Kohla, který se na svůj výslech několik dnů pečlivě připravoval, doprovázejí čtyři právníci.
"Jsem obětí pokusu učinit z čestného občana Evropy téměř kriminálníka," prohlásil rozhořčeně.
"Skutečnost, že jsem celých sedm měsíců nebyl vyslechnut, lze vysvětlit jen úmyslem pošpinit šestnáct dobrých a úspěšných let mé vlády," prohlásil Kohl. Obvinil své politické protivníky i sdělovací prostředky, že jej "bezpříkladně znevažovali" a snažili se jej "kriminalizovat".
V další části svého vystoupení bývalý kancléř odmítl všechna obvinění, která jsou proti němu vznášena. Potvrdil to, co přiznal již krátce po propuknutí skandálu, totiž přijetí peněžních darů ve výši zhruba dvou milionů marek v období 1993-98, které nevykázal mezi sponzorskými příspěvky a použil na financování činnosti zemských organizací CDU ve východním Německu.
Zopakoval, že tohoto postupu lituje, ale opět prohlásil, že jména dárců neprozradí. Znovu zdůraznil, že jeho vlády nebyly nikdy úplatné. Jinak však výslovně odmítl informace, podle nichž měl dostat od bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitterranda 30 milionů marek na volební boj jako odměnu za prodej východoněmecké rafinérie v Leuně francouzskému koncernu Elf Aquitaine, půl miliardy marek z majetku bývalé NDR nebo devět miliónů marek od koncernu Siemens za podporu problematických vývozů.
Pokud jde o prodej tanků Saúdské Arábii v roce 1991, Kohl řekl, že se řídil pouze politickou nezbytností, a nikoli ekonomickými aspekty transakce.
Dramaticky se ovšem situace před pravděpodobně posledním velkým vystoupením bývalého kancléře Helmuta Kohla vyhrotila už v předvečer jednání vyšetřujícího výboru. Na jeho zasedání podal totiž ve středu odpoledne zprávu o své činnosti pověřenec spolkového kancléře Gerharda Schrödera, svobodný demokrat Burkhardt Hirsch.
Jeho úkolem bylo spolu se skupinou zkušených kriminalistů zjistit, zda po volební porážce CDU v září 1998 nebyly v úřadu spolkového kancléře zničeny dokumenty, které by mohly vrhnout negativní světlo na činnost Kohlovy vlády nebo některých jejích členů. Ještě dříve, než Hirsch mohl podat svou zprávu, dostalo se indiskrecí na veřejnost, že jeho skupina během pětiměsíčního pátrání zjistila zmizení řady počítačových disket, na nichž bylo uloženo nejméně 1,2 milionu stránek spisů. Vedle toho chybí i několik stovek dokumentů.
