V záplavě emotivních výkřiků na téma imigrace a přílivu uprchlíků do Evropy to může být špetka naděje, že kultivovaná a argumentovaná kritika ještě není vyhynulým žánrem. Byť není zrovna moc slyšet a kdyby debatní žánry měly svou červenou knihu ohrožených druhů, patrně bychom ji tam našli.
Agentura IRINIRIN (původně Integrated Regional Information Networks) pracovala téměř 20 let pod hlavičkou OSN. Nyní se osamostatnila, zakládá si na své nezávislosti a zaměřuje se na navrhování - dle svých slov - funkčních řešení humanitárních problémů. Využívá jak analytiků, tak zkušeností „z první ruky“ ze své rozsáhlé sítě 170 korespondentů ve více než 70 zemích (více zde). |
Zatímco se EU potýká s nerudovskou otázkou, kam s uprchlíky z rozvrácených zemí - jen do začátku června jich letos přes Středozemní moře převalilo 85 tisíc - snahy o řešení možná vycházejí z úplně chybných předpokladů. Upozornila na to Kristy Siegfriedová z nevládní agentury IRIN (více viz rámeček).
„Politici v Evropě jsou pod tlakem, aby rychle nalezli řešení na bezprecedentní příliv uprchlíků, jenže podle výzkumníků tak činí jen s povrchním pochopením, co za ní stojí,“ uvedla úvodem svého článku Siegfriedová, která se právě problematikou migrace zabývá.
Vycházela ze studie Evropského institutu pro migrační politiku (MPI) a jeho obsáhlého výzkumu, založeného na rozhovorech se 120 uprchlíky či potenciálními uprchlíky v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe. Právě tato zpráva zpochybňuje některé teze, které politici leckdy předkládají lidem a které mohou znít zasvěceně a správně. Zde je jejich přehled:
„Migranti podnikají riskantní cestu, protože nerozumí rizikům“
Výzkum ukázal, že migranti jsou si poměrně dobře vědomi strastí, jaké je cestou čekají. Soudí ale, že perspektiva zisku za nebezpečí i tak stojí. Institut ve své studii konstatuje, že lidský mozek má obecně sklon podceňovat rizika v krátkodobém plánování při snaze dosáhnout dlouhodobého cíle - přičemž migranti v tomto biologickém ohledu netvoří žádnou výjimku.
Nejde přitom „jen“ o rizika v zemích, odkud uprchlíci pocházejí, tedy například ze Sýrie či Libye. „Lidem donuceným k emigraci okolnostmi, jako například Syřanům, může přijít nebezpečnější zůstávat v tranzitní zemi - třeba Libanonu, Egyptě či Turecku - ve srovnání s překonáním krátkodobých rizik spojených s dosažením bezpečného místa v Evropě,“ poznamenává Siegfriedová.
Studie také upozorňuje, že nelze vkládat zásadní naděje v osvětové kampaně varující před nebezpečím v rukou pašeráků, směřované do zemí původu uprchlíků. Vysvětlení není složité: lidé mají tendenci důvěřovat informacím, které potvrzují, co si už dříve mysleli, zatímco na informace, které jejich vidění světa rozbíjejí, nahlížejí s podezřením a sklonem je odmítnout jako překroucené či propagandistické.
Týká se to stejně tak migranta nad informací, že cesta do Evropy je nebezpečná, jako kupříkladu příznivce Ruska nad tvrzením, že boeing nad Ukrajinou zřejmě sestřelili s Ruskem spříznění separatisté. Oba budou mít tendenci takovou informaci odmítnout - a oba si své odmítnutí vyhodnotí jako racionální krok. Proč tak lidský mozek funguje, si můžete přečíst například v tomto rozboru na Technet.cz.
EU se například nyní chystá otevřít informační středisko v Nigeru, které by „poskytovalo realistický pohled na pravděpodobný úspěch migrace“. Jenže ředitelka evropské sekce MPI Elizabeth Collettová upozorňuje, že podobné středisko už před sedmi lety zřídila v Mali. Nemělo úspěch a brzy zaniklo.
„Tranzitní země a země původu mohou exodus zastavit“
Nová agenda EU týkající se migrace předpokládá „partnerství se třetími zeměmi za účelem zvládnutí nárůstu migrace“ - za použití nástrojů jako posílení kontroly hranic, zesílení boje proti pašeráckým sítím či úmluvy, umožňující EU vracet migranty za své hranice.
Jenže pro země, odkud uprchlíci utíkají, není podle MPI prioritou si zájemce o emigraci udržet a nemají na to ani dostatečné schopnosti. O tranzitních zemích, pokud jde o ochotu uprchlíky přijímat, ani nemluvě - vždyť už i Itálie pohrozila, že uprchlíky pustí dál do Schengenu, protože jich má moc.
„Uprchlíci jsou figurky v rukou pašeráků“
Podle autorů studie se podceňuje i role migrantů v jejich vztahu k pašerákům. Ne snad, že by pašeráci nehráli velkou roli - ale její moc má své meze.
„Zakořenil pohled, že pašerák je dodavatelem služeb a migrant pasivní obětí či zbožím,“ říká autor studie Jacob Townsend. „Je to poněkud zkreslené: migrant je ‚aktivním hráčem‘, který v procesu činí rozhodnutí, je spíš spotřebitelem.“ Migranti se podle něj před cestou zajímají o informace a doporučení od svých přátel, kteří už cestu podnikli (v menší míře čerpají ze sociálních sítí) - dříve, než se rozhodnou, jaké pašeráky osloví. Činí mezi nimi tedy rozdíly.
Neznamená to, že by osudy uprchlíků na přeplněných bárkách nebyly často bídné a kruté. Lze to ale spíše číst tak, že když EU ve svých materiálech označí všechy, kteří se na migraci podílejí (například jako lidé, kteří se vyznají v průchodu nebezpečnými místy, například po silnici mezi Tripolisem a Benghází), za ziskuchtivé a odsouzeníhodné pašeráky, nevzbudí to v migrantech moc důvěry. Třeba proto, že nějaký jejich příbuzný učinil s nějakým pašerákem - jakkoliv to zní cynicky - obchod, z něhož měli oba to, co od něj očekávali.
„Rozbití pašeráckých sítí zásadně pomůže omezit migraci“
Autoři studie došli též k závěru, že pašerácké sítě jsou nepříliš podrobně zmapované - není například známo dost informací o jejich skutečně slabých místech. Jsou schopné poměrně snadno nahrazovat vypadnuvší články a jsou relativně přizpůsobivé. „Schopné adaptovat se na nová opatření a způsoby vynucování zákona rychleji, než je vlády zavádějí,“ shrnuje to Siegfriedová.
Krátkodobá akce například za použití vojenské síly by tak mohla mít jen dočasný efekt a záleželo by na tom, jak dlouho by nějaká taková akce byla z hlediska EU udržitelná politicky i po stránce nákladů.
„Migrační a azylová politika silně ovlivní, kam uprchlíci zamíří“
Migranti, o jejichž výpovědi se MPI opírá, vykazovali různou úroveň znalosti přístupu k migraci v různých evropských zemích. Jejich rozhodnutí pro tu či onu zemi se tak spíše opírala o to, zda už je v dané zemi silná komunita exulantů z dané země a o atraktivitu tamějších ekonomických a sociálních podmínek, aniž by uměli porovnat různé země.
Migranti se opravdu nepohybují na ose „má či nemá legální nárok získat azyl“, na níž bazíruje EU, ale jde jim čistě o funkční stránku věci - tedy zda budou v zemi moci dlouhodobě žít, či ne. Ani na tom není nic úplně překvapivého, ale může být užitečné slyšet to právě od migrantů.
Lepší porozumění, jak migranty ovlivňuje politika zemí EU, by podle evropské šéfky MPI Collettové mohlo vést k účinnějším zásahům, byť i ony budou vždy mít své limity. „Zdá se, že EU se snaží pojímat problém komplexněji, zatím jsou ale teprve na začátku,“ cituje ji agentura IRIN.
