Rok od referenda o brexitu. Poctivé lidi nevyhostí, míní Češi v Londýně

  19:56aktualizováno  19:56
Londýn (Od zpravodaje iDNES.cz) - Uplynul přesně rok od chvíle, kdy si Velká Británie odhlasovala vystoupení z Evropské unie. Takzvaný brexit uvrhl zemi do nejistoty kterou podpořila vládní krize i teroristické útoky. Češi v Británii však na svou dočasnou vlast i přesto nedají dopustit. Věří, že i po vystoupení z Unie jim úřady dovolí zůstat. Odchod berou až jako poslední variantu.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Třiadvacátého června loňského roku Britové hlasovali o budoucnosti své vlasti. Vystoupit z Evropské unie, nebo zůstat? Průzkumy naznačovaly, že rozštěpení evropského společenství by hrozit nemělo. Tak jako několikrát v následujících měsících se však sondáže mýlily. Británie si těsným výsledkem odhlasovala brexit.

Začalo jednání o brexitu. Vyjednavači určili první tři fáze

Rok od klíčového hlasování má za sebou Británie období plné krize. Vyjednávání o podmínkách brexitu se dosud nikam neposunulo. Zemi trápí politická nejistota, kterou ještě prohloubily předčasné volby. Na klidu Britům nepřidala ani série teroristických útoků, které zasáhly Manchester a Londýn.

Období nejistoty dopadlo také početnou komunitu Čechů, kteří žijí ve Velké Británii. Nyní stojí před otázkou, co bude dál. Někteří se brexitu obávají, jiní věří, že Westminsterský palác schopné cizince ze země nevypudí. Server iDNES.cz přímo v Británii oslovil několik Čechů a zeptal se jich, jak se jim žije ve stínu politické krize a teroru.

Nejde o náboženství, ale mentalitu

Jednatřicetiletý David Bryx má se životem v Londýně bohaté zkušenosti. Přistěhoval se sem v listopadu 2005. V Česku tehdy studoval na hotelové škole, v Británii si chtěl zlepšit angličtinu. „Přijel jsem sem s kamarádem. V kapse jsem měl 500 liber. Během pár dní mi z nich moc nezbylo, tak jsem si začal hledat práci. Začínal jsem v restauracích, to je tady asi nejjednodušší,“ vzpomíná Bryx. Jako pomocný číšník se uchytil v restauraci The Ivy, jednom z nejznámějších podniků v Londýně, který pravidelně navštěvují hollywoodské hvězdy.

V prvních letech v Británii prý jakékoli připomínky k jeho národnosti nikdy neslyšel. „Teď se to celkem řeší kvůli uprchlické krizi, ale tehdy vůbec. Maximálně jsme si dělali legraci, že je nás v restauraci víc, než Angličanů“ tvrdí. Po odchodu z The Ivy pracoval v jiné restauraci, s přítelkyní si také otevřel na severu Londýna kavárnu, aby se později opět vrátil do restaurace coby vrchní. Nyní má vlastní dopravní firmu. Zprvu se zaměřoval na dopravu Čechů a Slováků na letiště, v posledních měsících už cílí na širší klientelu.

David Bryx

David Bryx

Právě při dopravě klientů si začal všímat, jak diskutovaným tématem se stal brexit a nedávné teroristické útoky. „V menších městech lidé referendum využili a začali tvrdit, že jim cizinci berou práci. Jde ale o to, že Angličané prostě nechtějí dělat, nebo nebudou dělat za stejné peníze jako cizinci. Jsou strašně hrdí. Taková práce pak zbývá na cizince. Bez cizinců by to tady nefungovalo,“ vysvětluje.

Přímo v Londýně však velké změny nepozoruje. „Snad jen při konfliktech mezi místními a Poláky. Poláci jsou v tomhle trochu odlišní. Na nějaké náznaky urážek reagují dost často agresivně, a pak z toho vznikají konflikty,“ popisuje Bryx. Naráží na několik případů, kdy se Poláci stali krátce po referendu terčem násilných útoků (více o útocích zde).

Nejistotu s blížícím se vystoupením Británie z EU podle něj řeší každý jinak. „Přistěhovalci se dělí na takové dva tábory. Kdo je tady do plus minus tří let, tak zvažuje odchod. V posledních měsících jsme odváželi na letiště odhadem přes padesát lidí, kteří se rozhodli z Británie odejít. Odcestovali kvůli obavám z budoucnosti. Prostě nevědí, co bude,“ vysvětluje.

Totální zmatek. Evropa si láme hlavu, co britský pat udělá s brexitem

Bryx sám však zatím případný odchod z Británie neřeší. Nikdo totiž zatím nestanovil jasné podmínky, za jakých budou moci cizinci v Británii zůstat. „Mluvilo se o tom, že kdo je tady od roku 2008, tak bude moct zůstat automaticky, řešil se také minimální výdělek. Jsem tu 12 let, takže si nemyslím, že by mě odsud vyhodili,“ sdělil s dovětkem, že pokud člověk v Británii pracuje a řádně odvádí daně, vyhoštění se bát nemusí.

Jeho názor nezměnily ani nedávné teroristické útoky. V ulicích podle něj opatření příliš patrná nejsou, jen se zlepšila rychlost, s jakou policisté reagují na případné hrozby.

„Já si to snažím nepřipouštět. Vyhýbat se nějakým místům prostě nejde. Všichni také teď mluví o muslimech. Muslimové jsou tady všude, pár nejlepších kamarádů jsou muslimové. Není to o náboženství. Je to o lidské mentalitě. Londýn je v tomhle extrémně tolerantní. Na severu to může být o něco horší. Muslimové jsou pro tamní lidi ideální skupinou, na kterou mohou tohle všechno hodit,“ myslí si Bryx.

Brexit jako správný krok

Teprve čerstvou zkušenost s životem ve Velké Británii má Jana Smékalová. Přišla sem před dvěma roky. „První tři měsíce tady byly těžké. Zvykala jsem si na život v Londýně. Problémem byl trochu také jazyk. Před příjezdem jsem se sice učila mnoho let, ale na místě člověk zjistí, že neumí nic,“ popisuje své první kroky v Británii.

Jana Smékalová

Jana Smékalová

Zprvu si přivydělávala jako au-pair či výpomoc v kavárně. Na zapadnutí do kolektivu si však stěžovat nemůže. Jen čas od času slýchala poznámky, že „Češi pijí hodně alkohol a nemají vychování“. „Přiznejme si, někdy je to pravda. Nebrala bych to však jako útok, každá národnost má své,“ myslí si.

Situace se podle ní výrazně nezhoršila ani po referendu. Alespoň ne v Londýně. Mediálně propírané útoky na Poláky považuje jen za náhodné incidenty. „Poláci byli v Anglii už dávno před novodobou Evropskou unií a starší Britové si dobře pamatují 2. světovou válku, kdy Poláci byli nejlepší piloti a parašutisté. S Poláky většina cítí a nemají s nimi žádný problém stejně,“ myslí si Smékalová.

Volbu Britů v referendu chápe. „Pokud bych mohla volit, určitě bych hlasovala pro brexit,“ tvrdí. Jedním z hlavních argumentů je pro ni imigrace. „Ostrovy jsou přeplněné, kvalita zdravotnictví klesá, lidí je příliš a lékařů a sester málo,“ popisuje Smékalová.

Brexit žene Brity do Německa, loni překonali rekord v počtu občanství

Problémy ve zdravotnictví ilustruje zážitkem z dopravní nehody. „Museli jsme telefonovat záchranné službě a lhát o stavu poraněného, aby záchranka dorazila dříve. Nakonec jsme čekali asi půl hodiny,“ popisuje a dodává, že na pohotovostech se běžně čeká i několik hodin.

S neregulovanou imigrací podle ní souvisí i to, že v některých částech Londýna už v podstatě převažují přistěhovalci. Brexit je podle Smékalové správným krokem i z hlediska bezpečnosti a posílení ekonomiky.

„Libra teď sice hodně zeslábla a možná ještě klesne, ale za deset let by se z toho Británie měla oklepat a bude na tom mnohem lépe bez Evropské unie. Podle mého názoru Británii budou následovat i další země jako Francie, Itálie a možná i Česká republika,“ míní.

Skok do neznáma

Přes dva roky už v Británii žije také sedmačtyřicetiletá Martina Krappmannová. Před odjezdem do Londýna pracovala čtrnáct let jako asistentka výkonného ředitele nadnárodní automobilové společnosti. Stěhování do Londýna pro ni byl skok do neznáma. „V Anglii jsem předtím nikdy nebyla, s angličtinou to taky nebylo slavné, takže jsem jí chtěla zlepšit,“ vzpomíná.

Martina Krappmannová

Martina Krappmannová

V Británii zprvu střídala celou řadu zaměstnání, někdy i po týdnech. „Není tu potřeba mít k pracovnímu vztahu pracovní smlouvu. Prostě člověk přijde, pracuje, zkusí si to. Když se práce líbí, zůstane, když ne, jde dále. Takže jsem si zkusila být vedoucí kontinentálních snídaní v hotelu, uklízečkou, servírkou, šatnářkou, asistentkou personalisty v baru, obsluhou na společenských akcích a koncertech. Nakonec jsem zakotvila u pozice opatrovatelky starých a postižených lidí,“ vyjmenovává.

Podmínky v Londýně jí však aklimatizaci ulehčily. „Byla jsem mile překvapena. Najít práci nebylo těžké. Nikdo mě nediskriminoval kvůli věku, národnosti, úrovni anglického jazyka nebo kvůli tomu, že jsi žena,“ popisuje Krappmannová. S otevřenou diskriminací se nikdy nesetkala. „Občas ale vidím diskriminaci za zavřenými dveřmi. Někteří klienti vyloženě nechtějí akceptovat ošetřovatelku afro-americké národnosti, pokud jsou sami běloši,“ tvrdí.

Češi v Británii berou brexit s nadhledem. Bojí se o šunku a pivo z dovozu

Přístup k přistěhovalcům se podle ní nezměnil ani po loňském referendu. „Situaci si ale zhoršují sami přistěhovalci, kteří začínají panikařit, vytvářet a šířit různé konspirační teorie nebo předčasně ukončují pobyt a vracejí se do vlasti s tím, že raději půjdou sami, než aby je posléze vyhostili,“ myslí si.

Cizinci se podle Krappmannové o svou budoucnost v Británii bát nemusí. Kdo odvádí daně a nemá záznam v trestním rejstříku, je v bezpečí.

„Imigranti tu mají hypotéky, půjčky, koupili nemovitosti, platí si příspěvky na důchod v Británii. Mají děti, které jsou již britští občané. Právně by tohle nebylo možné ošetřit. A kdyby snad britská vláda začala být na cizince neúměrně rázná, mohlo by vše přerůst v občanské nepokoje. A to nikdo nechce,“ varuje.

Ona sama by v případě problémů a tlaků na odchod cizinců Británii opustila s klidem. Do České republiky by se však nevracela.

Sametová revoluce

Připomeňte si události, klíčové osobnosti a atmosféru roku 1989 ve speciálu 30 let svobody.


  • Nejčtenější

Pojď, cvaknem ho! Čeští řidiči kamionu si vyřizovali účty s německým autem

„Hele, von mě tady drží, vole. Pojď vole, cvaknem ho, vytáhnem ho a dáme mu přes držku!“ rozčiluje se český...

Z večeře kamarádem. Příběh přátelství tygra a kozla skončil smutně

Neuvěřitelný příběh o přátelství kozla Timura a sibiřského tygra Amura, který Rusko sledovalo od roku 2015, skončil....

Vládní daňový balíček prošel. Zvýší se zdanění alkoholu, tabáku i hazardu

Vládě ANO a ČSSD se s pomocí komunistů podařilo ve Sněmovně prosadit daňový balíček, který bude znamenat zvýšení...

Přebraly jsme vaši roli, omlouvají se ženy mužům. Feministé nechápou

Video, na němž se ženy omlouvají mužům, zhlédlo za několik dní téměř čtyři sta tisíc lidí. „Videem jsme chtěli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Schváleno, učitelé dostanou osm procent. Nikdy tolik neměli, vzkázal Babiš

Růst platů učitelů v příštím roce schválila vláda. Do jeho základní, tarifní složky dostanou oproti letošku navíc 8...

Premium

Konzumace jídla několikrát denně je klišé, tvrdí výživový poradce Fořt

Napsal více než dvacet knih o zdravém životním stylu a boji s obezitou. Petr Fořt tvrdí, že žádný obecně platný návod...

Premium

Test celoročních pneumatik. Jak si vedou za sucha, za mokra a na sněhu

K celoročním pneumatikám výrobci přistupovali po dlouhá léta macešsky. Konečně se však vrátily do jejich přízně....

Premium

Pes celý život čeká na to, až ho někdo sprdne, říká veterinář

Do své ordinace v centru Prahy dochází den co den už 22 let, aby znovu na nohy postavil čtyřnohé domácí mazlíčky. „I...

  • Další z rubriky

Nizozemsko musí podle soudu pomáhat návratu dětí radikálů, vláda nesouhlasí

Nizozemská vláda se odvolá proti pondělnímu verdiktu mezinárodního soudu v Haagu, podle kterého má stát napomáhat...

Soused ji udal, že chodí „nahoře bez“, teď Američanka dostane odškodnění

Padesát tisíc dolarů (asi 1,1 milionu korun) coby odškodnění se domohla dvacetiletá americká studentka Effie Krokosová,...

Premium

Desetitisíce na pochodu. Proč Vietnamci prchají, když se jejich zemi daří

Chudým venkovanům se stále vyplatí riskovat život na cestě do vysněné Evropy. Zdaleka ne každý Vietnamec si může...

Latinské jaro? Bolivijský vládce pláchl jako tuniský, Moskva hřímá o puči

Nepokoje v Latinské Americe už analytici přirovnávají k arabskému jaru. Bolivijský prezident Evo Morales totiž utekl do...

Najdete na iDNES.cz