael hovoří jako o teroristické organizaci. Hamas se však nevzdal ozbrojeného boje proti židovskému státu a ani neuznává jeho právo na existenci.
Arafatovo letiště Palestinci pojmenovali mezinárodní letiště v Gaze po Jásirovi Arafatovi. Otevřeli ho v roce 1998, nicméně v jednom z mnoha konfliktů ho izraelská armáda vybombardovala. Nynější příměří uzavřené v srpnu hovoří o možnosti obnovy letiště. |
Palestinská samospráva reprezentovaná prezidentem Mahmúdem Abbásem a Fatahem tak vládne jen na Západním břehu. V září se palestinská hnutí dohodla na společné vládě národní jednoty.
Palestinci se s židovským státem během deseti let dostali do několika konfliktů. Naposledy Izraeli došla trpělivost letos v létě. Z Pásma Gazy teroristé vypalovali rakety směrem na židovský stát a budovali síť tunelů, kde pašovali mimo jiné zbraně.
Spouštějícím momentem dvouměsíčních bojů však bylo zavraždění tří židovských mladíků a následná odvetná vražda palestinského chlapce židovskými radikály. Operace Ochranné ostří, kdy izraelská armáda bombardovala Gazu, si vyžádala přes dva tisíce obětí. Na konci srpna obě strany konfliktu za pomoci Egypta uzavřely příměří.
Nicméně klid v Palestině a Izraeli nezavládl na dlouho. Bezpečnostní situace se zhoršuje v souvislosti se zavření mešity al-Aksá v Jeruzalémě (více zde), najetí palestinských řidičů do lidí na zastávkách (více zde) a pobodání několika Izraelců během dvou incidentů v pondělí (více čtěte zde).
Arafat byl zřejmě otráven, tvrdili vědci ze Švýcarska:
6. listopadu 2013 |
